Kroniky Hagena von Stein 1- Pán čarodějnic – Wiesler André

Z mnoha historických filmů pocházejících z Hollywoodu už jistě víme, jaký volný mišmaš je schopný udělat scénárista z historické události. Kniha Pán čarodějnic dělá s naší historií podobné rošády, ovšem na rozdíl od filmových pokusů to dělá zábavně a čtivě.

Pán čarodějnic

Přebal knihy Pán čarodějnic působí na čtenáře dojmem, že se uvnitř skrývá něco zlého. Temnou obálku imitující prastarý foliant korunuje kříž s rozšklebenou tlamou vlčí bestie. Na první pohled se román zdá jako manuál na likvidaci mytických tvorů vydaný inkvizicí. Oba prvky uvnitř nalezneme, ovšem v různých podobách a ne tak úplně v pozicích, na které jsme zvyklí.

Nevlastní bratří Hagen von Stein a Albrecht von Neuburg se už od dětství upřímně nenávidí. Albrecht žárlí na Hagena, jelikož je v rodině adoptovaný, a přesto více milovaný. Klasický vztah dvou bratří, známý z mnohých příběhů, vytváří i zde základ pro celý děj. V podstatě to jsou velice solidní pilíře, na kterých se dá stavět. Autorovi umožňují vyrazit na osedlaných koních do středověké střední Evropy a co je pro české čtenáře nejdůležitější, zabrousit i velice často na naše území. Jak již bylo v anotaci řečeno, s českou historií, zejména s husitstvím, si autor pohrává velice volně. Velice jednoduše rozdělil aktéry jednoho z palčivých období našich dějin na ty hodné a ty zlé, aby si vytvořil originální kulisu. Na druhou stranu, kdyby příběh zasadil do jiné země či období, nezměnilo by se na něm prakticky nic.

Jeho husitský svět ale funguje. Jenom rýpalové znalí historie se budou vrtět na židli, budou-li číst o Zikmundovi Lucemburském jako o tom hodném králi, kterému slouží hlavní hrdina. Pro čtenáře odchovaného filmy Otakara Vávry středoškolským učivem bude trochu problém přijmout lišku ryšavou jako lepší náhradu za Václava, který, z autorovy optiky, pouze uzurpuje český trůn.

Prostředí, ve kterém se děj odehrává, je skutečně barvité. Autorovi se podařilo středověk poměrně věrně nasimulovat. Třeba na stolech se mezi známým jídlem objevuje řepa, což je detail, který potěší. Úvodní kapitola pak krásně ilustruje, co to znamenalo bydlet na hradě uprostřed zimy. Přesto se příběh neodehrává jenom v jedné rovině a občas skáče do literární přítomnosti, která se zabývá tajemnými lovci čarodějnic.

Děj samotný není příliš složitý. Naopak, je ve skutečnosti velice jednoduchý, až hrozí, že jej čtenář ani nepostřehne. Jediným tahounem je nenávist mezi dvěma nevlastními příbuznými, jejichž životní osudy se různě dramaticky protínají. Kniha nepopisuje jen část hrdinova osudu, ale zabírá poměrně rozsáhlý časový úsek od puberty až po dospělost. Autor velice dobře chápe pojem cestování na koni, takže neváhá nechat na postavách několikaměsíční putování projevit. Pokud pomineme dílčí kapitoly, v knize není nic, co by hrdiny pohánělo kupředu. Zápletku autor vytváří velice pozdě, takže text působí jako fragmenty příběhů, které spojuje dohromady jeden hrdina. Teprve v polovině knihy se děj začne tvářit, že k něčemu směřuje, a čtenář dokonce bude vědět k čemu. Díky tomu tak konečně může začít fandit hlavnímu hrdinovi a sledovat jeho kroky až k finálnímu střetnutí oboru bratrů.

Kniha je tedy spíše velmi čtivým deníkem, u kterého hrozí, že zájem sledovat další harcování jednotlivých postav prostě časem opadne. Nelze ani brát jednotlivé části jako povídky, na to jsou příliš provázané a málo ucelené, takže ve výsledku je každá z nich jen plytkou kapitolou.

Do hlavního děje v literární minulosti se motá i příběh tajemného lovce čarodějnic Georga ze současnosti. Jím kniha začíná a většina příběhu je tudíž vyprávěna, jako kdyby ji čtenář četl inkvizitorům přes rameno. Jenže to má háček v tom, že tato dějová linie do knihy za á zcela nezapadá a za bé jen čtenáře zmate. A pořádně.

