Minulý týden se na trhu objevil čtvrtý příběh nezničitelného kapitána z pera tuzemského autora. „Meč proti sekeře“ Miroslava Žambocha svým laděním bez problémů zapadá do celkového rámce příběhů o Marku Stonovi. Nenarazíme zde na nějakou obdobu Koniáše, ani na odkazy na autorovu předchozí tvorbu. Příběh si zachovává vysokou kvalitu (ostatně jako zatím vše tuzemské v této řadě), i když ve srovnáním s Procházkovým „nářezem“ (případně s Koniášovými příhodami) působí dost krotce.
Vyprávění začíná na “plážové párty”, kde Mark víceméně z nudy “sbalí” pohlednou dívku. Následujícího dne je zástupcem generála Khova odeslán na misi na planetu Samuh III s civilizacemi na úrovních starší doby kamenné a doby bronzové. Úkolem je vyšetřit podezření, že na planetě je porušován zákon o nevměšování. Mark díky Rayovi krátce po startu zjistí, že mise je pomsta movitého milence dívky, se kterou Mark po nudném večírku strávil noc. Po výstupu z mimoprostoru dochází ke střetu s dvěma bojovými plavidly bez imatrikulace. První se podařilo zlikvidovat, poté je Markův Neptun zničen a naši hrdinové ho opouští. Mark přistává u troglodytů, Ray za geologickým zlomem u lidí doby bronzové. Spojení nefunguje, telepatie je nevšedním způsobem rušena. Na planetě se nacházejí geologické sondy, zlom oddělující pravěké lovce od společnosti doby bronzové byl narušen a umožnil kontakt obou civilizací, tajemní pozemšťané dodávají lidem železné zbraně s snaží se z neznámých důvodů obě rasy poštvat proti sobě. Planeta navíc skrývá další tajemství.
Vyprávění se ve své podstatné části dělí na dva nezávislé příběhy – Rayův a Markův. Markovo putování s loveckým kmenem nejenže skrývá několik klíčových informací, ale také vypovídá o autorových praktických zkušenostech s pěší turistikou a tábořením (obzvláště jsem si vychutnal “přehodnocování charakteru zranění”). Rayův příběh je vcelku standardní dobrodružství dané typové řady, i když obsahuje také několik zajímavých překvapení. Jedním z inspiračních zdrojů (nepočítám-li osobní zkušenosti) zde evidentně byla “Třetí planeta smrti” Harryho Harrisona, spojení s jinými Žambochovými příběhy je evidentní spíše v popisu soubojů, které hrdinové svádějí. Přes “tradicionalistický” háv příběhu je zřejmé, že autor se nenechal svazovat Garénovými původními reáliemi a specifický svět stonovské řady obohatil o množství vlastních příspěvků.
Celkově lze tento díl hodnotit jako vydařený, rozhořčení řadových konzumentů při daném stylu vyprávění pravděpodobně nehrozí, ale v kontextu ostatní Žambochovy tvorby (například ve srovnání s povídkou “V pásu asteroidů”) bude evidentně patřit spíše k průměru. Jednou z příčin nejspíš bude snaha “vejít se” do daného rámce, jehož ignorování konzumenti tohoto typu čtiva tak těžce nesou a rozhodně neodpouštějí. Přitom ale nelze pochybovat o skutečnosti, že Miroslav Žamboch je schopen vytvořit dílo schopné (byť svým osobitým stylem) směle konkurovat Procházkovým “Jablkům z Beltamoru”.
Provedení 64. dílu seriálu Mark Stone má tradiční úpravu. Obálku zdobí (jako obvykle) obrázek Petra Bauera, který celkem výstižně zobrazuje jednu z klíčových scén, redakční práce byly odvedeny na první pohled solidně (otázkou zůstává, kolik textu chybí tentokrát, minule to mohlo dělat skoro 20 stran). Sběratelům, čtenářům i konzumentům mohu publikaci s klidným svědomím doporučit.
ostava len dufat, ze to skutocne nebude ako prochazkov “narez”…a na tvrdenie, ze moze smelo konkurovat prochazkovym jablkam beltamoru len tolko, ze tomu prochazkovemu skvaru moze smelo konkurovat i telefonny zoznam…
přečetl jsem…a s chutí!!! co víc k tomu dodat?
