Ať žijí hvězdy a pruhy… – Harrison Harry

Nakladatelství Návrat vypustilo na náš knižní trh nové dílo žánru alternativní historie – Harrisonovu knihu „Ať žijí hvězdy a pruhy…“. Je to alternativní historie, spekulující na téma „co by se stalo, kdyby Britové vojensky zasáhli do války Severu proti Jihu“.

Harrison Harry - Ať žijí hvězdy a pruhy... Počátkem a prvotní příčinou konfliktu je z hlediska tehdejšího práva pochybná akce seveřanského kapitána Wilkese, který na širém moři zastaví britskou poštovní loď Trent a na její palubě zajme dva jižanské diplomaty, čímž pobouří Brity. Ve skutečné historii situaci do značné míry uklidnil svým osobním zákrokem manžel královny Viktorie princ Albert, v Harrisonově spekulaci však umírá dříve, než může tento rozhodující krok podniknout a královna klade jeho smrt za vinu Američanům. Britská veřejnost, vláda i královna si přejí válku a několik dalších incidentů způsobí zahájení vojenských operací. Jeden proud vojsk útočí na Seveřany z Kanady, druhý má napadnout základny seveřanské blokádní flotily v Mexickém zálivu a spojit se s Jižany. Zde ale dojde k rozhodující chybě – díky navigačnímu omylu napadne invazní flotila jižanský přístav Biloxi – Britové nejprve likvidují odpor, pak plení a teprve poté zjišťují svůj omyl. Pomsta na sebe nenechává dlouho čekat. Britská vojska se stávají společným nepřítelem, Sever a Jih uzavírají příměří a bojují s Brity spojenými silami.

Autor využil historických skutečností i autentických dobových dokumentů k vytvoření zajímavé alternativní historie, nelze ale s určitostí říci, jak dalece je jeho odhad vývoje situace za daných okolností pravděpodobný (celkové vyznění je podobné jako u filmu „Patriot“ s Melem Gibsonem). Kdo očekává velkolepou historickou fresku typu „Kladivo a kříž“, bude pravděpodobně zklamán. Většina známých historických skutečností je v knize podána relativně zkratkovitě a zdá se, že ani příliš přesně a podrobně (zřejmě proto, že dané informace jsou dostupné v nejrůznějších formách z jiných zdrojů), méně známé skutečnosti a jednání klíčových postav jsou, stejně jako bojové scény z alternativní historie podány sugestivně a se vší řemeslnou dokonalostí. Celkově tedy kniha působí díky výše uvedenému nejednotnému přístupu dojmem jakési nevyrovnanosti (osobně mě mrzel odbytý popis stavby a boje prvních obrněných lodí – i při vší stručnosti by to šlo podat lépe). Navíc by knize tohoto žánru prospěl seznam použitých pramenů a literatury, nelze totiž pochybovat o tom, že autor musel prostudovat nemalé množství nejrůznější dokumentace a absence tohoto seznamu též do jisté míry snižuje hodnotu hotového díla.

Na nepříliš dobrém dojmu se podepsal i překlad – značně rušivě působí univerzální používání zavádějícího výrazu „motor“; „motory“ tam, kde má být výraz „parní stroj“, resp. „stroje“. Střelce znechutí popis střelby na str. 260. Ostrostřelec používá zbraň se spouští vybavenou napínáčkem (nebo-li „štechrem“ – v knize tzv. „dlouhá spoušť“), překlad ovšem svou formou jednoznačně vypovídá, že překladatel je v oboru zbrani poněkud „mimo“ a doporučil bych mu proto nahlédnout do knihy „Ruční palné zbraně“ od  J. Lugse (vyšlo před nedávnem v reedici). V textu se navíc objevují perly typu „kanón byl nabit a naládován“ (oba dva výrazy znamenají totéž) a další podobné hrůzy. Nelze tudíž vyloučit možnost, že na nesourodosti textu má podíl i překlad.

Obálka, na níž je obrázek námořní bitvy obrněnců s klasickou válečnou lodí od  Dennise Lyalla je velmi působivá svou děsivou pochmurností a zaručeně upoutá pozornost zájemců o tento druh literatury.

Celkově lze knihu hodnotit jako zajímavou, a to i přes její výše zmíněné nedostatky. Je nepopiratelným faktem, že u nás už od Harryho Harrisona vyšly lepší knihy,  ale ani tuto nelze označit jako špatnou (jde spíše o solidní průměr). Zcela jistě zaujme sběratele a zájemce o alternativní historii.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. Nebylo to špatný, čte se to výborně, ale přece jen…ta síla té americké všemocnosti…ta ušlechtilost…no před 140 lety všemocní rozhodně nebyli, ušlechtilí už vůbec ne a vojenské operace byly vedeny opravdu primitivně…viz helmuth von moltke: “srážky ozbrojených band mě nezajímají…”mě už ty vlastenecké američtiny dost štvou…je jich nějak moc a příliš…

Zanechat odpověď