Amber 5 – Dvory chaosu n. v. – Zelazny Roger

Zelazny svůj cyklus založil na průchodech paralelními světy podobně jako populární série Agent JFK. Rozdíl je v tom, že Amber tu byl mnohem dřív, autor jasně vymezil a omezil jeho pravidla. Když se pak rozhodne tyto pravidla měnit, čtenář mu to uvěří. Je ale pravdou, že Zelazny měl ulehčenou pozici, když si svůj svět vytvářel sám.

Amber je jediný pravý svět ustanovený Vzorem a ostatní jsou jenom stíny. Schopnost jimi proplouvat mají jen potomci královské krve. Když však zradí někdo z královské rodiny a dá se do služeb Chaosu – mocnosti vládnoucí za nejvzdálenějším stínovým světem, pravidla se poněkud změní. Objeví se stezka, po níž se mohou pohybovat síly Chaosu až k Amberu.
Cyklus sledujeme pohledem Corwina. Zpočátku jsou jeho motivy dobyvačné a za účelem pomsty. V okamžiku, kdy je Amber ohrožen, jeho jednání se mění a mění se on – tak, jak to má u dobrého příběhu být. V průběhu cyklu se prohlubují a vysvětlují intriky jednotlivých členů rodiny. Je až podivné, kolik z nich se i vícekrát dostane z pozice padouchů do pozice dobráků. Škarohlíd může říct: „je to telenovela“, a bude mít tak trochu pravdu. Ale je to telenovela bez citových výlevů, koncentrovaná a ryzí.

Nyní, kdy už se skoro vše vyjasnilo a loajální členové rodiny vedou síly na území Chaosu, děj vrcholí. Corwin vede svoji vlastní bitvu v krajích takřka halucinogenních, až má čtenář pocit, že autor v průběhu psaní experimentoval s drogami. Výsledek je nejistý víc než kdy jindy. Podaří se? Kdo ví.

Pro první pentalogii cyklu Amber jsou příznačné dvě věci. První z nich má průběh mírně lineární a je to průběžný pokles kvality, který je vlastní většině cyklům. Tady si toho všimne snad každý, protože jednotlivé díly jsou tak krátké. Je to tím, že autor ustupuje od dynamiky příběhu. Rychlost děje, který proteče v první knize na pouhých 225 stranách, je mimořádná a opravdu se na něco podobného těžko navazuje. V neposlední řadě se tak děje i proto, že autor příběh komplikuje proměnou literárních ambic. Ze začátku chce jen pobavit, ke konci se stává jeho dílo lehce psychologickým a filozofickým. Je nutno ale dodat, že stupeň kvality je i na konci dost vysoký na to, aby cyklus neměl ujít vaší pozornosti.
Druhá vlastnost cyklu souvisí s první, má průběh takřka exponenciální a spočívá v potřebě znalosti předchozích dílů. Dnes už narazíte na málo cyklů, jejichž díly plynule navazují na sebe. Většina autorů se snaží o ucelenost jednotlivých knih. Tady je však děj plynulý a ve Dvorech chaosu nemá připomínání děje formou vzpomínek a rozhovorů prakticky žádnou hodnotu. Jak se snižuje dynamika děje a do popředí stále více pronikají prohlubující se intriky a vztahy rodiny, potřeba znalosti předchozích dílů se stupňuje. Pokud k tomu připočteme dlouhou periodu vydání jednotlivých dílů a závěrečné vyznání Corwinovým sourozencům, kteří se do popředí dostávají jen v některých částech, stává se potřeba čtení celého cyklu v kuse akutní. Pro čtenáře je tedy opravdu výhra přečíst všech pět dílů v krátkém časovém horizontu, jen tak je zapotřebí doporučit celou pentalogii číst.

Nedá se říct, že Zelazneho Amber je v absolutní špičce. Na to u nás vyšlo v posledních létech příliš mnoho netradiční fantasy mnohem vyšších literárních kvalit. Může však neobyčejnou silou zaujmout lidi, čtoucí zatím jenom klasickou fantasy, svou schopností pobavit. Když si k tomu přidáme velmi slušný poměr cena-výkon, miska vah se nakloní směrem k vaší pozornosti.