Daniel Keyes – Růže pro Algernon

Růže pro Algernon
Daniel Keyes

Pokud jste se v poslední době poflakovali v knihkupectví mezi regály se Sci-fi a fantasy literaturou, tak jste možná narazili na knihu s přebalem, který dokonale vypovídá o příslušnosti knihy k žánru “červená knihovna”. Možná vás také napadlo vzít knihu do ruky a podle úryvku na zadní straně si ověřit, zda jde opravdu o červenou knihovnu a ne přeci jen o sci-fi. Erotická scéna (naprosto vytržená z kontextu) vás zajisté utvrdila v tom, že zaměstnanec knihkupectví se opravdu zmýlil a knihu Růže pro Algernon zařadil do špatné přihrádky. Není tomu tak. Kniha Daniela Keyese je opravdu psychologický sci-fi román, který toho má s typickou červenou knihovnou společné opravdu málo.

Možná právě kvůli podivnému přebalu by mne kniha odradila nebýt toho, že jsem před pár lety četl povídku, ze které tento román vychází. Povídka to byla skvělá a proto jsem ani moc dlouho neváhal a zakoupil i román. Během pěti dnů jsem knihu přečetl celkem třikrát a pokaždé na mne zapůsobila stejně silně. Dobrovolně se přiznám k tomu, že vždy během posledních čtyřech stran jsem brečel jak malá holka. Autor je nesporně génius a já v poslední době často přemýšlím o tom, že půjdu dát růže na hrob Algernon …

Přiblížit toto fenomenální dílo prostým převyprávěním děje je prakticky nemožné. Přesto se pokusím alespoň nastínit o co jde v “psané části” knihy. To, co vám kniha dá, jaké pocity vyvolá, co říká “mezi řádky” … to převyprávět nejde.
Hlavním hrdinou je Charlie Gordon, pomocník v pekárně, jehož IQ je zhruba 70 a obvykle je nazýván slovem “idiot”. Charlie trpí nevyléčitelnou poruchou mozku, která například způsobuje, že si nedokáže pořádně pamatovat co se naučil. Ale Charlie se přesto snaží. Doufá, že pokud se naučí psát a číst, tak se stane chytřejším. A právě pro jeho silnou motivaci je vybrán jako pokusný objekt pro projekt, jenž má za úkol zvýšit inteligenci. Metoda používaná v tomto projektu byla do té doby aplikována pouze na zvířatech – myších. Jednou z těchto myší je i Algernon. Charlie podstupuje operaci. Jeho inteligence rapidně stoupá. Mění se jeho vnímání světa. Zjišťuje, že ti, které považoval za přátele, ve skutečnosti přáteli nejsou. Beznadějně se zamiluje do své učitelky, doktorky Alice Kinnianové. Jeho inteligence stoupá stále více a více. Je géniem v pravém smyslu toho slova. Stane se toho ještě moc než se zjistí, že v projektu je “malý zádrhel”. Efekt zvýšení inteligence není trvalý …

Kniha je psána formou “pracovních hlášení” –  Charlieho deníku. A právě tato forma je jednou z těch věcí, které dělají knihu tak úžasnou. Můžeme sledovat Charlieho mentální vývoj na pravopise, stylistice a obsahu jednotlivých hlášení. Je vidět jasný posuv od zápisů typu “víznamný aby vjeděly” až po vědeckou zprávu s textem “ztráta koordinace se urychluje; silně indikována je progresivní amnézie.”. Smekám před překladatelem této knihy, protože odvedl opravdu skvělou práci. 

Růže pro Algernon byla původně povídka, která získala prestižní ocenění Hugo (najdete ji i ve sborníku Hugo Story I). Samotný román byl pak oceněn cenou Nebula, přepracován do podoby divadelní hry i do podoby filmové. Daniel Keyes je autorem dalších tří románu, povídek a několika knih literatury faktu.

A konečný verdikt? Jděte a kupte to! Na pultech knihkupectví najdete jen velmi málo knih, které by se svojí kvalitou a hloubkou byť jen přiblížily Keyesově Růži pro Algernon. Nenechte se odradit obálkou a tím, že nezapadne mezi ostatní sci-fi knihy ve vaší knihovničce. Nenechte se odradit ani cenou, která ostatně není na dnešní poměry příliš vysoká (a kniha je k tomu všemu ještě poctivě vázaná).
A až se v deníku dostanete k datům 17. září a od 15. listopadu dále snad pochopíte, proč jsem ze začátku napsal to co jsem napsal a proč jsem knize dal tak vysoké hodnocení …

Napsal (c) Jan Čeřovský, 8.10.2000