Dan Simmons – Doba Mrchožroutů: Zahájení

Úvodní kniha hororové trilogie Dana Simmonse.

Nejprve Intro: „Kráčím po Hlavním nádraží v Praze. Rozrážím před sebou dav, tvořený žebráky, feťáky a nevinnými turisty. Odrazím několik výpadů kapsářů. Spíš cítím než vidím parťáka za sebou. Vracím se z Prahy. Strávil jsem tam víkend zpola prosezený u počítače, zpola prohýřený. Není mi dvakrát dobře, vlastně mi není dobře vůbec. Mumlám motlitbu k vládci opic a ranních nevolností, ale bolest hlavy neustupuje. Ledabylým pohybem zapaluji cigáro. Zamýšlím se nad smyslem svého počínaní, nad smyslem svého života. A pak z mlhy kocoviny a únavy vystoupí, jako Betlém před nechápajícími pastýři, stolek. Stolek, na kterém jakýsi mladík v kožené bundě prodavá knihy. Za dvacku jednu, za pade druhou. Je tam. Simmons. Cena? 55,-. No nekup to.

„Hej brácho, puč mi čtyři pětky. Nebo spíš pade…“ otáčím se k parťákovi. Jeho oči jsou trochu zakalené, ale to nevadí. Vytáhne peněženku a podá mi zmuchlanou bankovku. A je to. A mám ji…

Je krásná. Laskám se s jejím obalem, labužnicky přičichnu k vůni stránek a s extatickým prožitkem se ponořím do děje. Ještě ve vlaku domů. Sedím v jídelním voze (jinde není místo), piju kafe za třicet a čtu. Příběh. A teď už vím.

Mistr spisovatel Dan Simmons, autor Hyperionu, Endymionu, Písně Kálí a dalších skvělých děl (myslím jako románů, povídek, novel etc., jinak bych napsal kanónů nebo houfnic), je autorem této skvělé miniságy.  Je skvělým vypravěčem, vládcem originálních nápadů, mistrem ve vymýšlení vychytaných hrdinů. Američan, ale to snad nebude problém. Dalo by se říct: můj oblíbený Američan.

První díl se jmenuje zahájení a to asociuje dvě věci. Za prvé – děj se teprve rozjíždí. Za druhé – děj se podobá šachové partii. Obě asociace jsou správné. Rozjíždí se nám zde skutečně zajímavý děj. Na třech stovkách stránek najdeme prakticky jen popis hlavních aktérů příběhu (I když někdo velice důležitý ještě chybí. Buď to bude Alf nebo Muž s cigaretou). Chytrý čtenář začne i tušit hrubé obrysy zápletky, možná i spatří zahajovací tahy na šachovnici. Ale kdo jsou hráči? A kdo figurky? Mezi hráče se rozhodně počítají „upíři“ – tedy alespoň někteří. Upíři jsou opět popsáni z jiného úhlu. Tentokrát nepotřebují krev, neumějí létat a rozhodně jim nevadí slunce nebo křížek na labutí šíji luzné děvy. Jsou však neméně drsní. Simmons popisuje druh vampyrismu, experty nazvaný jako vědomé psychické upírství. Tito „nesmrtelní“ se nejen živí energií z vás, obyčejných lidí, ale také vás umí ovládat ke svému prospěchu. Naprosto dokonalá hypnoza, ještě navíc probíhá telepaticky a prakticky okamžitě. Nejprve se seznámíme se třemi upíry: Melanií, Willym a Ninou. Nina s Willym brzy zemřou (ale kdo ví, nikdo je umírat neviděl), Melanie prchá. Dozvídáme se o jakémsi „spolku Island“ kam patří mocní upíři našeho světa a ze kterého náš svět řídí. Nejen že si libovolně dosazují americké prezidenty, kupují mezinárodní korporace a topí se ve smyslových prožitcích, ale také spolu hrají hry. Hry o moc. Hry na život a na smrt, při kterých umírá mnoho lidí. Není snadné zabít upíra. Jeho fýsis se regeneruje s každou smrtí, kterou způsobí svou Schopností.

Proti upírům se ne zcela vědomě a ne zcela dobrovolně staví Saul Laski, židovský psychiatr, odborník na agresi, který přežil koncentrační tábor smrti Chlemno a který se s upíry setkal už za druhé světové, Natalie Prestonová, černoška, dcera fotografa zavražděného při jednom z „Lovů“, která chce zjistit, proč její otec musel zemřít, a Bobby Joe Gentry, historik a hlavně okresní šerif, jižanský polda, kterému v jeho okrsku zavraždili devět lidí a on chce vědět kdo a proč.

Tolik k ději, zatím nejasnému. Co se týče zbytku, tak Simmons opět nezklamal. Skvělí hrdinové, nápady ne na trilogii, ale na dvanáctidílnou ságu a samozřejmě dokonalá šachová rozehrávka. Nevím, co pochválit dřív, takže nechválím nic a chválím tím vlastně všechno. Zvláště bych vyzdvihl psychologickou stránku věci. Je nezanedbatelná. Psychologie postav a hlavně problém ovládání lidí, který je dokonale popsán a hlavně myslím, že je i skvěle předpovězeno, co by se stalo, kdyby… Samozřejmě se nabízí paralela s masmédii a autory ponurých recenzí, ale ta není příliš přínosná. Mrkněte někdy na slepice. Co asi ty mají ze života?

Kniha nám předkládá svět, jaký známe pohledem upírů a není těžké představit si na místě bezmocných obětí – vás. Mě ne. Mě jen tak nedostanou… Ten přívěšek jsem koupil od jednoho araba. Stál mě tři krabičky camelek (říkal tři velbloudy :)) a kus makového koláče, který jsem měl v kapse, ale spolehlivě mě před upíry ochrání.

Jako post skriptum přijměte mé upřímné doporučení této ságy a vyjádření, že se těším na druhý díl.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

Zanechat odpověď