O Leonardu Medkovi je známo, že píše trochu jinak než jeho kolegové zabývající se stejným žánrem. Po přečtení jeho nejnovějšího románu „Stříbrný šíp“ si však musím položit otázku, zda „jinak“ opravdu znamená „lépe“. Je Medkova nová kniha opravdu dílo posunující žánr fantasy v našich krajinách o kousek dále, jak píší jistí nejmenovaní recenzenti, anebo je to trochu jinak?
Leonard Medek už píše hezkých pár let a za tu dobu si vybudoval docela pěknou reputaci. Neodbytně se mi však vnucuje myšlenka, že kvalita jeho děl je poněkud nevyrovnaná. Žánr fantasy mu příliš nejde – jeho prvotina Půnoční jezdec byla nemastná neslaná a příliš nadšení nevzbudila ani v roce 1996, kdy vyšla a kdy lidé ještě nebyli tak zmlsaní jako dnes. Po ní následovala tři pokračovaní dobrodružství barbara Conana a ta už dopadla o něco lépe. Opravdu zajímavá jsou ale Medkova díla, balancující na pomezí žánrů. Mám tím na mysli „štorchovský“ Stín modrého býka napsaný ve spolupráci s Františkou Vrbenskou a hlavně romány Runeround a Archimagos označované jako „verneovská fantasy“. Minulý rok přišla hrdá pocta klasickým dobrodružným příběhům Dobrodruh a ani s ní si Medek věru ostudu neutrhnul. Proto jsem byl zvědavý, s čím přijde nyní. Přišel Stříbrný šíp spadající do škatulky „epická fantasy“, tedy dílo toho druhu, jakým se proslavili lepiči ság typu Eddingse, Feista nebo Jordana. Na rozdíl od nich však Medek do 326 stránek nacpal to, na co by Feist potřeboval nejmíň 1500. Je to dobře, anebo špatně? Na tuto otázku se pokusím odpovědět za chvíli. Nejprve vám řeknu pár slov o ději.
Bylo nebylo. V pastorální středověké idyle vedle sebe pokojně existovalo několik do letargie ponořených království. Jejich klid však vzal za své, když ze svých bažin vylezli Fantové a místo toho, aby v poklidu chcípali hlady, tak jako jejich předkové, vzali okolní země útokem. Fantové jsou evidentně příbuzní s Vogony – mají nazelenalou kůži, legrační ryboidní jména, smrdí, jsou to surovci s vadou řeči a notoricky špatnými způsoby – je to tedy ideální materiál na záporné hrdiny. Při své cestě se nechovají zrovna zdvořile, pálí vesnice, zabíjejí jejich obyvatele a kradou všechno, co není přibité. Do cesty se jim připlete i rodná vesnice hlavní hrdinky, dívky Jívy, která přitom lehne popelem (samozřejmě myslíme vesnici – pozn. redakce). Špatně by to dopadlo i s milou Jívou, kdyby ji nezachránil skřítek Měděnec. Spolu se vydají na cestu za pomstou. Jíva po cestě náhodou (no, zas taková náhoda to není) najde kdysi dávno ztracený magický amulet – stříbrný šíp – který jim v budoucnosti hodně pomůže. Dívka se posléze vyučí u mistra bojovníka, shromáždí družinu malebných dobrodruhů, spolu se podívají na různá zajímavá místa, prožijí hromadu dobrodružství, při kterých občas některý z nich patřičně hrdinsky zemře a nakonec vyvolají povstání, které vyžene Fanty zpět do rodných močálů. To, na čem si vylámaly zuby armády, oni zvládnou na počkání. Jo, málem bych zapomněl, na konci knihy se ukáže, že Jíva pochází ze starého šlechtického rodu a že by se měla ujmout vlády, která ji právem náleží…
