Vladimir Vasiljev: Technik Velkého Kyjeva

Triton ve spolupráci s Argem vydali další zajímavý kousek z východní fantastiky – již poněkud letitější (2001) dobrodružný román Vladimira Vasiljeva „Technik Velkého Kyjeva“. Zavádí nás do světa obrovských měst, obývaných lidmi i nejrůznějšími bytostmi, známými z fantasy, do světa, kde roli magie přebírá technika a stroje žijí svým vlastním životem. Pokud mají být stroje používány, musí být chyceny a ochočeny, což je úkolem techniků a vědců…

Technik

Pard je mladý lidský technik – hacker, živící se se svými přáteli povětšinou pašováním mezi městskými aglomeracemi. Jednoho dne narazil na informaci, která mu měla otevřít vstup do vyšší sféry – do týmu samotného Technika Velkého Kyjeva.

Ale to znamená nejprve výpravu do Centra, a pokud prvotní mise uspěje, bude se muset vydat na tajuplný Krym. Ten je tou dobou ostrovem, střežícím tajemství neživých strojů, které není třeba lovit a ochočovat.

Pard je sice technik, ale jeho znalosti jsou dosti limitované a obecně se dá říci, že je poněkud jednodušší. Dokáže se však rychle učit za pochodu a pod tlakem je jeho myšlení dostatečně kreativní, aby zajistilo úspěch nejen jemu, ale i jeho společníkům. Zbytek důležitých postav tvoří specialisté různých inteligentních druhů (lidé jsou v menšině), pracující pro Technika Velkého Kyjeva. Protivníci jsou redukováni na Systém a jeho živé „křoví“ obdobného druhového složení. Megapole okolo a živé stroje jsou jen kulisou příběhu.

Samotný příběh je klasicky archetypální – družina dobrodruhů táhne za svým cílem (obligátní záchranou světa) přes všechna protivenství osudu. Jen se u toho místo šermování střílí a hackuje, ztráty mezi méně důležitými členy družiny jsou povoleny v míře větší než velké a značná část krajiny okolo je industriální.

Vyprávění dodávají na zajímavosti spíše tušené, než popsané kulisy a svižný, jednoduchý a hlavně akční děj. Na jeho pozadí občas vykukují různé chyby a nedotaženosti, které ale nelze přisoudit překladateli či korektorovi. Autor zjevně řadu detailů neřešil a nechal příběh pádit, navzdory systému a jeho nástrojům.

Proč je svět na pozadí příběhu automatizovaný, ani jaké konkrétní role v jeho chodu hrají „Technici velkých měst“, není nikde jednoznačně řečeno a po dočtení zaručeně zbyde více otázek, než odpovědí. Společnost ve Vasiljevových megapolích je rozdělena druhově i kastovně, zároveň je patrně odrazem reálného stavu v čase napsání románu, smíšeným s jakousi utopickou vizí z dob, kdy „zítra znamenalo včera“.

Kořeny inspirace vypadají starší, patrně spadají do období, kdy se u nás poprvé objevila Pecinovského „Plástev jedu“ a odrážejí touhu po změně odlidštěného systému, fungujícího zcela automaticky a beze změn, kam až paměť sahá.

Překlad Konstantina Šindeláře je, stejně jako medailon autora v závěru knihy, velmi dobrý. Obálka Marka Hlavatého je lákavá, ale bohužel nemá s dějem nic společného – snad vyjma moře v pozadí.

Román je zajímavou ukázkou „východní“ produkce a potěší hlavně sběratele a příznivce akčního a oddechového čtiva.

Vladimir Vasiljev: Technik Velkého Kyjeva

Přeložil: Konstantin Šindelář

Vydal Stanislav Juhaňák – Triton jako svou 1130. publikaci, v edici Trifid svazek 275 a nakladatelství Argo jako svou 2186. publikaci v Praze 2014

Vydání první

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

1 komentář

  1. Tož a kdo vlastně recenzi napsal? jestli to není tajné

Zanechat odpověď