Modely pro scifisty #35: Bonsajová hora

Po „plachetničce“ tu máme další díl našeho seriálu, který je opět zaměřen na hráče deskových her. Tentokrát přichází na řadu krajina – tedy kopce na hracím poli. Ač sám hry nehraji, vyrábím si krajinu pro klasické elektrické vláčky, a technologie, kterou jsem použil pro mikrokolejiště zvané „Bonsajová hora“ (45x50cm), je použitelná a hojně využívaná pro vytvoření krajiny na hracím plánu. Vypěstujte si svůj vlastní kopec!

„Pěstování“ bonsajové hory lze rozdělit do několika fází.

Fáze 1. – Terén

Základem terénu, vystupujícího nad úroveň hrací desky, jsou pahorky a terénní nerovnosti, vytvořené z polystyrénu. K jejich vytvoření budeme potřebovat kusy polystyrénu, disperzní lepidlo, papír na potažení (hedvábný, toaletní), vodové či disperzní barvy a několik snadno dostupných nástrojů – misky, štětce, velkou injekční stříkačku, ostrý nůž a případně trafopájku, u které pájecí hrot nahradíme vhodně (podle potřeby) tvarovanou smyčkou silnějšího drátu.

Zamýšlené terénní nerovnosti nejprve slepíme z desek polystyrénu, nebo z rozlámaných polystyrénových krabic. Po zaschnutí lepidla dodáme slepencům požadovaný tvar pomocí ostrého nože, případně je ořežeme upravenou trafopájkou. Po skončení tvarování naředíme v misce disperzní lepidlo a potáhneme nahrubo vytvořené terénní útvary papírem – nejprve naneseme lepidlo na část terénu, pak přiložíme papír a pomocí štětce namočeného do lepidla „potah“ dotvarujeme na podklad. Takto postupujeme, dokud není potažen celý vyrobený útvar. Necháme lepidlo důkladně zaschnout a připravíme si barvy odpovídající charakteru krajiny. Skály barvíme podle nějaké vhodné předlohy – nejčastěji v různých odstínech šedé či pískové, doplněné o nějaké žíly či barevné výchozy jiných hornin, než je základ. Místa, kam přijde tráva, je dobré podbarvit spíše hnědou či šedohnědou barvou. Po natření zhotoveného terénu můžeme přistoupit k další fázi.

Fáze 2. – Povrch

Zhotovený terén je třeba zatravnit a osadit rostlinstvem. K tomu se nejlépe hodí takzvaná „statická tráva“, prodávaná stejně jako stromy nejrůznějších druhů v prodejnách specializovaných na železniční modelářství. Pro „vysévání“ statické trávy potřebujeme aplikátor – plastovou lahvičku s děrovaným víčkem. Otvory ve víčku musí být absolutně hladké a je jen na zručnosti každého jedince, jestli si aplikátor koupí, nebo vyrobí.
Statickou trávu aplikujeme (sypeme z výše popsané lahve) postupně na menší plochy, čerstvě natřené mírně naředěným disperzním lepidlem. Díky působení statické elektřiny se vlákna „trávy“ pěkně naježí žádoucím způsobem. Takto kus po kusu „osejeme“ všechny plochy určené k zatravnění. Po důkladném proschnutí lepidla je lehce překartáčujeme a v místech, kde je porost řídký, výsev opakujeme. Kamenité plochy a cesty můžeme polepit „štěrkem“ různé hrubosti a barvy. Štěrk lze aplikovat podobně jako trávu – sypeme ho na plochy čerstvě potřené lepidlem – ale ručně, nikoliv z lahve. Druhou možností je nasypat na vybraná místa štěrk a zalít ho opatrně silně naředěným disperzním lepidlem s malým přídavkem saponátu (stačí doslova pár kapek Jaru). K aplikaci naředěného lepidla do sypaného štěrku se jako nejvhodnější nástroj jeví větší plastová injekční stříkačka, štětec se příliš neosvědčil. Po důkladném zaschnutí štěrkové plochy lehce překartáčujeme a případně doplníme novým posypem místa, kde je vrstva příliš slabá.
Zpracované povrchy lze ještě dále upravit lehkým dobarvením, nebo aplikací práškových patinátorů rozpuštěných v ředidle (natíráme je štětcem). Jde například o bahno na cestě, prach či písek ve skalách.

