Divotání – A. G. Howardová

Divotání jsem přečetla jedním dechem. Je to ten druh příběhů, který vás na pár dní strhne do svého krásného světa fantazie, ve kterém byste chtěli i žít.

b59af18ce42de02702e8b22385ac4e7e

Bohužel jsem nečetla první díl série Šepotání, ale pro pochopení Divotání to ještě nevadí – vše důležité je zmíněno. Tentokrát ale končíme s předpřipravenou půdou pro další díl, který si tedy nenechám ujít.

Příběh se točí kolem hlavní hrdinky Alyssy, která je potomkem slavné Alenky (z Říše divů Lewise Carrolla), a tak může navštěvovat Říši divů nebo mluvit s hmyzem či květinami ve světě lidí. Alyssa však po minulé návštěvě o magický život nejeví zájem. Chce jen trávit čas se svou rodinou, přítelem Zachem, odmaturovat a jít na uměleckou školu. To jí ale není dopřáno. Červená (rozuměj královna) chce Říši pro sebe a dělá proto rozbroje vedoucí k válce. A tak Morfeus vyhledá Alyssu, a snaží se ji přesvědčit, ať Říši zachrání.

V Alysse to vře. Žije jako člověk, ale její druhá polovina s Říší divů soucítí. Její obyvatelé však ohrožují její rodinu, a tak Alyssa musí začít jednat.

Postavičky z Říše divů mají svou logiku a zákonitosti, které však neodpovídají logice lidské. Autorka velmi umně zachází s Carrolovou vizí. Je ale jasné, že podsvětníci do říše lidí patří tak jedině ve snu.

Připravte se na pořádnou dávku romance, rozvíjející se v milostném trojúhelníku. Nejen že je Zach nejlepší přítel na světě (minimálně na to, že je jen člověk), ale Alyssu svádí i kouzelný Morfeus. A i když to vypadá, že Alyssa si již zvolila svého prince, všechno nakonec může dopadnout jinak.

Děj je pořádně akční, často však trochu zmatečný. Autorka naštěstí na všechny otázky vyvstávající během četby odpoví v pravý čas. Alyssa nemá ani chvíli na odpočinek, všechno co se jí děje musí tajit před světem lidí, jinak by ji zavřeli do blázince (jako kdysi její matku). A to není zrovna lehký úkol.

Nezbývá než vřele doporučit. Přečtěte si nejdříve Šepotání a počkejme si spolu na závěr trilogie. Raději si na četbu vymezte dostatek času, protože se od knihy neodtrhnete, dokud ji neodložíte.

85%
  • A. G. Howardová : Divotání
  • Autor obálky: Nathália Suellen
  • Albatros – CooBoo : 2015
  • Překlad: Magdaléna Stárková
  • Počet stran: 430
  • Cena: 299 Kč
Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

11 komentářů

  1. Jen postesk dospělého čtenáře… proč je tu tolik young adult věcí? A taky nebývalá záplava komiksů, ach jo:(

  2. Bond
    asi to bude tím, že o ya a komiksy je u recenzentů větší zájem…

  3. věk
    tak určitě věk je důležitý, ale zase to neznamená, že když se dělá recenze komiksu či y, takže je dílo nutně blbé

  4. Ne, to ne, díla nemusí být blbá, nechci tyhle počiny shazovat, ale jen mi přijde, že je toho čím dál víc, i Sarden je plný komiksů, až zrak přechází… a přitom komiksáři mají vlastní specializovaný stránky, tak proč to cpou všude možně;-) A mladí adulti némlich to samý. Recenzi pro starýho adulta aby člověk pohledal.

  5. Přiznám se, že pokud se rozhoduji o koupi, tak spíš než na recenzi, dám na názory čtenářů pod čarou. A to buď tady, nebo na Databazeknih, Facebook atd…

    V poslední době mám pocit, že současní recenzenti si to nechtějí rozházet u vydavatelů (potencionálních zaměstnavatelů) a tak hodnotí velmi mírně, případně raději tu kterou knihu nehodnotí vůbec. (Marně čekám, kdy se někdo pustí třeba do přehypovaného Mysterium Tremendum.) Pokud už nějakou sepsují, tak je to většinou nějaký chudák, který si knihu vydal vlastním nákladem.

    V komiksech platí to samé. Tam se navíc oháním otřepanou frází : “Buďme rádi, že to vůbec někdo vydává…” Nicméně komiks byl nedílnou součástí Fantasy Planet odjakživa, tak umísťování recenzí zde bych jim nezazlíval.

  6. Blbost
    Četl jsem Šepotání a je to jen sprostě vykradený Caroll, bez špetky něčeho navíc. Ta kniha a počítám, že i pokračování nemá na víc jak 40%…

  7. petrsimi
    Ono je to fakt o tom, že jak člověk stárne tak začne mít zkrátka jiné starosti než psaní recenzí a ty knihy si radši koupí. Tj většina recenzentů jsou pod 30, dost i pod 20.

  8. Když si vezmu recenze z původní Ikárie, nebo z prvních ročníků Pevnosti, tak to bylo Iné Kafe! Méně ohledů, více šťavnatosti a čtivosti. V poslední době ty recenze ztrácejí styl. Většinou jsou si podobné jako vejce vejci.

  9. Čtivé, plnokrevné literární recenze ve stylu původní Ikarie, které se zabývají tím důležitějším ze současné produkce, pořád ještě jsou k mání… ale už ne asi na Fantasy Planet… na webovkách XB-1 mě poslední dobou zaujal Jiří Kelbl a za pozornost stojí i rubrika Relax na iliteratura.cz.

  10. to Bond:
    Jo, Kelbl píše dobře! Na to druhé mrknu podrobněji. Dík!

Zveřejnit odpověď