Glen Cook – Bílá Růže

Tak už je tady třetí díl Kronik Černé legie. A hned na začátek je třeba říci, že je ještě lepší než jeho předchůdci. Nakladatelství Brokilon tuto knihu vypustilo na knižní trh před vánocemi nedlouho po dvojce – Tyranově stínu. A Bílá Růže by se v záplavě fantasy knih rozhodně ztratit neměla.

Děj se odvíjí opět několik let po konci dílu druhého. Legie už je pevně spojená s Pusinkou – Bílou Růží. Jejich základna je na Planině Strachu, se kterou už veteráni mají jisté zkušenosti, ještě z dob kdy Legie sloužila Paní. Nutno říct, že zkušenosti značně nedobré.

Naštěstí pro ně se na stranu Bílé Růže přidaly i rozličné bytosti na Planině žijící. Mluvící menhiry, létající velryby a murény, chodící stromy v čele s Praotcem Stromem, ti všichni bojují proti Paní a jejím Lapeným. Další jejich výhodou je Pusinčina schopnost rušení veškerých kouzel v její blízkosti. Paní je s ní tedy nucena bojovat pomocí hrubé síly svých armád. Legie sice odolává, ale Paní k její zničení soustředí do okolí Planiny Strachu hned pět velikých vojenských těles vedených Lapenými. V jejich čele je Šepta a, překvapení…, zase ten odporňák Kulhavec. I když ho Felčar poslal pod drn, Paní si ho tam zase vyzvedla a oživila. Bohužel přitom přišel o většinu svého i tak malého IQ. Je z něho teď stvůra šílená pomstou.

Pusinka se odhodlává k riskantnímu tahu. Vyprovokuje Kulhavce, ten jí zase skočí na špek, a za jeho nepřítomnosti napadne jeho velitelství ve Rzi. (Člověk by řekl, že by se už mohl poučit. Ale on ne.) K přepravě svých lidí užije létajících velryb. Felčar samozřejmě musí být při tom.

Zatím Havran, fakt není ani trochu mrtvý – jen to tak nastrojil, přichází do Mohylové země odhodlán hlídat, aby se Tyran nedostal ven. Mimochodem utíká i před Pusinkou, která mu vyznala lásku. Nesnese citový vztah.

Pod jménem Krkavec, jak originální, se potuluje v okolí Tyranovy mohyly. Náhodou ve starém domě nalezne dokumenty čaroděje Bomána a poznámky jeho ženy. Z nich se dovídá celý příběh osvobození Paní, Bomán byl do ní samozřejmě taky blázen – stejně jako já, a nachází i mapu s vyznačením mystické cesty do mohyly. Většinu z toho postupně zasílá Felčarovi, samozřejmě inkognito. Nakonec se rozhodne, že je třeba něco s Tyranem udělat a v astrálním světě se vypraví jeho duch do hrobky. Narazí tam na Tyrana a při útěku si splete cestu a uvízne v hrobce.

Zatím Felčar nedostává poslední, tu nejdůležitější část dokumentů, kde by mělo být skutečné jméno Paní. Je proto vyslán do Mohylové země spolu se Skřetem a Jednookým.

Udiveni tam naleznou nejen dokumenty, ale i tělo ještě žijícího Havrana. Jsou ale stíháni a Felčar je zajat. Před mučením ho zachrání samozřejmě Paní. Padl jí totiž do oka. To jí ale vůbec nebrání, aby ho síle svého oka podrobila. Její situace ale také není růžová. Zjistila, že kometa se vrací, řeka tekoucí blízko mohyly jejího manžela se rozvodnila, a zanedlouho odplaví veškerá věznící kouzla. Pak Tyran znovu povstane.

Rozhodne se pro riskantní tah – v přestrojení za Ardanu doprovází Felčara zpět na Planinu Strachu. Musí se dohodnout s Bílou Růží. Jen s ní se může pokusit Tyrana zničit. Její šance jsou ale i tak malé.

S Bílou Růži se pak vydá na rozhodující střetnutí do Mohylové země. Zde se odehraje finálový boj všech proti všem. A z Legie zbývá už jen pár mužů.

Vynikající příběh, zatím to nejlepší z temné fantasy, co jsem kdy četl. Pan Cook se překonává. Na každé straně srší nápady. Děj pádí mílovými kroky dopředu, takže jsem se od knihy nebyl schopen odtrhnout. Obzvláště Paní intrikuje, vymýšlí nové úklady a taky se celou dobu baví. Její způsob překonání Pusinčiny schopnosti je originální a skvělý. Nechá namontovat na koberce mechanická zařízení a vesla. Na některé dokonce přidělá kabiny. A hlavně dává svůj život do Felčarových rukou tak rafinovaně, že ten jí není schopen zradit. Jen škoda, že mezi nimi stále nic není. Ale třeba se to změní.

Kniha je opravdu dobře napsaná, ale i přeložená. Děj běží plynule bez zaškobrtnutí. Ač tuto knihu znovu překládala překladatelka prvního dílu A. Dědicová její spolupráce s Z. Milatou na celé trilogii je přímo ukázková.

Obálka je samozřejmě od J. P. Krásného, hezká a hodící se k ději. Jen mi tam chybí nějaká ta žena. Protože tento díl je bojem dvou žen.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. Doporučuji
    Nechápu sice co maj obálky spoječnýho s dějem ale jinak celou Černou Legii doporučuji.
    Hlavně milovníkům fantasy, jak jinak :-).
    Podle mne, svým “vtáhnutím” do děje , se Černé Legii vyrovnají jen knihy Davida Gemmela. Jsem to měl taky sešrotovaný za jeden den :-). Už se těšim na další pokračování.

  2. Nevím, něco mi v celé sérii chybí. Člověk se vůbec nic nedozví proč ta a ta postava jednala tak a tak. Jak se s Laury stala Paní, o co jde Havranovi, proč vůbec bojuje Bílá růže proti Paní, kdo vůbec napsal ty listiny, jakto že Bomán zůstal 100 let zakonzervovaný u Mohyly, kdo je Stopař a proč bez Žabožrouta je úplně mimo? atd. mě přijde spusta věcí nedotažených. Ze začátku mě dělalo problémy se orientovat v ději, díky nadbytku přímé řeči. Na druhou stranu- trilogie má zajímavou atmosféru a plastický popisy míst a událostí jako Mohylová země, bitva o Krásu, Tyranův hrad ve Veslu. Pro tu atmosféru má cenu si to přečíst. K autorovi recenze jen tolik, že prozradit 90 procent zápletky není příliš šťastné.

Zanechat odpověď