2003: Česká fantasy – ed. Vlado Ríša

Prvním příspěvkem je „Malucha“ Veroniky Válkové, alias Adama Andrese. Příběh se odehrává v dobách prvního slovanského osídlení a je plný přírodní magie, prastarých pověr i dnes již zapomenutých rituálů. Proč jde Maluše každou chvíli o život? Co se jí pokouší zabít? Povídka je poněkud nezvyklá jak stylem, tak i prostředím, přesto je čtivá a nepostrádá napětí, ani akci.

„Šero“ Leonarda Medka je vysoce profesionálně podaným příběhem o poutníkovi, který cestuje mezi světy, aby mohl bojovat s temnotou. Povídka se odehrává v několika rovinách a je plná odkazů na další příběhy, mýty a legendy.

„Kterak Drahomil objal Zlatušku“ z pera Ondřeje Neffa je hořká parodie na motivy klasických pohádek. Již úvodní odstavec, začínající slovy „Milé děti! Protože jste byly hodné, poslouchaly jste babičku, kocoura jste vyhodily jen z druhého patra a nefetujete nic horšího než okenu….“ napovídá čtenáři, že následující mravoučný příběh nebude tím, na co je u pohádek zvyklý. Ironie a černý humor v kombinaci s léty vybroušeným stylem dělá z této „pohádky“ svého druhu špičkový příběh.

„Naše smrt“ Richarda Šusty je příběhem novice „Mlčenlivého bratrstva“, sekty bojovných mnichů. Země se ocitla v ohrožení a bratrstvo vyslalo výpravu za neznámým úkolem, jehož splnění by mělo hrozbu odvrátit. Z celé výpravy však přežívá jen novic Niet, který ale o skutečném cíli cesty nemá ani ponětí. Šustův příběh je spíše akčnějšího charakteru a ve své první části působí ze všeho nejvíce klasickým dojmem. V jistém okamžiku ale dochází ke zlomu a druhá část vyprávění se dostává do poněkud jiné roviny, než by čtenář podle začátku očekával.

„Meč králů“ Ivany Kuglerové je drsným příběhem o zradě, zasazeným do prostředí odkazujícího na ruské „byliny“, na dobu bojů jednotlivých knížectví s nájezdníky z východu. Hrdina je nejprve odsouzen za zradu, pak se jí dopustí a vzápětí je sám zrazen. Klasické téma je zde posazeno do nezvyklého prostředí, a podáno s profesionalitou u této autorky obvyklou.

„Smrtníci“ Edity Dufkové řeší zajímavý problém. Jak zprostředkovat nesmrtelnému pocity umírání a smrti? Neobvyklý příběh, jehož protagonisté cestují po mnoha různých světech má svým způsobem velmi kruté vyvrcholení.

„Ty divné světy za humny“ Jany Rečkové jsou zajímavou aplikací klasických fantasy a pohádkových schémat. Princ se svou družinou je vyslán na výpravu  za magickým artefaktem. Aby to neměl příliš jednoduché, leží mezi jeho královstvím a cílem oblast nestálá v čase a prostoru a artefakt je navíc chráněn specifickým prokletím. Autorka zde čtenářům předkládá řemeslně dokonale zpracovaný příběh ve svém tradičním stylu, který její příznivci nepochybně přivítají.

„Vlkodlak“ Vlada Ríši je příběh čerstvého absolventa zaklínačské akademie. Povídka obsahuje vedle různých oblud a příšerek též notnou porci humoru a poučení, zejména upozornění na skutečnost, že život bývá o něčem jiném, než příručky, zákony a nařízení.

„Jednomu lásku, druhému smrt“ Františky Vrbenské rozvíjí klasické (a prastaré) téma lásky zrady a pomsty. Na pouštní planetě, obsazené vyšší technickou civilizací, se rozvíjí hnutí odporu, využívající v boji nejen klasické zbraně, ale i místní magii. Vedle partyzánské války proti uchvatitelům zde pokračují i kmenové spory, které díky zásahům zvenčí nabývají na krutosti. Pod záminkou boje proti zrádcům vyhubí bojovníci konkurenčního kmene Moaně veškeré příbuzenstvo. O pár let později Moana pracuje pro odboj a čeká na příležitost k pomstě, k čemuž hodlá využít síly okupantů. Čtenář zde dostává dramatický příběh, jehož rozuzlení je sice logické, ale přesto překvapivé.

„Jed bratra mého“ Jaroslava Mosteckého uzavírá celou sbírku. Zavádí čtenáře do Čech za vlády knížete Václava, později prohlášeného za svatého. Je to drsný dobrodružný příběh, plný zabíjení, pověr a politiky, podaný Mosteckého vrcholným stylem. Autor se zde snaží odpovědět na otázku, co bylo konkrétní příčinou svatořečení knížete Václava a jaké k celé záležitosti vedly důvody. Že se obsah této povídky neshoduje s oficiálním výkladem našich dějin je nabíledni, ale o to je to zajímavější čtení.

„2003: Česká fantasy“ je sbírkou, ve které si každý čtenář přijde na své. Nachází se v ní dostatek oblud, příšer, hrdinů, lásky, zrady, dobrodružství i bojů, to vše v nejrůznějších podáních a stylech, od vážných až filozofických (Medek) přes humorné až parodické (Ríša, Neff) až po historizující (Mostecký). Vedle klasického pojetí se zde objevují i dvě povídky na hranici sci-fi (Dufková, Vrbenská), přičemž ve druhém případě prostředí evokuje vzpomínky na „Dunu“ a cyklus „Stárnoucí slunce“. Celkový dojem ze sbírky ještě umocňuje pro tuto edici tradičně „zamřížovaná“ Zhoufova ilustrace na přebalu, připomínající staré obrázky k Lesu Mytág.

Sbírku lze tedy celkově hodnotit jako velmi dobrou a je možno ji doporučit všem zájemcům o tuzemskou fantasy.