Conan a tajemství mořských ďáblů – Courtier Paul O.

Nakladatelství Viking přineslo čtenářům další conanovský příběh. Paul O. Courtier (Otomar Dvořák) se inspiroval legendami z Polynésie a předkládá nám klasického Conana v „tichomořském“ balení.

Courtier Paul O. - Conan a tajemství mořských ďáblůVyprávění začíná na palubě podloudnické galéry, na kterou se Conan nechal před nějakou dobou najmout. Loď už nějakou dobu bloudí v evidentně magické mlze a vyděšená posádka to (oprávněně) přičítá na vrub tajemného cestujícího, kterého nalodili ve Stygii. Situace i počasí se rychle vyjasňují a  události nabírají spád. Conanova loď se octla v neznámé zátoce, okolo ní se nachází stygijské loďstvo a jeho velitel se dožaduje onoho tajemného cestujícího. Náhle se objevuje mohutný vír, ničící všechny lodě a Conan se sám ocitá na neznámém ostrově. Krátce nato zachraňuje místní princeznu z obětního oltáře a nedobrovolně se tak stává důležitým prvkem v místní občanské válce, kterou vedou místní obyvatelé pod velením princezny Okey proti uzurpátorovi Kadefovi, sídlícímu ve vodním městě Namadolu. S příchodem Conana se v boji na straně princezny začal angažovat žraločí čaroděj Neneve, druhá strana využívá spojenectví s čarodějem Gwarhulem-Ajgou a jím ovládanými Forbolgy – vodními bytostmi stromového původu. Nemalou roli hrají v bojích i legendy.

Místní obyvatelé odvozovali svůj původ od obyvatel Lemurie, která v dávnověku klesla na mořské dno. Dvojice lemurských králů – bratři Olosip a Olosop vystavěli jakousi obdobu Noemovy archy a se svým lidem vyrazili hledat novou zemi. Po dlouhé plavbě došly zásoby, část lidí zemřela a dvorní kouzelník přišel s řešením, které ale přineslo prokletí. Sestra králů byla obětována a její živé srdce přibité ke kýlu vedlo loď k zemi, kterou zbytky posádky osídlily. Králové však nesměli loď opustit a ta se stala jejich osudem. Po nějaké době bylo ukradeno srdce lodi, ta se rozpadla a z jejích trosek se zrodili Forbolgové. V místě prvního kotviště bájné lodi vzniklo vodní město Namadol, jehož osud byl spojen s další legendou a jejím prostřednictvím se žraločími prsteny. Co přinese lemurskému lidu naplnění legend? Kdo nakonec vyhraje v kruté válce, vedené zbraněmi i magií?

V zásadě klasický, i když svými kulisami a vazbami velmi neobvyklý conanovský příběh patří ve své kategorii mezi ty lepší. Polynésie je pro nás dosud velmi exotickou končinou a její mýty a legendy zde nejsou příliš známy, což činí příběh mnohem zajímavější. Conan je tu líčen poněkud hrdinštěji, než jsme poslední dobou zvyklí, ale jinak se s obvyklou razancí probíjí houfy lidských nepřátel i magických potvor a zachraňuje ženy v nesnázích. Nezanedbatelnou roli tu hrají žraloci a jejich kult, což je dáno do značné míry prostředím, do něhož je příběh zasazen, ale možná i dnes již odeznívající „žraločí módou“, která jeden čas hýbala všemi televizními kanály.

V jinak dobře napsaném příběhu jsem narazil na dosti nezvyklou nesrovnalost – hrdinové používají místní meče složené ze žraločích (či jiných) zubů vsazených do dřevěných tyčí stejným způsobem, jako klasické meče kovové. Osobně jsem přesvědčen, že v zacházení s tak odlišnými zbraněmi bude značný rozdíl. Na jinak slušných ilustracích Aloise Křesaly jsou ale vidět kovové zbraně (meč, dýka), ač v textu je zmíněn jen nekovový materiál, který si v praxi vynucuje jinou konstrukci (a tudíž i vzhled) zbraní.

Celkové provedení knihy odpovídá zavedeným zvyklostem nakladatelství Viking. Obrázek Aloise Křesaly na obalu zobrazuje jednu z důležitých epizod děje, tradiční mapa Turaniánského kontinentu od Pavla Fialy je pro tento příběh prakticky nepoužitelná , neboť děj se odehrává v jiné části světa. Redakční práce byla odvedena v tradiční kvalitě až na jeden kolosální úlet v tiráži za textem, kde je kniha přejmenována na „Conan a tajemství ostrovních ďáblů“. Za tiráží následuje ukázka z chystané conanovky, upoutávky na již vydané tituly s připojenou objednávkou a na závěr se nachází dosti neobvyklá, leč „stylová“ reklama na plastové kánoe firmy Noah. Kniha není špatná (to nejsou /až na ceny/ ani propagovaná plavidla), obojí bych ale doporučil spíše na letní dovolenou.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. Mě osobně potěšil kvalitativní nárust v conanovské tvorbě Oty Dvořáka. Rozhodně je to krok vpřed. Bohužel i tento román trpí starým známým syndromem: obešel by se bez Conana. Má správnou atmosféru, dobrý příběh a kdyby měl jiného hrdinu, byla by to velice dobrá a zvláštní fantasy, takhle je to “jen” Conan. Nejsem žádný “conanolog”, tak mě prosím případně opravte, ale nezdál se mi ten jižní oceán, ve kterém udajně tato pseudopolynésie leží. Nepíše Camp a Carter v Conanovi z ostrovů, že za Západním oceánem je další pevnina (pro změnu pseudomayská říše)? Potom by tato Dvořákova ostrovní říše musela ležet až za ní, ne? Bohužel se také stalo, že když se autor pohybuje v hranicích světa vymezeného Howardem, kupí on (nebo odpov.redaktor) drobné, ale přesto chyby. Na pár stránkách si tak přečteme několikerou verzi slova “pointainské”, dále Zembabwe apod.? Prosím opravdové “conanology”, aby mě případně opravili.

Zanechat odpověď