Krev čarodějnice I. křišťál poroby – Garen Jean-Pierre

V minulých dnech se na pultech objevil další díl ze série “Mark Stone”. V souladu se současným trendem jde o první část příběhu (dvoudílného), který nese všechny klasické znaky své třídy. Mark Stone se zde nevyskytuje a děj se odehrává na planetě “středověkého typu”, kde mezi sebou soupeří dvě království .

Garen Jean-Pierre - Krev čarodějnice I. křišťál poroby

    Hrdinou příběhu je Torken, údajný syn uhlíře. Otec ho prodá do otroctví obchodníkovi s otroky. Na trhu ve městě je prodán hraběnce Sance z Kerverenu. Při prodeji je otrokům zvláštním způsobem inplantován kámen (přezdívaný “křišťál poroby”). Kámen způsoboval bolest na signál “ovládací hůlky”, kterou při prodeji obdžel  majitel otroka. Hraběnka vlastnila Torkena jen relativně krátkou dobu, pak si ho od ní vynutí králův rádce, od něhož Torken posléze uprchne. Přitom se stačí zaplést do intrik proti vyslanci sousední země.

 

     Obětí intrik a vyslancem království, jež má být napadeno, je hrabě Alexis z Almerenu. Přivezl sice mírové návrhy, ale nepřehlédl  přípravy k útoku. Následně přežil několik pokusů o likvidaci. Posléze s Torkenovou pomocí prchá, aby varoval svou zemi před útokem. Útěk se daří, útok je odražen. Torken, aktivně se účastnící obrany začíná stoupat po společenském žebříčku.


 

    Celý příběh se nese  ve známém duchu  “jak chudý chlapec ke štěstí přišel”. Sci-fi prvků je zde minimum – krystaly a ovládací hůlky, záhadná zbraň používaná generálem Morsikem ve chvílích, kdy mu teče do bot, příliš rychle se rozvíjející Torkenovy schopnosti a znalosti. Převahy nabývají spíše prvky klasické fantasy – obludy, létavci používaní k boji a dopravě (podle popisu jde nejspíše o něco na způsob pterodaktyla), obrovská lidožravá čarodějnice, jejíž krev způsobuje nezranitelnost, atd. Styl vyprávění ale trpí všemi nectnostmi této knižní řady. Autorova profesionální deformace (je údajně gynekolog) se projevuje v postelových scénách, posedlost tématem “ovládání lidí pomocí krystalů” ubíjí svým stereotypem, naivní, stále omílané představy o středověku   a společenských poměrech na šlechtických dvorech jsou jen pro smích. Uniformní děj, v zásadě bez jakéhokoliv ovzláštnění prakticky znemožňuje přečíst dva “různé” příběhy za sebou a po krátké době je od sebe odlišit.

 

     Poslední výplod navíc působí více než odbytě i na běžný průměr řady “Mark Stone”. Jakýkoliv průměrný autor by na jeho základě (pokud by ho použil jako osnovu) vytvořil fantasy o rozsahu minimálně 300 stran. Je zde zcela nevyužito velké množství nápadů, řada scén volá po dopracování či raději novém zpracování. Záměnou hrdiny a doplněním “správných” reálií by mohl dokonce na tomto základě vzniknout nový Conan přinejmenším v kvalitě běžné u nakladatelství “Viking”.

 

     Redakční práce je celkem slušně odvedena (až příliš dobře na takovou hrůzu), tradiční obrázek na obálce od Petra Bauera děj připomíná jen velmi mlhavě (rytíř s kopím na pegasu se zde nevyskytuje, zvíře mělo vypadat spíše jako drak či pterodaktyl).

    Tento díl seriálu je vhodný jen pro kompletaci řady, případně pro zahnání opravdu třeskuté nudy při čekání na tramvaj (za předpokladu, že jte jiný díl nečetli den před tím).

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zveřejnit odpověď