Doom: Po kolena v mrtvých – Hugh ab Dafydd, Linaweaver Brad

Doom, každý kdo přičichl ke světu počítačových her to slovo zná. Je to fenomén herního průmyslu, který navždy pozměnil historii domácí zábavy. Po kolena v mrtvých je první z řady románů, které jsou tímto skvostem volně inspirovány. Jak se převod do literární podoby povedl si můžete přečíst v naší zevrubné recenzi.

Hugh ab Dafydd, Linaweaver Brad - Doom: Po kolena v mrtvýchPříběh je zasazen do budoucnosti. V té době lidstvo už běžně létá do vesmíru, mimo jiné také na Mars a jeho dva měsíce Phobos a Deimos. Na těchto měsících byly objeveny tajemné mimozemské stavby nazvané Brány. Jsou prokazatelně staré tisíce let, ale teď jsou nečinné. Lidstvo může jen hádat, k čemu kdysi sloužily. V jejich blízkosti je však z nějakého důvodu změněná gravitace, což lidští stavitelé využili při budování svých základen. Jednoho dne se jejich posádka přestane hlásit…

V tom momentě do hry vstupuje náš hrdina, výsadkář Flynn Taggart, který nás bude provázet i dalšími díly Dooma. Zcela sám se ocitá na jednom z měsíců a snaží se zjistit co se děje. Brzy objeví, že Brány se probudily k životu a začaly neznámo odkud chrlit zrůdné mimozemšťany. Oheň plivající impy, hladová růžová prasátka a podivné levitující dýně spojuje jediná věc – touha zabít. Každý smrtelník by si v tom momentě odešel prát spodky, ale to neznáte našeho Toggarta!  Nesmí zklamat, zvlášť když tam někde hluboko uvnitř základny je uvězněná jeho bývalá spolubojovnice z armády, krásná Arlene. Flynn si tedy od první chodící zombie vypůjčí pistoli a začíná MASAKR.

Výše popsaný úvod je vyřešen na několika málo stranách. Takřka okamžitě se čtenář dostane do akce, ve které dominuje spousta střelby, krev(/sliz) a nelidský řev. Prvních sto stran je pořád o tom samém. Hrdina kolem sebe neúnavně střílí, uskakuje před svištícími plamennými koulemi a má dětinskou radost z nalezení nové zbraně nebo jiného arzenálu. Postupně se seznamuje s novými typy nepřátel, jejichž výskyt kopíruje hru.

Zhruba v polovině knihy se Flynn probojuje k Arlene. Prohodí spolu několik slov a vše začíná nanovo. Společně sbírají zbraně, klíče, zabíjejí nestvůry, občas se někam přenesou teleportem.  Následuje boj s finálním bossem a šmytec – kniha končí na další straně. Závěr autoři ponechali otevřený. Mimozemšťané pravděpodobně provedli invazi na samotnou Zemi a je jen otázkou času, než si ji podrobí. Můžete hádat, kam se Fly s Arlene vydají příště….

Toť stručný příběh. Ještě nikdy jsem se nesetkal s knihou, která by tak věrně zachycovala atmosféru počítačové hry. Je to bezesporu největší klad románu. Hrdina používá navlas stejné zbraně, jsou tu popsána a vysvětlena skoro všechna známá brnění, steroidy, boostery – jednoduše všechny rekvizity, které najdete ve hře. Dokonce i místa, ve kterých se postavy pohybují, údajně občas napodobovala opravdové mapy. To platí i pro celý příběh (tedy až na přítomnost Arlene). Postupná setkávání s novými nepřáteli, lepší a lepší zbraně, dokonce i pořadí zabíjení finálních bossů je stejné.

Problém této knihy je, že v ní není už nic navíc. Arlene je do příběhu zasazena doslova z nouze, to aby si hlavní bijec měl s kým o přestávkách pokecat. Vzpomínkami se hrdinové zabývají minimálně, nenaleznete zde žádný skrytý příběh a milostné jiskření mezi hrdiny je vyřešeno na pěti řádcích. Také snaha o rozluštění záhady totožnosti démonů je spíchnutá horkou jehlou. Jinak řečeno, příběh drží pohromadě jen díky neustálému rachotu zbraní. Než dozní ozvěna posledního výstřelu, už se střílí znovu.

Velkým handicapem knižního zpracování Dooma je absence jakékoli inovace. Autoři si to zřejmě dobře uvědomovali a snažili se závěr okořenit několika hororovými prvky a drsným humorem (pár hezkých hlášek by se našlo), ale v konečném součtu je to málo. Netvrdím, že kniha se čte špatně, ale ke konci jsem se přeci jen musel nutit. Když totiž přečtete dvě stě stran o pobíhání ponurými chodbami a zabíjení, tak už tušíte, že ve zbylé třetině vás nic nového nečeká. Celé dílo mi připadá spíše jako práce nějakého studenta, který měl zrovna dobrý den, než vyzrálého autora.

