Černokněžník – Vládce vlků – Červenák Juraj

Slovanská fantasy se u nás usídlila s nebývalým úspěchem. Vzniká spousta povídek, které se odehrávají v prostředí našich předků, ale romány se už sporadicky také objevují. Právě Vládce vlků je jeden z prvních románů tohoto žánru a jeho autor pomohl žánru prosadit se. Dá český a slovenský čtenář sbohem všem keltům a vikingům a zameří své priority na nás samotné?

Červenák Juraj - Černokněžník - Vládce vlkůĎuro Červenák je nadějný slovenský autor fantasy. Doposud své knihy publikoval pod pseudonymy (hlavně Thorleif Larssen). Nový román Černokněžník – Vládce vlků již vychází pod jeho vlastním jménem a rozhodně se autor nemá za co stydět. Ba co dím – může být na sebe sakra pyšný. Vládce vlků je totiž kvalitativně nesrovnatelně lepší, než jeho předchozí krváky (Tollrander, Conan a svatyně démonů…).

I Vládce vlků je velmi drsný, krvavý, akční román a rozhodně to není čtení pro každého. Příběh je však pevně zakotven v reáliích slovanské fantasy, a nejen proto je zajímavý a neotřelý. Odehrává se na území Slovenska v době vpádů avarských bojovníků. Autor obdivuhodně pracuje s historickými prameny – například k tradičním fantasy nestvůrám hledá alternativy ze slovanských bájí a pověstí, nastiňuje politickou a společenskou situaci ve střední Evropě tehdejší doby nebo využívá “panteonu” slovanských bohů… Pokud pak Červenák použije klasických fantasy klišé, nebijí tolik ve svém novém slovanském hávu do očí.

Jako hlavní hrdina se nám představuje černokněžník Rogan, kterého již mnozí znají z povídek publikovaných v časopisech. Ač je černokněžníkem, vládne (zatím) hlavně svým mečem a lukem. Jeho pověst nelítostného zabijáka předchází jeho kroky. To mu však neusnadňuje jeho cíl – pomstu. Pomoci mu však může vědma Mirena, která ho doprovází. I ta má celkem lapidární cíl – zlato. Časem však Rogan zjišťuje, že vykonání aktu pomsty je jen jedno z věcí, které ho v této etapě života čekají.

Ve Vládci vlků je očividné, že Červenákův velký vzor je úspěšný polský spisovatel Andrzej Sapkowski. Je jím totiž značně inspirován. Zvláště některé charaktery jsou dosti podobné těm ze ságy O Zaklínačovi a Ciri. Rogan je tak trochu Geralt, Mirena tak trochu Yennefer a například v mlžném přízraku vystopujeme Sapkowského upíra Regise. Červenák však není sprostý epigon – je do značné míry inspirován, ale nepřekračuje hranice směrem k plagiátorství. A navíc – pokud někomu bude scházet originalita postav a příběhu, toho jistě potěší originalita slovanského prostředí.
Pokud porovnáme styl Červenáka a Sapkowského, pak stále ještě s přehledem vítězí autor Geralta – používá totiž mnohem více dialogů a minimalizuje podíl popisů v textu. Proto jsou jeho knihy tak výtečně čtivé. Červenák je mnohem více popisný, ale jako autor je již natolik vyzrálý (holt trénoval na těch zmiňovaných krvácích), že jeho text nepůsobí těžkopádně, ale čtivě.

Vedle akčních a občas dokonce až hororových scén je dalším výrazným rysem Červenákovy tvorby jeho humor. Jsem přesvědčený, že právě ten by nemusel být po chuti všem čtenářům. Zvláště proto, že často není sourodý s historickým podtextem. Netýká se to třeba špičkování mezi Roganem a Mirenou – vtipy plynoucí z rozdílnosti pohlaví jsou snad staré jak lidstvo samo, ale pokud dojde na hlášky o teplouších a onanii, pak máme pocit, jakoby se sem vloudily z jiné knihy. Co na tom… Pokud máte rádi drsnější humor, budete se skládat smíchy. Pro všechny ostatní je tu i humor jemnějšího rázu (například onen mlžný přízrak se jmenuje Libuš podle toho známého českého knížete 🙂 ).

Na druhou stranu – Černokněžník nemá být historický román, ale fantasy, která se odehrává v historickém prostředí. A kdo tvrdí, že by se v takových knihách muselo nutně vyskytovat jen to, co bylo pro tehdejší dobu typické. Ostatně, kdo dokáže, že se tehdy nehláškovalo na teplouše a nenaznačovalo, jak příjemněji unavit pravou ruku než napínáním tětivy, žže? Možná by to šlo jen méně moderně podat, ovšem pak by se pravděpodobně humor vytratil a zůstal by jen náznak čehosi rádobyvtipného. Z hlediska historických reálií je však, zdá se, román čistý – žádná faux pas typu použití současných měrných jednotek či předmětů z novější doby se nekonají. Na to je autor příliš svědomitý.

