Kronika Prydainu – knihy tří zjevení – Alexander Lloyd

Příjemné fantasy čerpající z welškých legend pro mládež i dospělé.

Alexander Lloyd - Kronika Prydainu - knihy tří zjevení Ti čtenáři sci-fi literatury, kterým je více než 20 let , si jistě budou pamatovat dobu, kdy se na stáncích s denním tiskem objevovaly sešity s dobrodružným čtením, vycházející v edici Karavana. Jejich kvalita byla značně kolísavá,  přesto se v této řadě někdy objevily zajímavé tituly. Zhruba okolo roku 1992 však byla tato edice zastavena a objevila se znovu až minulý rok, kdy  jí upadající nakladatelství Albatros v rámci nové marketingové strategie obnovilo,  i když v poněkud jiné podobě. Je ale třeba říci, že jde o velice podařený comeback. Edice Karavana dostala solidnější podobu (místo sešitů vkusně upravené paperbacky), celkem hezké obálky a hlavně citlivý výběr titulů. Bez výjimky se jedná o  kvalitní science fiction či  fantasy a tato kniha do této škatulky jistě patří.

Kniha tří zjevení je fantasy a její autor použil při její tvorbě velšských mýtů a legend, které známe například ze slavného Mabinogionu.  Inspirace těmito příběhy je cítit v celé knize, celý příběh se odehrává v zemi, která se velmi podobá starověkému Walesu (i když se jmenuje Prydain).Ten je rozdroben  na spoustu maličkých království, z nichž každému vládne vlastní král a jeho válečný náčelník. Nad nimi je ale král králů, jež má poslední slovo v jejich sporech. Současný  král králů se jmenuje Math a jeho válečným náčelníkem je princ Gvydion.  Mimo území živých v Prydainu existuje i země mrtvých, Annuvin. Tomu vládne  Arawn se svou dcerou a válečným náčelníkem, známým jako Rohatý král.  Arawnovi však přestává  jeho země stačit a brousí si zuby i na zbylou část Prydainu. Je jasné, že se schyluje k válce… Do té se připlete i hlavní hrdina příběhu, dospívající chlapec jménem Taran. Ten v poklidu žil na statku Caer Dallben a jeho hlavní prací bylo hlídání prasat. Při hledáni prasnice zaběhlé v lese potkává strašlivého Rohatého krále s jeho nemrtvými válečníky. Setkání s ním by jistě skončilo tragicky,  nebýt Gwydiona, který ho  náhodou zachrání a  vydá se s ním hledat zaběhlé  zvíře (je to  totiž velice neobvyklé prase,  může  pomoci předvídat budoucnost).  Velice brzy  však  zjistí, že armáda nemrtvého krále se již vydala na svou cestu a tak se ji zoufale snaží předstihnout, aby mohli včas varovat  krále Matha. Záhy ale oba padnou do léčky  a jsou zajati Arawnovou dcerou Achren. Taranovi se sice podaří (s cizí pomocí) uprchnout, ale jeho situace je dosti zoufalá. Přesto se pokusí svůj úkol splnit. Naštěstí nachází několik přátel, kteří jsou ochotni mu pomoci.  Čeká je nelehká cesta, která je provede velkou částí království.a na jejímž konci se setkají i se ztělesněním zla, Rohatým králem.

Autor použil vůbec nejobvyklejší možné klišé, které jsme v různé podobě četli snad tisíckrát. Ve fantasy ale nejde ani tak o námět jako spíše o to, jak se ho podaří spisovateli zpracovat. Tato kniha naštěstí patří do té lepší části. Je dosti čtivá, s dobrými nápady a místy i s jemným humorem. Použití velšských mýtů dílo velmi ozvláštňuje a dodává mu jakousi jiskru, která dosti vylepšuje celkový dojem.  Navíc nesmíme zapomenout, že tato kniha je původně určena dětem a mládeži. Jde vlastně o jakýsi přechod mezi pohádkami a hardcore fantasy, plnou krve a násilí  a tak je třeba na ni také pohlížet .

Redakční zpracování knihy je na dobré úrovni. Překlad je kvalitní (až na pár nesrovnalostí) a obálka vkusná. U takového nakladatelství, jako je Albatros jde ostatně o běžný standart , je poznat, že mají s touto prací obrovské zkušenosti. Na závěr je tedy třeba říci, že se jedná o velice příjemné čtení pro mládež ,  které  ale  neurazí ani dospělého čtenáře. 

