Dar vlka – Anne Rice

Někde jsem tuhle četla, že když nám jedna nejmenovaná slavná autorka zprznila upíry, tak emzáky si už nenecháme. A teď jsou na řadě vlkodlaci, jejichž dosavadní obraz se snaží poopravit jiná bestsellerová spisovatelka. Hodina mezi supermanem a vlkem právě udeřila.

Dar vlka

Reuben je třiadvacetiletý fešák s modrýma očima, ale taky pěkný trouba, který hned se vším běží za maminkou a bratříčkem-knězem. Neříkám, že být pokousán neznámým zvířetem není dost silný zážitek, o který se člověk nepotřebuje podělit, ale způsob, jakým to Reuben dělá, je mi z nějakého důvodu protivný. Kromě střetu se zubatou tlamou ve tmě však hezounovi Reubenovi všechno vychází. Začíná nová éra jeho života, zaznamenává úspěch v zaměstnání, stane se majitelem rozsáhlého sídla a najde si pořádnou sexychtivou ženskou. Nic na tom nemůže zkazit fakt, že vede dvojí život, protože v noci se pravidelně proměňuje ve vlkodlaka. Volají ho totiž hlasy lidí v nebezpečí, a tak vybíhá do ulic nočního San Franciska a činí přítrž bezpráví. Zuří při tom tak, že končetiny lítají vzduchem, jednou ale omylem pokouše chlapce Stuarta, kterého přiběhl zachránit, a předá mu tak nechtěně vlčí dar, jinak řečenou Svátost. No, je prostě trochu nešika a na vlčí způsoby si jako čerstvý Morphenkind teprve zvyká…

Anne Rice se tu pokouší pro naši dobu přiměřeným způsobem aktualizovat starý mýtus o vlčích lidech, vyskytující se v mnoha kulturách. Samotné provedení mi však připadá dost nešťastné. Potírání některých přirozených aspektů proměny člověka ve zvíře vede k totální idealizaci původní mýtické figury. Samotný proces transformace není vůbec bolestivý, ba naopak, provází ho slastné pocity. Reuben dokáže nakonec i proces proměny ovládat, aniž by s tím měl měsíční svit co do činění. Reubenovy nově získané vlastnosti, jako síla a extrémně dobrý sluch, odkazují na podobný motiv z filmu Vlk, to však není jediná výpůjčka.

Sanfranciský zachránce v mnohém dost připomíná slavného supermana, stačí si místo modrého trikotu dosadit hustou vlčí srst a už jenom červený pláštík chybí. Reuben jako vlkodlak totiž nemilosrdně trestá zločince, které pozná podle specifického pachu (alternativa k rentgenovému zraku). Tím však podobnost s komiksovým hrdinou vůbec nekončí. Reuben totiž pracuje – světe, div se – v novinách! Dokonce píše sám o sobě, resp. o svém druhém já články, podobně jako Clark Kent „sháněl“ exkluzivní fotky. Dělá to však jen tak občas, aby se neřeklo. Jinak se zabývá svými vlkodlačími záležitostmi, běhá si po střechách, a když má hlad, tak také po lesích. Vždycky se tak strašně nacpe čerstvým masem, až jsem si říkala, že se ráno musí zákonitě probudit s pořádným bolením břicha. Jenže chyba lávky, trávení má Reuben zřejmě excelentní, protože zvládne ještě milostné hrátky s Laurou, ujíždějící na jeho polibcích a laskání, dokud je ještě ve vlčí podobě.

Zřejmě tu Anne Rice sáhla pro rekvizitách jiného žánru, kterému se taky věnovala, když vydala pod pseudonymem A. N. Roquelaure několik erotických novel. Otřepaných klišé je mimochodem v knize víc. Sídlo rodu Nidecků, které Reuben tak šikovně zdědí, je totiž plné tajemných chodeb a skrytých komnat s drahocennými poklady, mezi kterými nechybí starobylé destičky popsané neznámým písmem. Ztracení příbuzní původní majitelky Marchent, s níž se Reuben těsně před její násilnou smrtí vyspal, se náhle vynořují z ciziny a jakoby vypadli z oka obrazům nad krbem. Podivná rodová historie se nápadně prolíná s literárně zpracovanými příběhy o vlkodlacích, ale aspoň mají noví obyvatelé domu co objevovat a krátit si tak dlouhé chvíle, že? Z čeho vlastně jsou živi a kde berou na provoz rozlehlého sídla, to pro mě zůstává dosud neobjasněnou záhadou.