Pokud si spolu se mnou říkáte, že tady něco smrdí a že jste totéž už mnohokrát četli, máte pravdu. Na toto téma byly napsány (a dokonce i v češtině vydány) metry knih. Přináší tedy Medkova nová kniha něco nového nebo kvalitnějšího, co by opravňovalo její zařazení mezi špičku? Podle mého názoru ne, rozhodně ne obsahem a dějem. Ne že by děje bylo málo, ale je stokrát přežvýkaný a vyvrhnutý, takže uspokojí nanejvýš –náctileté hráče her na hrdiny. Znalcům a milovníkům fantasy toho moc přinést nemůže. Občas se tam sice dá nalézt dobrý nápad nebo zajímavá postava, ale těch je příliš málo na to, aby utáhly celý děj. Knihu navíc táhnou jako betonové botičky ke dnu četné logické nesmysly. Z Jívy (nevzdělané venkovanky, která umí tak akorát pást krávy) se během dvou let výcviku stane mistryně boje a strategie, něco mezi Brucem Leem, Geraltem a Napoleonem. Navíc zvládla i námořní plavbu – jen tak levou rukou a se zoufale nedostatečnou posádkou dokázala otočit za bouřlivého počasí dvojstěžník a křižovat s ním proti větru. A nepřevrhnout se při tom, podotýkám. Dobře, nejsem válečník ani námořník, ale jako aktivní kuřák dýmky pochybuji, že se dá dýmka zapálit křesadlem. No to snad ne… Takové věci urážejí inteligenci čtenáře a shazují knihu mezi čtivo pro děti, takzvanou kinder fantasy. Kdyby ji vydal Egmont (obálku by mohl nechat, strakatá je dost), řekl bych, že jde o kvalitní dětskou knihu, ideální k seznámení s fantasy. Ale ouha, dětem bych ji nakonec nedoporučil. V knize se objevují scény dost realisticky popsaného násilí a konec není zrovna veselý.
Takže teď nevím, pro koho je vlastně kniha učena. Pro děti ne, pokročilejší mohou v žánru týmových akcí najít o dost lepší literaturu (třeba Feista nebo Jordana) a zmlsaní staří vlci jdou po úplně jiné kořisti. Kdo okusil Miévilla nebo Eriksona, už nic jiného nechce… Ale při hledání podobných knih nemusím jít za hranice – před mnoha lety vydaná Vetemaa Veroniky Válkové patří do stejné kategorie, ale i přes své stáří je mnohem kvalitnější a čtivější. Když už mluvím o čtivosti, tak musím uznat, že Stříbrný šíp se nečte špatně, je poznat, že autor má zkušenosti. Po rozjezdu děj pěkně utíká a čtenář se až do konce nenudí. Dokonce se mi zdá, že kvalita na konci stoupá. Nevím však, zda to stačí jako důvod, abych někomu doporučil koupi této knihy. Leonard Medek už napsal lepší věci, takže vím, že umí a že není důvod ho zvlášť šetřit. Hodnocení je takové, jaké je, a myslím, že jsem ho docela dobře zdůvodnil. Rozhodně teď budu víc přemýšlet, než utratím peníze za nějakou další fantasy od tohoto autora.
Uff to jsou docela silna slova, myslim, ze se ti tady ted strhne pekna diskuse zda jsi hovada a naprosto tomu nerozumis a nebo mas pravdu :o)ale tve hodnoceni se opira o dobre argumenty, takze proc ne. I kdyz se mi tomu nechce prilis verit.
Nevím jestli to je pravda, ale jestli je kniha kvalitní stejně jako její obálka, pak potěš prdel a těším se na další Runeround
no, já si to nemyslímale DISKUZE4EVER!!!já myslím, že pokud se v minulé recenzi objevilo hodnocení 8/10 a tady 5/10, něco není v pořádku!tvá slova jsou hodně ostrá, a jen tak mezi námi, takový Doom dostal 4/10 (!!!!) a toto 5! uvědom si to!navíc myslím, že dobrý autor nemůže napsat nic špatného. navíc když je to autor Stínu, Runeropundu, atd.
JSEM ROZOHNĚN!