Fáze 3. – Stromy

Máme holou krajinu, ve které je jen tráva a kamení. Potřebujeme ale i nějaké to vyšší rostlinstvo – křoví a stromy. Obojí si můžeme vyrobit z drátů, větviček, papíru, špejlí a barevného molitanu, prakticky totéž můžeme koupit jako stavebnici, nebo nakoupit hotové stromy či polotovary. Nejlevnější dostupné hotové stromy jsou listnáče a jehličnany typu „kartáč na lahve“ (vhodně tvarované proužky či štětiny materiálu zakroucené v drátěném kmínku). Ty nejlevnější jsou balené po několika desítkách kusů a cena jednoho balení leckdy odpovídá ceně jednoho(!) opravdu věrně napodobeného listnáče. Pokud chcete stromy alespoň trochu reálného vzhledu, musíte počítat s cenou od 30,- (Auhagen) do 200,- Kč za kus (Busch). Z jehličnanů mají celkem solidní vzhled jedle a borovice od Auhagenu – sada zhruba se stovkou různě velkých jedlí se cenově pohybuje okolo 3000,- , což je 30,-Kč/strom, u sady borovic (kolem desítky kusů) to vychází prakticky stejně (jedle jsou k vidění na fotkách). Listnáče jsou pracnější a tudíž většinou o něco dražší. Velmi pěkné a cenově přijatelné jsou listnáče na přírodním základě od firem Jordan a Noch – sušená květenství jakýchsi rostlin jsou polepena velmi pěkným „molitanovým“ listovím a lze je upravovat podle vlastní potřeby. Od Jordanu jsou v krabici výběrové kusy, vyhlížející jako skutečné stromy (stačí dobarvit kmen), produkt Nochu je spíše polotovar určený k domácí úpravě na konkrétní podmínky (na fotce je to ten vyšší křovinatý porost a menší stromy s patrnými větvemi a kmínky). Nevýhodou „přírodních“ stromků a křovisek je jejich křehkost oproti stromům s drátěnou kostrou.
Na hustá křoviska je výhodné použít barvený islandský lišejník (na fotce souvislé křoviny bez viditelných větví).
Stromy a křoviny s kmínkem zalepujeme na vybraná místa následovně – do terénu předpíchneme vhodným nástrojem dostatečně hluboký otvor přiměřeného průměru (aby v něm strom držel), namočíme konec kmínku do neředěného disperzního lepidla a vsadíme dřevinu do připraveného otvoru. Křoviny z mechu lepíme na povrch potřený neředěným lepidlem a v případě potřeby je k němu fixujeme pomocí obyčejných špendlíků.

Tímto je základní krajina hotova. Můžeme do ní dále instalovat nejrůznější stavby (o těch někdy jindy), napodobovat vodní toky či specifické přírodní útvary. Výše popsaný způsob budování terénu není jediný, ani nejlevnější – z hlediska poměru ceny a výsledného efektu patří k lepšímu průměru.

Nejjednodušší stavba krajinných prvků začíná stejně, jako výše popsaná metoda:
Z polystyrénu vytvoříme kopce. Ty pomocí ředěného disperzního lepidla potáhneme v „mašinkárně“ zakoupeným travnatým kobercem (základ je ze speciálního papíru), nastříhaným na dílce, lícující s vytvořeným terénem. Po zaschnutí do vzniklých pahorků „napícháme“ stromky, namočené do neředěného disperzního lepidla, necháme zaschnout a máme hotovo.

Pár rad závěrem:

Potřebné materiály seženete v prodejnách specializovaných na železniční modelářství (např. www.modelovazeleznice.cz ). Doporučuji sledovat spíše sety – zejména u stromů se to vyplatí. Trávu je lepší používat „statickou“, barvené piliny se sice dají stále koupit, ale jsou barevně nestálé a za nějaký pátek nabydou své původní přírodní barvy dřevěného odpadu. Veškeré popsané doplňky a materiály jsou k mání v pestrém sortimentu barev, odstínů a provedení. Tráva se dá koupit i ve formě drnů či specifického porostu (podmáčená louka, strniště, obilné pole, bažina s rákosím, kruhy v obilí).
Investice do herní krajiny si promyslete předem – bude na tom záviset pracnost i náklady. Počítejte s možností transportu – krajinné prvky musí být dostatečně pevné a zároveň se musí vejít do transportní krabice!
Ať stavíte nejjednodušší verzi krajiny, nebo něco „lepšího“, rozhodně nespěchejte. Disperzní lepidlo schne dost dlouho – někdy 24 hodin v suchu a teple nemusí stačit. Totéž platí do jisté míry i pro barvení podkladu. V textu zmíněné kartáčování nově nalepených povrchů jednak odhalí špatně přilepené prvky a jednak zabrání pozdějšímu „pelichání“ naší bonsajové hory.

Někomu se nebude líbit, že píšu o bojišti, ale na obrázcích jsou vláčky. Fotky přiložené k článku mají hlavně ilustrační význam – herní krajina sice musí splňovat jiné požadavky než železniční model, ale použité technologie a materiál jsou stejné. Věnujte proto pozornost barvám, vzhledu rostlin a možnostem tvarování terénu.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď