Kočas 2013 – ed. Jiřina Vorlová

Stává se příjemnou tradicí, že k Parconu vychází sborník Kočas. Loni se tak stalo již počtvrté za sebou. Editorství se jako vždy ujala Jiřina Vorlová, která sáhla do studnice povídek z Ceny Karla Čapka a pokusila se uvařit všehochuť, aby si ve sborníku našel to svoje každý fanoušek fantastiky.

Kočas 2013

V knize je všeho všudy čtrnáct textů. Dvanáct poměrně krátkých povídek a dvě delší práce. Pojďme se tedy na ně kouknout.

Karel Doležal se do sborníku vešel hned dvakrát. V povídce Bez dotyku se na pozadí války rozvíjí nevšední vztah dvou robotů. Textem je prostoupena nezvyklá melancholie a při čtení si vzpomenete na klasika fantastického žánru Asimova.
To Spolubydlící je dílo komorní. Jeden dům a v něm nezvaný host sedm let pokradmu vyžírá svého nedobrovolného hostitele. Ukrývá se aby nebyl spatřen. Hostitel však o svém spolubydlícím ví a přichystá pro něj oběd. Podstata textu tkví v objasnění motivů spolustolovníků.
O obou povídkách se dá říct, že mají nevšední atmosféru a skvěle vypointovaný závěr.

Dana Rusková napsala humorný kraťas ve scifi hávu. Nicméně scifi v jejím podání nepůsobí tak úplně přesvědčivě, chybí tomu vesmírná terminologie a autorce spíš svědčí delší forma textu.
Humornou povídkou je Romance pro upíra Lindy Sigmundové. Tentokrát se vtipkuje na vrub sérií ala Stmívání. Něco podobného však bylo ke čtení i v minulém Kočasu 2012 a pro tuto tématiku patrně platí staré pořekadlo, že opakovaný vtip není vtipem.

Je libo kyberpunk? Daniel Tučka vám ho dopřeje v povídce Den č. 5. S pochmurnou realitou, v níž kybernetičtí kolibříci likvidují na skládkách nalezené čipy, aby nemohli konkurovat silikonovým korporacím, bojuje mladý programátor. Text je velmi dobře napsán, má filozoficko-náboženský podtext a autorovi nelze než doporučit, aby po stempunkovém Pelyňku zkusil napsat právě kyberpunk.

Nakonec se pojďme podívat na ony delší práce. Jan Kovanic je už zkušený matador. Jeho Jób je vyzrálým dílem a zároveň další variací na možnost hrozby střetu vesmírného tělesa s naší planetou. Tentokrát se dozvíme spoustu věcí o astronomii. Autor nezapomněl okořenit dílo možným globálním vývojem naší civilizace, ale i objevem mimozemského života.

Jana Schirlová na to jde trochu jinak. Novela Tři tečky na závěr knihy se zabývají tématikou paralelních světů. Hrdinové se chvíli ocitají zde, hned zase tam. Autorka vypráví strohým stylem poměrně složitý příběh, jenž si vyhrazuje místo pro vaší pozornost.

V této recenzi nejsou zmíněny všechny povídky, takže je celkem možné, že budete mít jiné favority. Nebude se vám líbit všechno, ale určitě si to svoje najdete. Vždyť pohledy začínajících autorů na fantastiku jsou mnohdy neopakovatelné a pro fantastiku přínosné.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

2 komentáře

  1. Jinak, co jsem do recenze pozapomněl napsat, je, že obsahuje skvělej úvod Michaela Bronce. Je to sice taková reklama na jeho připravovanou knihu, ale sakra čtivá reklama. Taková reklama člověkovi ani nevadí.

  2. Tři kapitáni
    Já užna tu knihu dělám reklamu několik let; je to zčásti takové sebe-povzbuzování, abych ji vůbec dopsal! 🙂

Zanechat odpověď