Hele já sem náctiletý a navíc hráč Dračího doupěte a jakékoli jiné RPG. Jo je pravda, že zme fakt vymaštěnci:-) ale to neznamená, že čtem pokleslou fantasy typu bum bum bum sek sek sek, v níž vystupují hrdinové objemné muskulatury a hrdinky plných ladných tvarů(proti těm ale do jisté míry nic nemám). navíc si myslím že číst jenom fantasy je dost hrůzostrašné(ám kamaráda, co do téhle skupiny patří). Neví o co přichází! Odteď už se do NÁS netrefujte!!! Mimoch. souglas s incomo.
jej, Runeropund je jen mamá chybička. ale docela zábavná. :o)
Oprava
Ten kamarad čte i sci-fi, občas i horor!
INCOMO: naopak, ja myslim ze je vse v poradku, prece co clovek to nazor a recenze neni nic jineho nez vyjadreni subjektivniho nazoru (byt by mel byt podporen fakty…)
Doom dostal 3/10.
nechci se Medka zastavat, ale 5/10 je vazne malo…navic ty argumenty proto nejsou nijak presvecivekniha pry neni originalni, nelogicka a neni nikomu urcena…ja originalitu rozohdne nedavam na prvni misto, dulezite je, jak je to cele napsane, logicke chyby jsou ve vsech knihach a to, ze se autorovi kniha nelibila neznamena, ze neni nikomu urcena, zeale jinak tu recenzi beru, prece jen – sto lidi, sto nazoru
Mno, jestli je děj takový, jak se píše v recenzi, je pět ještě slušná cifra:) (Medkovy romány sem nečetl, jen povídky, ty byly napsané velmi slušně (dle mě nadprůměr), ale co do děje originalitou neoplývaly.
ja nevim vy byste kazde knize davali pres pet, reknete mi kolik procent knih zde dostalo pod pet hvezdicek, cili padesat procent, hodne malo, tady je hodnoceni knih nadhodnocovano, imho kniha co dostane 7/10 uz by mela byt super kniha, proste petka je prumerna a jako tak bych tady hodnotil spoustu knih s hodnocenim 7-8/10. Proste konecne poradnej recenzent ;))btw. Medek me nikdy nebral ;))
Nenapsal jsem, že je tahle kniha vyloženě špatná, ale že je prostě průměrná. Hodnocení 5 z 10 ji sluší jak zajícovi uši. Autor napsal lepší věci (na tom se snad shodneme), děj je opravdu neoriginální a v kontextu tohoto subžánru (cvičně bych jej nazval high fantasy – teamovka) se dá najít mnoho lepších knih. Proč tedy plácat autora po rameni a lichotit mu, jaký je pašák? Má na víc – to už dokázal. S reakcemi naštvaných lidí jsem počítal, ale hodnocení mého kolegy se mi prostě zdálo strašně nadhodnocené, takže jsem si nemohl pomoci. Jinak se omlouvám hráčům her na hrdiny – už si z nich nebudu dělat legraci. Kdysi dávno, pradávno (to ještě současná generace hráčú Drd chodila do jeslí) jsem dračák taky hrál. Sebekriticky však musím uznat, že se mi tehdy líbily věci, kterých bych se dnes nedotkl ani klackem.
no zkrátka, chtělo by to trochu zapracovat a už nějak zveřejnit redakcí slibované instrukce pro hodnocení knih
To sicco:
Dočkej času, jako husa klasu :)(jinymi slovy, nerad bych to uspechal.)
Ivo vs. Střelec
Nemyslím si, že by bylo něco divného na rozdílném hodnocení této knihy. Naopak jsem rád, že se sešly dvě recenze, které prezentují odlišný názor a čtenář má pak lepší možnost udělat si o knize svou vlastní představu. 5/10 a 8/10 je velký rozdíl, ale nepozastavoval bych se nad tím jako nad podezřelou záležitostí. Myslím, že pravda bude prostě někte uprostřed – Střelec byl benevolenstní a snažil se vypíchnout hlavně ty dobré věci, Ivo byl naopak skeptický a zdůraznil věci, které by mohly mnohé čtenáře při čtená knihy zklamat. Obě recenze jsou tedy k něčemu a jsem rád, že tu jsou obě. Každý čtenář si může rázem udělat lepší obrázek.