Bez nějakého vysvětlování autor vpustí do hry postavy se všemožně krkolomnými jmény, aniž by se obtěžoval cokoliv alespoň naznačit. Část z připravených otázek si čtenář domyslí sám, protože autor jejich vysvětlení provázal s literární minulostí, která se promítá do literární přítomnosti, ovšem jsou to otázky spíše okrajové. Zcela chybí vysvětlené pozadí příběhu – kdo a proč. To jsou otázky v případě Pána čarodějnic spíše rétorické. Georg prostě někoho loví. Proč, bohužel. Kdo je Georg, asi inkvizitor, jinak bohužel. Autor čtenáře touto linií zdržuje od dalšího osudu ubohého Hagena a činí z ní zcela zbytečnou záležitost, která je skutečně spíš na obtíž než ku prospěchu. Jediné, co zabraňuje v odsouzení, je fakt, že se jedná o první díl trilogie, tedy existuje naděje, že celý ten zmatek dostane v dalších částech konečně nějaké obrysy a řád.

Pokud odmyslíme lemující kapitoly s Georgem, vznikne lehce nadprůměrný příběh se svěžími nápady a s novým pohledem na vlkodlaky (po všudypřítomných upírech příjemná změna). Zavede nás do idealisticky temného středověku plného čarodějnic a inkvizitorů. Pro tuzemské čtenáře bude navíc příjemné pohybovat se po známých místech a číst o reálných postavách. Autor se dopustil mnoha chyb, ale přesto je kniha příjemně čtivá. Nedosahuje sice takové kvality, že by se z ní člověk posadil na zadek, ale potřebuje-li oddychnout po náročnějším kuse, je Pán čarodějnic tou pravou volbou.

  • Autor: André Wiesler
  • Překlad: Svatava Kretková
  • Formát: hardback
  • Počet stran: 368
  • Cena: 269 Kč
  • Nakladatel: Fantom Print, 2010

Lukáš Vaníček (redaktor)

lukas.vanicek@fan­tasyplanet.cz

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

9 komentářů

  1. Drobný rýpavý dotaz – které Zemanovy filmy popisovaly husitskou dobu? Neměl recenzent spíš na mysli tzv. Husitskou trilogii Otakara Vávry? Popřípadě by snad ještě mohl přijít na přetřes Borského Jan Roháč.
    Ale jinak je recenze celkem podařená.

  2. Nedávno jsem to dočetla a s recenzí souhlasím. Poněkud depresivní a bez známek humoru, ale to se po od jakoby skutečného středověku vesměs očekává. Jen mě (ale jsem tím asi posedlá) pronásledoval pocit, že německý obyvatel je hrdý a chrabrý a čestný a udatný a voní, i když ho vymáchají v hnoji nebo usadí v Čechách. 🙂

  3. To Fouré
    Mea maxima culpa!!! Sem kůň, ano spletl jsem si Zemana s Vávrou, jdu se stydět do rohu a Pavlu požádám o opravu. Děkuji za postřeh.

  4. Blboučké slabé dílko
    Po přečtení prvního dílu je mi jasné, že další už nekupuju. Velice tam vše drhne, kdyby radši psal o Němcích, asi by mu to vyšlo líp. Jisté je, že díky názvu si zajistil jakous takous prodejnost. Pánové čehokoli se dobře prodávají. Bylo to velmi blboučké.

  5. Darene, Darene
    Ty po tom Fantom Printu fakt jdeš jak slepice po flusu…

  6. Zvláštní, že to Daren vůbec četl s ohledem na to, jak už to sepsnul v diskuzi pod knihou. Kampak se podělo to jeho, cituji – *Takže to teda ne, to je pro ty, co si moc nevěří a na zadek padnou, že nějaká cizina si na Čechy vzpomněla. Chacha.*

  7. Zikmund
    Historický rýpal se vrtí na židli spíš z recenze – Zikmund byl podstatně lepší král než Václav, dokonce jeden z nejlepších kteří na českém trůně seděli. Nehledě na Vávru a další mystifikátory. Možná dokonce lepší než opěvovaný otec vlasti;)

  8. Ad Norek
    Zikmund byl bezpochyby podstatně schopnější král než Václav, jestli by byl dobrý český král ovšem pochybuju. S ním jsme mohli snadno zažít úpadek významu Českého království už na počátku 15. století.

  9. Kostelník
    MANTELAR: s Husity ovšem ten úpadek přišel a kdyby mohl Zikmund řádně vládnout, těžko to mohlo být horší. Z centra říše jsme se stali naprostou periferíí.

Zveřejnit odpověď