Román mohu doporučit všem, kteří mají rádi temnou fantasy a nebojí se pár cákanců krve. Je dostatečně zábavný a napínavý, aby zaujal příběhem, ač ten sám o sobě příliš originální není. Velké plus je perfektně zpracované historické prostředí. Když se k tomu přidá ještě pečlivý překlad do češtiny a atmosférická obálka, je to letos jedna z Událostí v tuzemské akční fantasy. Ještě doplním, že na tento román brzy naváže druhý s názvem Krvavý oheň.

Recenze vyšla v Ikarii 12/2003

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. Perunovy koule!!!
    Pche, pardón, ale jakákoli podobnost se Zaklínačem je zde pouze vnější. Čarnokňažník postrádá vnitřní krásu Sapkowského knížek – a tím nechci říct, že by neměl ani špetku své vlastní. Trochu mi to připadá jako mutace mezi Zaklínačem a Conanem – ech, a ne zcela povedená. Že temná fatazy? Snaží se jí být, to je zcela zřejmé: krev, vnitřnosti, kruťárny a kruťasové, znásilňované ženy (krev ve sladkém ženském klíně, krev na mocném mužském pyji, křik, pláč, zhnusení, marný vzdor) – nicméně, když jsem se v téhle rádobytmě trochu rozkoukala, tak temná zase nebyla. Občas se mi žaludek obrátil a mrazení po páteři přeběhlo, ale s odstupem necitím nic, žádnou tíži na duši.

  2. Sapkowského som nečítal (ano, sú aj taký), takže nedokážem porovnávať. Ale táto kniha obstojí aj sama o sebe bez toho aby ju bolo potrebné s niečím porovnávať. Mne sa páčili najviac tie časti, ktoré temné neboli a ani sa nimi nesnažili byť.

  3. Moc se mi libila scena s Morenou. Ta byla temna i krasna zaroven. Docela slusna knizka…

  4. neni
    kurva furt jsem nepochopil co to vlastne je ta temna fantasy!me moc temne nepridou…

  5. ta kniha je rozpolcená, zvláštní, nesvědomitá, rozhodně pro každého, kdo ve fantasy hledá cestu neosobytosti spojenou s patosu. Rozhodněv je svá což si já cením.

  6. tak takový hovadiny člověk píše, když má hodně nakoupeno, ale zvláštní ta kniha je, za tím si stojím.

  7. Ehm, omluva…
    Oj, asi jsem to trochu přehnala. Nechtěla jsem rozhodně pana Červenáka urazit, takže se omlouvám, jestli to tak vyznělo. Samozřejmě nechci, aby ještě někdo jiný než páně Sapkowski psal “Zaklínače”, i když je to určitě dobrá inspirace.

  8. Od Geralta ke Conanovi
    Je pravda, ze hlavne ke konci je to spise howardovska nez sapkowskeho fantasy. Pokud bych ale neco Cervenakovi vycetl (a sam sobe, ze jsem to v recenzi neuvedl), je prilis jednoduse a rychle odhadnutelna pointa. Tohle snad muselo dojit kazdemu, ne? Pak v jedne scene v predposledni kapitole vypada hlavni hrdina jako trouba. Tim me vyhrady k Vladci vlku pomalu konci. Je to dobra drsna fantasy, ktera si zaslouzi pozornost.

  9. Zhuleno, zhuleno zhuleno a opito. Kopa nezmyselnej brutality, nic viac. Mozno pre studentov mediciny povinnost, pre ostatnych len zbytocne vyhodene peniaze. Duro nech sa radsej venuje tomu co vie – recenziam na filmy.

  10. temno
    tadle kniha je temná hlavním hrdinou- to jak musel zachránit svou ženu… je temná tím, jak se Slované bojí zajmutí Avary, protože vědí co je čeká – Krvavá hvězda, není to temné krví, ale těmi pocity, které je museli (jako naše předky Slovany) naplňovat, když věděli co bude následovat… atd. atd.

  11. akorát překlad “Perunovy koule” zní strašně 🙂 oč lépe a úderněji zní pravděpodobný originál “gule” nebo nářečně slangové “kule”, když už to má být kletba. “Perunovy koule” kleje jedině………ale rozhodně ne pořádný chlap :))))

  12. na to ze je to sloveska knizka 🙂 se me to docela dost libilo. jiste, na pojem “temna fantasy” vaze hodne zabijeni, priser a tak ale hlavne temnota sveta, ktera byla docela slusne vystihnuta (bojovnici ktery po smrti vstavaj a stavaj se upirama, obeti bohum, stado prizracnych koni cvalajici cernou pustinou…)…obcas mi to pripominalo warhammer…

Zveřejnit odpověď