Stín modrého býka – Medek Leonard a Vrbenská Františka

Dnes je legendárnímu dílu dvojice Leonarda Medka a Františky Vrbenské osm let. S trochou nadsázky lze říct, že jde o průkopnické dílo historické fantasy, které se vyznačuje opravdu pečlivým sběrem a zpracováním informací. Má to sice na knihu i mírný negativní dopad – neustálé vysvětlování a narážky na staré pohanské zvyky brzdí tempo příběhu a způsobují její mírnou rozvleklost, ale jen málokdo vám dokáže tak skvěle přiblížit zvyky a psychiku lidí z úplně jiné doby a jiného kulturního prostředí. Samotný příběh je ale trochu paradoxně úplně prostý. V podstatě nejde o nic jiného než o obyčejné putování za pomstou, přičemž se hlavní hrdina Krak, přezdívaný Šílený tanečník, nebojí k pomstě bratra použít i ty nejtemnější prostředky a nic na světě ho nezastaví. Neštítí se přitom ani pro svou věc obětovat nevinnou dívku, která se potom stává nemilosrdnou následovnicí temnot, jakousi obdobou upírky.
Ani vedlejší postavy většinou zrovna nepřekypují originálními psychologickými dilematy, ba naopak, vesměs jde o klasické archetypy. To ale působí právě reálně, protože lidé v té době nad etikou, filosofií a psychologií nijak zvlášť nebádali. V první řadě se totiž museli postarat o mnohem důležitější věci, například o přežití. Postavy tak zastiňuje velmi propracované prostředí, které je velice atraktivní. Přece jenom střet hned tří naprosto odlišných kultur – římské, keltské a germánské, je více než dostatečně záživným podhoubím příběhu, zvláště pokud se autoři vyzbrojí takovými znalostmi, jak to udělalo duo Medek/Vrbenská.

Zdařilý je i styl, jakým oba autoři přistupují k fantastickým prvkům. Tak trochu připomíná styl užitý v seriálu Řím (ne snad, že bych si myslel, že autoři opisovali, protože to ani vzhledem k datu vydání knihy nemohli). Abych byl přesný, přímo a jasně není nikde uvedeno, že by se něco stalo díky nadpřirozené moci. Podstatné je ale to, že si to lidé mysleli a spoustu normálně vysvětlitelných jevů si vykládali jako zásahy shůry. Přitom je úplně jedno, jak se to doopravdy stalo. Krásný příkladem může být odhalení Korkontské kněžky používající neviditelnost v noci (tzn. magický rituál a potření celého těla černou barvou) jinou keltskou kněžkou, drusadou. Odhalila ji proto, že sama ovládá magickou moc, nebo prostě proto, že byla zrovna vzhůru a dívala se směrem k lesu místo k ohni? Těžko říct, ale každopádně to napíná čtenářovu zvědavost a rozvíjí jeho představivost až na nejvyšší možnou míru.

Pokud si tedy chcete přečíst nějaký akční, svižný a originální příběh, tak se vám nejspíš nebude Stín modrého býka příliš líbit. Podstatně lépe kniha působí jako takový exkurz do úplně jiné doby. Svým způsobem jde vlastně o beletristickou formou napsanou knihu o mentalitě období, které si ještě velice dobře pamatovalo jak Ježíše a jeho křesťanství, tak pohanské bohy keltů a germánů. Nemusíte se přitom prodírat stohy nudných odborných knih, protože to už za vás udělali jiní. Vy se můžete nechat unášet vláčným tempem příběhu pomsty Šíleného tanečníka Kraka. A to už za to stojí, nemyslíte?