Drsná škola přitahuje autory i čtenáře dodnes. Stále víc tvůrců se také pouští do žánrových mixů. Je libo scifi detektivku a-la drsná škola? Bez problémů, něco pro vás najdeme. Nebo by se vám víc líbili upíři a vlkodlaci v kulisách velkoměstských předměstí a barů? V tom případě vsaďte na Tinu Salo v Praze – a na Harryho Dresdena v Chicagu. A právě Dresden je hlavní postavou knihy Jima Butchera Bláznivý úplněk.
Špinavé čtvrti i luxusní rezidence Chicaga, policisté neúplatní i ti druzí, bary pro drsné muže a zkušené ženy, mafie a vlkodlaci. K tomu praktikující čaroděj s uvažováním i morálkou Philla Marlowa a vyšetřovatelka, se kterou má tenhle rozporuplný hrdina velmi nevyjasněné vztahy – a jízda může začít. Bláznivý úplněk je čtením pro každého, kdo má rád noirové příběhy, drsnou školu a zároveň si oblíbil i urban fantasy, především v její „dirty“ podobě.
Je to zvláštní, ale postupy a kulisy takzvané drsné školy přitahují čtenáře i po více než osmdesáti letech od vzniku tohoto subžánru. Hlavní hrdina je většinou lůzr a cynický idealista, složenky platí se zpožděním, brodí se po kotníky špínou a pokouší se z ní vytahovat ty, kteří v ní uvízli až po kolena, neřkuli do pasu. Nebere si servítky a klidně vás odstřelí zezadu, pokud jste skutečně takový padouch, co žere malé děti po večeři a ožebračené střední třídě vytahuje z kapsy poslední dolárky. Pro cynické hlášky, občas umazané lehkým sentimentem, nechodí daleko a na ženy má smůlu – ne že by je nepřitahoval, ale většinou dají přednost rozumu před citem a nějakému tomu bankéři či podnikateli před naším hrdinou.
A ještě jedno pravidlo, které platí téměř bez výjimky: příběh je vyprávěn v první osobě právě oním osamělým pěšákem. Většinou jde o soukromé očko (nejjednodušší způsob, jak hrdinu přistrčit k těm správným dějům), anebo aspoň o někoho, kdo se nachomýtne v zorném poli oběti a rozhodne se – vzhledem ke svým vlastnostem popsaným výše – pomoci.
Zpět k Bláznivému úplňku: jediný úřadující čaroděj v telefonním seznamu Chicaga Harry Dresden má už zase hluboko do kapsy, zakázky se zrovna nehrnou, a proto když se ozve poručík Murphyová ze zvláštního oddělení policie, čaroděj se do případu vrhá po hlavě – dokonce ještě urputněji, než po něm Murphyová chce.
Vztah policejní šéfky a čaroděje se odvíjí přesně podle kánonů drsné školy – nevyřešená minulost, nedořčené věty… Dresden navíc trpí klasickým předsudkem čestných mužů, a to, že slabé a ženy je nutno chránit. Což se tu nejen v případě Murphyové neukáže jako dobrý postup. Dresdenova bývalá žačka, která za svým učitelem přijde hned na první stránce, ho dokonce zaplatí životem.
Děj se tentokrát odvíjí okolo vlkodlaků – za úplňku přibývá mrtvých, ale vše se zdá být na počátku jasné. Co byste také chtěli, když ve městě právě přebývá irský milionář, jehož předky proklel sám sv. Patrik? Jenže mrtvých přibývá stále víc a víc, tohle by jedna bestie, byť mocná, sama nezvládla, do případu se podivným způsobem zapojí i agenti FBI, kteří se také chovají – jak jinak než podivně, na Dresdena probíhá štvanice vlkodlačími smečkami i policií, a jako by toho nebylo na jednoho čaroděje dost, požádá ho o pomoc i jeho úhlavní nepřítel, chicagský mafiánský boss.
V románu najdete v zásadě přesně ty ingredience, které by v oddychovém čtivu příslušného žánru scházet neměly. Příběh temný jako bezměsíčná noc (zapomeňte na úplněk v názvu) projasňují občas Dresdenovy ironické hlášky, opepřené cynismem v míře větší než malé. Přiměřené množství bitek, několikrát se hlavní hrdina octne v takřka beznadějné situaci, aby se z ní zase za pomoci magie nebo spojenců (i těch nečekaných) vydrápal ven. Důležité postavy jsou vystiženy natolik, aby jejich papírovost netahala příliš za mozkové závity. Možná odpovídají žánrovým klišé, jsou ale funkční, a pro brožovanou fantasy detektivku plně dostačují. Pokud chcete víc, nečtěte Butchera, ale Dostojevského.
Plus za lehce humornou vložku si zaslouží Dresdenovi magičtí pomocníci a informátoři, kterých se dotazuje v soukromí své kanceláře. Jako každým informátorům se však i jim musí platit – a peníze nejsou to, oč démoni stojí.
Naopak drobné mínus dávám za poněkud nelogické zacházení s magií. Pokud je skutečně tak jednoduché vyrobit vlkodlačí pásy, proč o tom čaroděj nic neví? Mohou magické doplňky pomoci člověku, který sám magickou mocí nedisponuje? Až dosud mě vše přesvědčovalo, že v Dresdenově světě ne. A kdo vlastně tyhle pásy vyrábí, když jediným praktikujícím čarodějem v Chicagu je právě Dresden?
Sečteno a podtrženo: Bláznivý úplněk je poměrně slušně vystavené čtivo. Pokud je vaším oblíbencem Phill Marlowe, jděte do toho. A pokud ne, jděte do toho taky. Přijdete tak maximálně o tři večery, a za stejně krátkou dobu potom možná na knížku zapomenete. Nudit se u ní ale nebudete.
Martina Šrámková (redaktor)
msramkova@centrum.cz
Kdo drsnou školu doopravdy četl, místo aby o ní jen plácal, ví, že Phil se píše s jedním L. (A à la bez pomlčky.)
Neřekla bych, že to “mínus” je minus v tom slova smyslu, v jakem o něm mluvíte. Pokud si správně pamatuju, tak tam bylo řečeno, že to udělal hodně mocný čaroděj, takže to vysvětluje, proč i obyčejní policajti byli schopni to používat.
Pokud člověk četl Bouřkovou frontu, tak je povinnost pokračovat dál, protože s dalšími díly se příběh jenom zlepšuje a zamotává.