Meče proti smrti – Leiber Fritz

Meče proti smrti obsahují celkem devět povídek. Není mým záměrem podrobně popisovat každou z nich, spíše se vám pokusit jen v krátkosti je přiblížit.  První z nich,  „Okružní kletba“, je jakýmsi úvodem do děje a spojovacím článkem, pojednávajícím o osudech našich dvou hrdinů poté, co odešli z města Lankhmaru po dramatických událostech popsaných v povídce „Vidět Lankhmar a zemřít“. Poprvé se v ní setkáváme s dvěma důležitými postavami – velkými mágy Ningóblem Sedmiokým a Šílbou Bezokou. Ti sehrají v budoucnosti roli čarodějných mentorů obou hrdinů a ovlivní jejich životy více, než by bylo Fahfrdovi a Myšilovovi milé.

V dalších povídkách se spolu s hrdiny podíváme na rozličná místa Ydkinu – budeme sledovat hledání „Pokladů uprostřed lesa“, navštívíme „Ponuré pobřeží“, „Potopenou zemi“, „Vyjící věž“ a opuštěné hory v „Sedmero černých kněží“. A samozřejmě se vrátíme do města Lankhmaru – naši hrdinové objeví tajemství „Domu zlodějů“, budou bojovat proti zlodějským ptákům v „Pařátech z noci“ a rvát se samotným Smrťákem v „Ceně za úlevu“. Nakonec přichází to nejlepší – „Bazar bizar“, slavná povídka o příchodu nejlepších obchodníků v celém mnohovesmíru do Lankhmaru a o tom, co z toho vzešlo.

Po přečtení předchozího odstavce se vám možná budou zdát názvy povídek banální a jejich děj nepříliš objevný. Jenže si musíte uvědomit důležitou věc. Leiber vytvořil své hrdiny v polovině třicátých let a první publikovaná povídka s nimi vyšla v roce 1939. Tehdy začal vycházet slavný časopis Unknown a Leiber vycítil příležitost, jak publikovat. Nabídnutou příležitost a prostor využil dokonale. Debutoval v roce 1939 povídkou „Dva hledali dobrodružství“ (ze které se rozšířením stala povídka „Poklady uprostřed lesa“). Do roku 1943, kdy Unknown – už přejmenovaný na Unknown Worlds – zanikl, v něm pravidelně publikoval. Většina povídek, obsažených v Mečích proti smrti, pochází právě z toho raného období Leiberovy spisovatelské kariéry. Zbytek z nich byl napsán do poloviny padesátých let. 

Je do jisté míry kuriozitou, že i když Leiber začal psát pod vlivem časopisu Weird Tales (a na jeho raných povídkách je to silně vidět), žádná povídka s Fahfrdem a Myšilovem se v něm však nikdy neobjevila, a to i přes autorovy nabídky.  Leiber na oplátku silně ovlivnil mnoho spisovatelů, kteří začali tvořit po něm. Jeho vliv je i patnáct let po jeho smrti (a to zemřel v požehnaném věku 82 let) značný. Poctivější následovníci ho přiznávají. Leiberovo dílo je ukázkovým příkladem spisovatelského umění, které bez problémů obstálo ve zkoušce časem. Byl skvělý vypravěč s vlastním typickým stylem. Během okamžiku přechází od komiky a rozpustilosti k nefalšované hrůze a napětí, naopak vážnou situaci umí shodit absurdním vtípkem. Typické košaté a vypointované dialogy hlavních hrdinů pochopitelně zůstávají.

Zůstal i překladatel do češtiny Robert Tschorn a odvedl podle mého názoru dobrou práci. Leiberův text nepatří k nejlehčím a Tschorn se s ním vyrovnal se ctí. Číst překlad bylo opravdovým potěšením. Žádná z povídek nesklouzává pod průměr a mnoho je vynikajících. Čtenáři, kteří své dobrodružství s fantasy myslí vážně, mají Leibera jako “povinnou četbu”.