Nový přírůstek do edice New weird nakladatelství Laser-books je detektivní román Město a město od Chiny Miévilla. Knihy oblíbeného a hlavně hodně čteného spisovatele doprovází vždy velká očekávání. Dokázal China předběhnout svůj dlouhý stín, který stvořil romány Nádraží Perdido a Jizva? I o tom jsou následující řádky.
Něco k ději
Na začátku všeho je vražda neznámé ženy. Inspektor Tyador Borlú pátrá po její identitě a střípky skládanky se pomalu začínají skládat dohromady. Stopy vedou až do druhého města Ul Qomy, které existuje s Beszelem ve zvláštním prolnutí, nad jehož zákony bdí jako Orwellův Velký bratr strach vzbuzující entita Trans-g. Do hry se dostávají nacionalisté, sjednocovatelé a legenda Orciny – město, které má existovat mezi městy. Navíc pohyb detektivů sledují neznámé síly, které se ze všech sil snaží ponechat vyšetřování v rukou tápajících inspektorů v obou městech a nenechat jej padnout do spárů Trans-g. Kdo je ten mocný, který neviditelnou ruku vede směr vyšetřování? Jaká tajemství skrývá entita Trans-g? A co s tím vším má společného pohádková Orciny?
Pod kůži
Jen zavedený autor si může dovolit zasadit neexistující město kamsi na okraj jihovýchodní Evropy. Navíc je to město pozoruhodné, žije každodenním paradoxem existence druhého města na stejném místě v prolnutí s jeho vlastním. Autor si dal nesmírně záležet, aby nápadu vidění a ne-vidění vdechl život s jeho zvláštnostmi a zvyky; vytvořil dvě kultury, které jsou ochotny tuto realitu akceptovat. Koneckonců strach z Trans-g je pro člověka dostatečnou motivací.
Zpočátku je čtenář nápadem prolnutí dvou měst nadšen, ale pozvolna, jak Miéville vyčerpává svůj nápad do nejniternějších detailů, nadšení opadá a čtenář si uvědomuje, že to důležité je příběh. A ten se, až na závěr, vleče pomalým tempem s důrazem na realističnost a je – s ohledem na jméno autora – trochu moc konvenční. Detektivku ozvláštňuje právě jen fantastický prvek, což může čtenáři připadat málo. Ani stvořené kultury nejsou tak diametrálně rozdílné, ale pravda, autor se musel držet reálií našeho světa. A tak tu máme Beszel připomínající postkomunistickou éru a Ul Qomu odrážející dravost malých asijských ekonomik.
Ke cti autora patří, že svět měst využil až do základů. Odhalil tajemství, která měla být odhalena… až na to, že ta odhalení jsou vzhledem k autorovu jménu příliš fádní. Příběh s tolika neznámými zabil rychlým řešením v závěru. Celkově tak svět, z něhož mohlo vzejít několik geniálních povídek, autor románovou podobou vyplenil a asi se k němu už nebude vracet, protože zůstalo jen málo otázek, jež nebyly zodpovězeny.
Je to new weird?
Ať se na knihu podíváte z jakéhokoliv úhlu, subžánr new weird se k vytyčení žánru románu moc nehodí. Mnohem více by příběhu slušela laserovská škatulka horor/noir. Knihu lze chápat jako Miévillův ústupek mainstreamu s dodatkem, že spisovateli více svědčí pozice inovátora žánru než snaha adaptovat se.
Hmmmm 3 recenze na jednu knihu:o)))
Poslední!
Slibuju. 🙂 Na Sardenu shodou okolností dneska vyšla recenze na stejnou knížku, zase jsme se s Pechym nějak neúmyslně telepaticky propojili. 🙂 (Před časem se nám povedlo přinést ve stejný den recenzi na stejný film.)
čím víc recenzí na jednu knihu, tím lépe!!
Pekne, pekne – jen tak dal!
Já neříkám, že je špatně více recenzí na jednu knihu. Ale byl bych radši, kdyby bylo více recenzí na více knih:o)))
Knížka mě příliš nenadchla. Realita dvou měst by takhle nikdy nemohla fungovat. Po logickém rozvážení toho, co tam píše, je prolínání vlastně nesmysl. Jinak příběh vcelku jde, v základě je to ale konvenční detektivka.
Teď jsem to dočetla a pro mne jednoznačně nejlepší kniha za poslední rok, četla se jedním dechem.
Krásná knížka, autora miluji čím dál tím víc. Atmosféra mi strašně připomínala Hlídky. Tyador mi svými úvahami a neposloucháním jasných pravidel připomínál Antona, popis obou měst a hlavně sídlišt ve mě vždycky vyvolal ty samé pocity jako Ljukaněnkovy popisy Moskvy.
Příjemná detektivka, skvostně napsaná, skvěle přeložená ( přechylování pomohlo alespoň v orientaci pohlaví, nechápu co má s těmi nevyslovitelnými a nezapamatovatlnými jmény). Rozhodně není špatnou volbou na krásné chvíle.