Naopak, tohleto nemůže konkurovat Procházkovi. je to jen dost jednoduchý rozvíjení schématu, kterej byl nejmíň v deseti jinejch Stonech. Procházka si z toho očividně utahuje, a to dokonalým stylem. Navíc Žamboch ani neví, že Ray má antigrav a malej desintegrátor v krku, takže s ňákým ukládáním potravy si nemusí dělat starosti, stejně jako s pádem ze stromu (když vezmu v úvahu, že při seskoku z oběžný dráhy použil padák, alespoň šetřil energii).Lepší jedna povedená parodie, něž tucet mizernejch řemesel.
…zatim asi nejlepší z těch českých… škoda těch chybiček co uvedl Aubi.Procházka a jablka… vtip je v tom, že kromě pár jmen a základní zápletky to nemá s “vážným” Stonem nic moc společného, jako parodie to je super, ale kolik průměrných čtenářů Stonea to bude číst jako parodii? (rozhodně to je díl, který si aspoň chvilku budete pamatovat a přece jenom, občas nějaká ta parodie by neuškodila, chtěl bych vidět, co by z toho udělali třeba Pavlovský a Kopřiva :))Celý Stone je jen rozvíjení asi pěti základních schémat 🙂 Čtenář chce většinou už známé věci , takže se spíš necení nějaká zcela nová převratná originalita, ale jemné osvěžení starého dobrého stonea… (můj názor a ne že bych se chtěl nějak zastávat Stonea, jeho prodejnost a záhadný fakt, že se stále vydává, ho obhájí samy za sebe).
Sirion: Stone mi zpestřil mojí pubertu, ale co mi stačilo tehdy( kdysi dávno před pár lety), to už dnes ne a víc než znovuvydávání starejch dílů, navíc ve skrácený verzi, ale s původním, často strašným překladem (už jen jméno – Vůz z Thálie) bych ocenil jiný “dílo” mého mládí, Ledovou společnost. Tu prej měl Železný po zániku? Najády dovydat taky. Takhle ani nevím, jak to skončilo…
Jo, a zapoměl jsem zkritizovat reálie doby bronzový, ale chyb tam nakonec ani tolik není, takže alespoň zkritizuju obálku- ta sekera se nehodí ani do paleolitu, ani do doby bronzový, ani nikam jinam, maximálně do ruky napodobeniny vikinského válečníka (ano, opravdu rád kritizuju…).
Připojil bych se k Sirionovi. Pavlovský by opravdu ze Stonea a nejen z něho dokázal udělat skvělou parodii, Procházkovi se to nepovedlo. Žamboch naproti tomu (alepsoň mám takový dojem) věděl, co má dělat profesionál, tedy zachovat reálie, i když, pravda, čekal jsem od něj víc. Vedle už výše zmiňovaných kiksů, jako že Ray má antigrav, tak proč sebojí padat atpod. má kniha jednu logickou chybu. Na začátku chce nově sbalená dívka Markovi říct cosi důležitého (že se na něj chystá lumpárna, to ještě v té chvíli nemohla vědět), ale pak se už o tom autor v knize nikde nezmiňuje. Takže je mu to asi buřt, ať se sypou honoráře. Nemůžu si pomoct, pro mne z těch domácích autprů je ve Stoneovi jedničkou pořád ten první Ríšův “Charlungětí bojoví obři”.
to: Jarda Hošek
Nejsem sice žádný znalec hrdiného kapitána,ale :1. Mám za to, že antigrav díky jeho enormní spotřebě energie by se používal jen ve skutečně nouzových situacích, kdy už není jiné řešení. Navíc se mi jak seskok z oběžné dráhy tak pád ze stromu nezdají být k použití antigravu nejvhodnější už z fyzikálních důvodů. 2. Není tak úplně pravda, že “nově sbalená dívka” nemůže vědět, že se na něj chystá lumpárna. Pokud je alespon trošku inteligentní, musí jí být jasné, že ješitný muž si “kopačky” nenechá jen tak líbit a pokud je dostatečně mocný, něco provede. Jakmile se v knížce objevilo, že je bývalou přítelkyní jednoho z nejmocnějších mužů, bylo mi hned jasné, co se mu snažila říct. Jo, holt jí měl Mark zatelefonovat .. ale o čem by pak celý příběh byl? :-)))