Populární série Alastaira Reynoldse u nás dospěla ke třetímu dílu, na který dnes přinášíme exkluzivní recenzi, jejímž autorem je známý český spisovatel Miroslav Žamboch. I když v obchodech pořídíte teprve první svazek, dozvíte se v této recenzi o “Arše” jako celku.
Do Hnízda se po stovkách let vrací světlohonec, kosmická loď postižená anorganickou nákazou, která zabila všechny až na velitelku celé výpravy. Proč však nejgeniálnější ze Spojených přivedl vetřelce až do centra lidského vesmíru? Proč byly některé slibné vědecké projekty zastaveny v okamžiku, kdy začaly nést ovoce? Co číhá v mrazivé temnotě galaktických pustin a sleduje horkou stopu neutrin umělého původu zpět k Obrodě, planetě před miliónem let zpustošené vlastní hvězdou? Co zmůžou Voljovová a zbraně pekelné třídy proti tvorům, kteří kdysi dávno sterilizovali celou galaxii?
Uznávám, takhle na začátku tyto pojmy ani otázky nedávají smysl. Jenomže tohle není začátek, ale závěr více než miliardu let staré historie, v němž my lidé hrajeme hlavní roli. Pokud se dá něco takového prohlásit o kandidátovi na kámen vyzdobený známou zkratkou R. I. P.
Odhalená série
Alastaira Reynoldse nemusím nijak zvlášť představovat – nakladatelství Triton v poměrně krátkých časových odstupech uvedlo na český trh jeho romány Odhalený vesmír a Kaldera a časopis Ikarie (9/2004) novelu Velká marsovská zeď.
Všechna díla se odehrávají ve společném vesmíru, kde lidé už několik století expandují do galaxie, civilizace jako taková se diverzifikovala na nejrůznější skupiny mající o definici lidství velmi rozdílné představy. A mezi entitami lidské společnosti samozřejmě zuří vražedné konflikty.
V novele Velká marsovská zeď nás autor blíže seznámil se Spojenými – společenstvím lidí tvořících kolektivní inteligenci schopnou konstruovat kosmické lodi dosahující téměř rychlostí světla, zbraně umožňující ničit planety a další zázraky hi-tech vědy a techniky.
V Odhaleném vesmíru jsme poznali paranoidní militaristickou společnost Ultrů, snad ještě méně lidských, než jsou Spojení, kteří s pomocí koupených, případně ukradených technologií křižují oceán světelných let, stojí mezi civilizacemi a současně je spojují.
V Kaldeře je zobrazen poskatastrofický svět lidí, napadený vysoce virulentní formou kybernetického moru – který způsobil, že technika se lidem vymkla z rukou a vrhla společnost na jedné z nejbohatších planet vesmíru o staletí zpět.
Jenomže lidé nejsou v galaxii sami. Jsme pohrobky Soumračné války, která po celou miliardu let pustošila vesmír, vrhla myriády světů do nicoty a stvořila jiné. A hlavně stvořila Zmary, strojovou inteligenci dohlížející, aby žádný inteligentní život opět nezačal létat ke hvězdám. K tomu všemu z hlubin minulosti, z času chráněného před entropií gravitačními poli cupujícími samotnou strukturu prostoru, přicházejí další návštěvníci schovávající se mezi lidmi a sledující vlastní cíle.
V Arše se potkáváme s většinou starých známých z předchozích knih. Někteří se dějem mihnou jako deux ex machina, jiní jsou postavami v pozadí, další dokonce přímo hybateli událostí. Samozřejmě, objeví se i noví hrdinové.
Lidé, Zmarové a skryté inteligence se opět dostávají do mnohadimenzionální šachové partie, o které není vůbec jisté, jak dopadne.
Nová space opera
Reynolds bývá označován za představitele “nové space opery”. Jeho knihy akcentují z „tvrdé vědy“ tolik, aby svět, jak ho popisuje, byl uvěřitelný a v souladu s tím, co dosud známe, současně však sám nestojí oběma nohama na zemi, ale hraje si s veletoči fantazie ve slabém gravitačním poli logiky a kausality – občas nadnášen létajícím kobercem poháněném energií virtuálních částic vyskakujících z vakua. To mu umožňuje zreálnit, „zuvěřitelnit“ šokující dějové zvraty tak typické pro klasickou space operu.
Slabina a současně přednost posledního románu ze světa Odhaleného vesmíru tkví v syntéze děje a informací předchozích knih. Čtenář může polemizovat s vývojem charakteru jednotlivých postav, může si stěžovat, že jeho oblíbenci nemají dost prostoru, může se rozčilovat, že nebyly vyřešeny všechny otázky, současně však musí obdivovat úžasný vznosný konstrukt Reynoldsových představ klenoucí se přes miliardy let, světlených let, přes anihilační bomby, kauzální motory, dýky párající vnitřnosti, změněné historie celých civilizací, prostou lásku, přátelství…
Netvrdím, že Archa je kniha pro každého, ale komu něco říkají jména jako Clarke, Wells, Asimov, Herbert, Forward, neudělá chybu, pokud k nim přiřadí tento volný cyklus Alastaira Reynoldse. Právě naopak, vychutná si souboje hvězdoletů stíhajících fotony (zapomeňte na mutace kapitána Hornblowera), potká inteligentní hypervepře, kteří jsou lidštější než jejich tvůrci, střetne se s inženýry, pro něž jsou planety pouhými cihlami a smrt jedním z mnoha nástrojů.
P.S.: Knihy se dají číst samostatně, ale požitek ze čtení se znásobí při pořadí: Odhalený vesmír, Velká marsovská zeď, Kaldera a nakonec Archa.
(Poznámka redakce: Autor recenze měl k dispozici také český překlad druhého svazku Archy, který knižně vyjde teprve tento měsíc.)
Dobrý, ale posledním románem z tohohle světa není Archa, nýbrž Absolution Gap, který Tritoňáci snad vydají co nejdříve. Mimochodem, tak si říkám, jestli příbuznost slov Revelation – Redemption – Absolution nešla nějak zachytit i českém překladu názvů těchhle románů (jednotlivé části se mohly jmenovat třeba Zjevení – Vykoupení – Rozhřešení).
Údaje o česky vydaných dílech jsem bohužel uvedl v recenzi neúplně: chybíProdloužený spánek ze starší Ikarie a povídka Ledovec (snad lednová Pevnost). Info o vydání dalších románů v originálech nechám na znalcích.
Skloňujeme
nadnášen létajícím kobercem poháněnÝm energií.Jó, jak jsem si přečetl, že FP “přináší exkluzivní recenzi, jejímž autorem je známý český spisovatel”, hned mi bylo jasné, že mám čekat něco jiného než běžně.
… za to jakmile jsem já přečetla autora recenze, bylo mi hned jasné jaká bude! :-))
To mirek:
jsi to prelouskal nejak rychle ne? ;))
Archa
Mirek vycházel z pdf souboru dodaným přímo vydavatelem, dnes už je to celkem běžná praxe jak napsat skutečně aktuální recenzi.Román přímo navazuje na novely Velká marsovská zeď a Ledovec (ten vyšel v Pevnosti v prosinci spolu s rozhovorem s autorem). Obě novely popisují Clavainovy osudy předcházející románu (ten se na ně několikrát odvolává).