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. Funkce – pasáček vepřů…
    Musím se přiznat, že když jsem se dozvěděl o dalším cyklu, jehož první díl právě vydalo nakladatelství Albatros, byl jsem zvědavý. To, že se v knize mělo pojednávat o jakémsi věšteckém praseti, mou zvědavost značně schladilo. Uvažoval jsem, že si Knihu tří zjevení ani nepřečtu, ale nakonec jsem neodolal.
    Hrdinou příběhu je opravdu pasáček vepřů Taran. Ten žije v Caer Dallbenu. Mladíkovi připadá život nudný, byl by rád, kdyby se něco dělo. A jeho přání se mu plní. Najednou okolo něj prchá zvířectvo do lesů, v jeho čele jedinečné bílé prase Hen Wen nadané věšteckou mocí. A zbrklý Taran se za ním vydává do temného lesa.
    Potká tam Rohatého krále, který ohrožuje celou zemi, i svého oblíbeného hrdinu prince Gwydiona. Je zajat a vysvobozen. Spolu s dívkou Eilonwy, skoro-čarodějkou, bardem Fflewddurem , trpaslíkem Dolim a tvorem Gurgim musí najít své prase a zároveň varovat pravého krále před nájezdem vojska Rohatého krále. Teď by si Taran zoufale přál, aby byl klid a nic se zrovna nedělo.
    Pan Alexander spojil ve své knize fantasy s pohádkou, přidal něco velšských mýtů, a z toho vykoval příběh o hrdinství a odvaze. Vytvořil zemi Prydan, kde je třeba potlačit zlo, a i takový malý pasáček vepřů se může ocitnout v boji proti němu. Protože v každém z nás je kdesi v koutku touha být hrdinou.
    Takové sny má i Taran. Teprve, když je začne uskutečňovat, na vlastní kůži poznává, že nic není tak jednoduché. Spí na tvrdé zemi, honí ho odporní zloduchové, je raněn. A to bolí!
    Přesto se nevzdává a projevuje překvapivou dávku tvrdohlavosti.
    Jeho úkol mu nijak neusnadňuje trochu „bláznivá“ až v některých věcech úplně prostoduchá dívka Eilonwy. Ta ho sice zachrání z vězení, ale celou cestu ho častuje nevybíravými a ironickými poznámkami. (Inu ženská!)
    Dvojici zdárně sekunduje bard, který si rád vymýšlí. Skupinu doplňují morous trpaslík, ovšem v jádru dobrák a člověko-zvíře Gurgi. Ten nepatří ani k lidem ani ke zvířatům, nikdo z nich ho nepřijal mezi sebe. Mimoto je to velký zbabělec. Taran ho nemá rád, přesto se díky němu naučí toleranci, a Gurgi, vděčný za přátelství, projeví nečekanou odvahu.
    Podle mě je 75 % knih žánru fantasy určeno dospělým čtenářům, a tedy méně vhodné pro děti. Proto je dobré, že vznikají i takové knihy jako jsou Kroniky Prydainu. Svým pojetím jsou vhodné i pro menší děti, které mají rády napínavé příběhy s dobrým koncem.
    Kniha samotná osciluje mezi pohádkou, bájí a fantasy tolkienovského typu. I zde je družina, která prochází nesnázemi. Je v ní jemný humor a legrace stejně jako napínavé scény. Velice úsměvně autor pojal zejména národ trpaslíků.Skoro úplně chybí popisy krvavého násilí a smrti, které jsou v současnosti tak hojně užívané. Zaměřuje se spíše na boj dobra se zlem jako takový.
    Bohužel obálka je zklamáním a přičiňuje se o to, že kniha jako nevýrazná nijak neupoutává oko čtenáře. Obzvláště ti mladší mají rádi obrázky rytířů a čarodějů. Zato je třeba zase pochválit vnitřní úpravu, jenž je vkusná. Písmo je veliké a text dobře čitelný. Jen na některých jménech si člověk může zlámat jazyk.
    Závěrem: Pokud máte menší děti, klidně jim Knihu tří zjevení kupte. Je třeba vychovávat mladé scifisty a fantasysty. A můžete si jí přece tím pádem přečíst i vy sami!
    (hodnocení 4,5/10)


  2. Když sem se v knihkupectví ohlížela po nějakém dobrém fantasy a narazila na Knihu Kronika Prydainu, neváhala jsem a koupila si. Celkem mě zarazila skutečnost, že se tam vyskytuje Věštecké prase, dostala jsem záchvat smíchu a knihu odložila. Na hen Wen sem si ale už zvykla a knihu čtu vesele dál!=)

Zveřejnit odpověď