Všechna ostatní tajemství jsou ale postupně odhalena a kousek po kousku odpadává vlkodlačí mýtus jako zpuchřelá omítka. Zdá se, že autorka úspěšných Upířích kronik se prostě vypsala. Takže z úcty k ní si samozřejmě můžete přečíst i tento kousek, ale obávám se, že se záměr navázat na poetiku Interview s upírem moc nezdařil. Od úvodního dějového zvratu, který přijde nečekaně brzo, dál už pokračuje jenom nuda, umocněná pro autorku typickými filozoficko-teologickými úvahami, která vyústí v neuvěřitelně dlouhou vysvětlovačku, při níž parta vlkodlaků sedí způsobně jako nějaká vybraná salónní společnost u stolu s dortem. Z toho by možná jednomu vyrašil na obličeji protažený čumák i bez předchozího přerodu v Morphenkinda.

Mladý reportér nedávno zaměstnaný u Sanfranciského pozorovatele. Starší žena, vítající jej v majestátním rodinném domě. On tam přijel psát článek. Ona chce urychleně prodat onen dům. Náhodné setkání mezi dvěma naprosto odlišnými lidmi. Idylická noc – přerušená tragickou událostí – mladý muž je bezdůvodně napaden, pokousán šelmou, z níž ve tmě spatří pouze obrys. Brutální epizoda děsivým způsobem změní Reubenovi celý život. Mladý muž je lapen v extázi a hrůze, snaží se přijmout, čím se stal, a obává se budoucnosti. Zároveň ho ale vlčí dar nesmírně vzrušuje. Odolává potěšení a vlčí divokosti a zároveň získá silný smysl pro dobro. Na stopě mu jsou vládní složky, média a vědci (důkazy plynoucí z DNA ohrožují jeho dvojí život). Potkává opravdovou lásku a přemýšlí nad stále se vynořujícími otázkami týkajícími se jeho nové existence: Proč a jak tenhle dar získal? Jaký doopravdy je? Co znamená ona tajemná posedlost dobrem? A jsou tu další takoví jako on – strážci, kteří jako oko v hlavě střeží prastará tajemství a znalosti alchymie? Během hledání cesty, jež by spasila jeho duši, prožíváním situací, ve kterých musí čelit pokušení, a za vzrušujícího putování si začíná uvědomovat, že se stává obojím, člověkem i vlkem. (anotace)

  • Dar vlka
  • Autorka: Anne Rice
  • Překlad: Olajda Prokešová
  • Série: –
  • Forma: hardback
  • Počet stran: 484
  • Cena: 349 Kč
  • Vydal: Baronet, 2013

Četli jste tuto knihu? Podělte se o názor. Dar vlka si můžete zakoupit v našem e-shopu s 15% slevou.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

5 komentářů

  1. Mě kniha taky docela zklamala, protože Anne slibovala, že přijde s něčím novým, což se ovšem nestalo. Zápletka docela fajn, ale autorka to prostě utápí ve filozofování, jak je u ní obvyklé. To mi vadí i u Kronik.
    A tím vyzývám k opravě chybičky v recenzi, Anne Rice nenapsala “Upíří deníky”, ale “Upíří kroniky” 😉

  2. Také jsem se lekla Upířích deníků :-)))
    Ovšem narozdíl od nich, určených pro puberťáky, mě tato kniha přišla strašně stará. Ano, je tam zníněno, že Reuben je “strarý mladý”, ale stejně – jakoby dialogy vedli osmdesátníci a ne mladí lidé.
    Interview s upírem se mi poetičností a množstvím úvah líbilo – k představě romantického dekadentního upíra mi to sedlo. Film miluju, je ještě lepší než kniha. Vlkodlak v podání paní Rice byl divný. Souhlasím, autorka se vypsala, tohle byla nuda.

  3. “Vypsat se”
    za mých mladých let znamenalo psaním se vyšvihnout nad úroveň kulhajícího začátečníka. V takovýchhle případech se spíš mluvilo o tom, jak autora dostal mozkožrout (Riceovou pak nějaká bizarní varieta křesťanství).

  4. Aktualizace mýtu?
    > Samotný proces transformace není vůbec bolestivý… …Reuben dokáže nakonec i proces proměny ovládat, aniž by s tím měl měsíční svit co do činění.

    Neberu autorce názor na knihu, ale to, že přeměna nebolí a nezávisí na měsíci opravdu nejsou žádné novoty :,) Právě, že v těch “mnoha kulturách” se vlkodlaci přeměňovali bezbolestně a úplněk měli celkem “na háku”. To, o čem se autorka vyjadřuje jako o “přirozených aspektech”, je až práce filmařů…
    No a ten lepší sluch, nemá to třeba co dělat s lepším sluchem vlků obecně?
    Série – The Wolf Gift Chronicles, v AJ už vyšla dvojka…

  5. druhý díl
    Zdravím mě se kniha líbila, proto se chci zeptat jestli nevíte kdy v češtině vyjde druhý díl.

Zanechat odpověď