Doom – Po kolena v mrtvých je vynikající románový přepis počítačové hry. Se hrou je udržovaná podobnost do detailů, v tom se autorské duo opravdu snažilo. Bohužel (nebo bohudík?), kniha není počítačová hra a nelze k ní přistupovat stejným způsobem. K přečtení této knihy není nutná znalost samotné hry. Dokonce si troufám tvrdit, že hraní Dooma mě při čtení značně handicapovalo, vše totiž ztratilo na původnosti. Jednoduše mě už nevzruší hrdinův jásot potom, co střelí do sudu s kyselinou a ten po mohutném výbuchu smete několik nepřátel. Člověk to prostě očekává a zábava je fuč.

Nenáročnému čtenáři a zavilým fanouškům knihu mohu doporučit, ale ti, co se v akční sci-fi trochu vyznají, sáhnou raději po osvědčených autorech. Je však nutno podotknout, že podstatně vyšší kvalitu má pokračování knihy s názvem Peklo na Zemi (Hell on Earth), které začíná přesně v místě, kde končil první díl. V něm se konečně podíváme na Zem a přibudou i nové elementy a postavy, které zde tak bolestně chyběly.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. Že tys dělal s Klausem a Zemanem v prognostickým ústavu? 😉

  2. Docela škoda,někde jsem snad i četl že DOOM a WarHammer se odehrává ve stejném vesmíru…alespoň jsem čekal, že kniha vytvoří zdání temné civilizace, která se nazadržitelně v rytmu technofantasy řítí na Zemi. Autoři měli opustit Doom jako záležitost jednotlivce a trochu si pohrát z globální invazí temných legií a nekromantů …

  3. Muheheeee a je to tady 3/10 tak to je kvalitka :o)Tímto zdravím Incoma který měl dost rozumu a zbrojil semnou proti týhle slátanině ještě než to četl :)A zdravím Cenise který nás za to odsuzoval a teď si může drbat kebuli…Prachy jsem raději dal za nového Barkera, Kopřivu, Antonína a Knaaka.Byl to ranec ale mám z toho radost samé super knihy na vánoční lenošení.

  4. ja se na kebuli drbu porad 😀 coz o to, a vubec ne provinile, vzdyt ja sam rikal ze asi (bohuzel) budete mit vsichni pravdu. slo mi jen o vzneseny a cestny princip nehanit neco co neznam…a jako vsichni geniove, jeste jsem nebyl pochopen :-Dhezke vanoce vsem Doomarum 🙂

  5. tímto zdravím Herna (Hernese?) a chci všechny informovat, že se o tomuto tématu nemíním vyjadřovat. Incomo

  6. Prectu si to
    Ale radsi ne cesky. O prekladu nebylo ve clanku ani slovo, takze se obavam, ze bude prumernej, ale hlavne by mi vadilo cekani na dalsi dil a vysoka cena. Musim mrknout na eBay, jestli to nekdo neprodava v baliku dalsich knih.Jinak co se tyce kniznich prepisu her, velmi me zaujaly Resident Evily od Stephani Perry. Je to v podstate totez co hra (vcetne absurdnich “logickych hadanek”), ale ma to dost omacky na to, aby si to udrzelo zajem ctenare.

  7. klobouk doluautor nezkouzl do lacinych kritik a zachoval recenzi tvar, opravdu dobra pracetakhle si predstavuju kritickou recenzi

  8. Re: Prectu si to
    Ja věděl, že se na překlad někdo zeptá, ale jistý šéfredaktor mi mé vysvětlení z článku vyškrtl. Takže přidejte si ještě jeden odstavec: Co se týče redakční práce, netroufám si soudit. Na nakladatelství Fantom Print se v minulosti snesla sprška kritiky kvůli různým maličkostem, které já osobně považuji za banální. Knihu jsem navíc četl v originále, proto nemám možnost zhodnotit český překlad, ale vzhledem k převaze jednoduchých dialogů a úsečných vět zde snad nebylo příliš co zkazit.Shadwell díky.

  9. to: Roman
    🙂 Skrtnul jsem to po domluve s tebou a samozrejme proto, ze to o prekladu nic nerika. Uvaha nad tim, jak je slozite preklad zvorat, neni odpoved na otazku, jaky preklad ve skutecnosti JE. 🙂

  10. Tedy, nechci prudit, ale recenzovat knihu bez minimálně nahlédnutí do českého vydání mi přijde poněkud odvážné…

  11. bože, smiluj se nad námi, neboť příliv čím dál větších hovadin je větší a větší a větší a větší a větší a větší a větší a větší a větší a větší a větší a větší a větší a větší a větší a větší a větší a větší a větší a větší a větší a větší a větší a větší a větší a větší a větší a větší a větší a větší a větší a větší a větší a větší a větší a větší a větší a větší a větší a větší a větší a větší a větší a větší a větší a větší a větší a větší a větší a větší a větší a větší a větší a větší a větší a větší a větší a větší a větší a větší a větší a větší a větší a větší a větší a větší a větší a větší a větší a větší a větší ……………..

  12. Je to super knizka a uz se tesim na dalsico to tady melete tak to nechpu.Cetl to tady vubec nekdo?

Zanechat odpověď