čili nám říká, že je to asi 6,5 že?já nejsem proti, jen se mi nezdá, že je to hodnocení tak rozdílné.mimoto musím zcela zodpovědně uznat, že u žédné recenze jsem se už dlouho tak nepobavil. úžasné je přirovnání “neco mezi Brucem Leem, Geraltem a Napoleonem”každopádně mám to doma, a vhrnu se na to co nejdřív2Zipík: tak dělej a přeči si Stína a “Runeropund”!! :o)2Ondřej Jireš: já měl dojem že čtyry… no, to je docela jednojinak musím přiznat, že hraju dračák a občas se taky nestačím divit co to vlastě čtu. ale to už se chvíli nestalo (ten údiv)DISKUZE4EVER!!!
Zvlaštní
Také mě zarazilo hodnocení 5/10 kdyz jiny autor dava 8/10…Leonard Medek to je nebojim se rici elita a pokud takto hodnotis……A jaj budu si to muset precist.Btw:Obalky jsou u vetsiny sword and magic hrozne
2Incomo: Jojo, jakmile dočtu bichli povídek před Tolkienem, vrhnu se na to.
Na každou knihu, která existuje, můžete napsat recenzi, která vzbudí kladný dojem, a současně recenzi odsuzující. Záleží jen na tom, co recenzent zdůrazní. A nemusí to být vůbec záměrné – recenzentství není objektivní činnost, i kdyby recenzent stokrát chtěl. Proto je fajn, když se někde můžou publikovat dvě recenze na totéž. Dále: opravdu souhlasím s tím, že hodnocení 5/10 znamená, že je průměrná, nikoli, že je příšerná. Současně když knihu, která je (záměrně zjednodušuji!) neoriginální a plná nesmyslů, ač jinak dobře napsaná, napíše zavedený autor, je nutné ji hodnotit hůř, než kdyby ji napsal začátečník. Děkuji Ivo Poledníkovi za pěknou a dobře napsanou recenzi. Jen s tou “družinou malebných dobrodruhů” mám trochu poblémy. :-)))Jag.
ale já nejsem proti hodnocení 5/10jen dočtu jednu knížku a vrhnu se na to (takže v pondělí bych to moh mít – možná)mimoto, vydavatelé by už mohli mít zkušenosti, že čím lepší obálka, tím víc zaujme potenciálního čtenéře – ale když tam někdo dá to, co je na tomdle. no fuj
myslim ze byste se tady meli smirit s nekolika vecmi1)recenze=subjektivni nazor toho kdo ji pise2)kazdy ma jiny nazor :o)3)5/10 neni nic spatneho dokonce je to dobre hodnoceni, bo to znaci prumer a prumer je vetsina knizni produkce…4)cim vic recenzi na jednu knizku tim lepe pro nas ctenare…kde jsou ty casy kdy vychazel Ramax treba i se 4 recenzemi na tutez knihy :-/
jj, Cenisi, naprosty souglas
Já taky souhlasim. Čim víc tim líp 🙂 Podle jednotlivých recenzí si člověk udělá představu o vkusu jednotlivých autorů hodnocení. A hned je mu jasné zda mu vyhovuje styl toho, či toho. Tedy, zda je pro něj směrodatnější hodnocení 5 nebo 8.
já se na to asi o víkendu vrhnu
Právě jsem to dočetl a je pravda, že autor napsal fantasy Eddingsova stylu jak vyšitou. Ovšem, jak píše Ivo Poledník (a co mi kniha potvrdila), takto pojatý příběh se nacpat do pouhých 326ti stránek pořádně nedá.Přišlo mi to všechno takový hrr, hrr. Teď jsme tady a co dvě stránky se posuneme o týdny a stovky kilometrů dál s tím, že většina věcí se zmíní jen tak okrajově ve dvou větách (např. krvavá stezka) a to je škoda. Kdyby to bylo rozepsáno tak do 3-4 knih, sedlo by mi to asi víc. (takový krásný rozpitvaný trauma hrdinky ze zabití učitele, to by byla paráda:-))) Těch 5/10 knihu přesně vystihuje.