Mercedes Thompson – Krevní pouto – Briggs Patricia

V druhé knize o Mercedes Thompsonové autorka přitlačila na pilu – atmosféra je oproti prvnímu dílu temnější a hutnější. Pokud vás o tom nepřesvědčí obálka v rudé barvě, tak by se to mohlo podařit hlavnímu protivníkovi sympatické automechaničky – kouzelníkovi posedlému démonem, kterého někdo navzdory všem zákazům proměnil v upíra.

Briggs Patricia - Mercedes Thompson - Krevní poutoCelý příběh přitom začíná relativně nevinně. Dobrácký (na poměry rasy, jejíž nejčastější přívlastek v knize je zlý) upír Stefan požádá Mercy o vrácení laskavosti. Nechce nic víc, než aby ho doprovázela ve své kojotí podobě při návštěvě podezřelého upíra nepatřícího k místnímu klanu. Asi nikoho nepřekvapí, že se to krapet zvrtne a skončí masakrem celého motelu. Démonický krvesaj si přitom pohraje se Stefanovou pamětí a donutí ho myslet si, že to zvěrstvo spáchal on. Jediný, kdo ví, jak se to stalo, je Mercedes, a právě díky ní povolí vládkyně místního klanu Stefanovi pátrání po vetřelci a jeho likvidaci.
Mercy se všichni snaží držet stranou a ona sama má dost rozumu, aby pochopila, že upíří kouzelník je nad její síly. Jenže to nevydrží dlouho a po zmizení Stefana i obou jejich vlkodlačích nápadníků se do pátrání pouští sama. Tedy skoro, jedinými jejími pomocníky jsou záhadný Stefanův konkurent v klanu Andre a duchové, se kterými je schopna díky svým kožoměneckým genům schopna rozmlouvat.

V prvním díle nám autorka předvedla, jak to chodí v jejím světě mezi vlkodlaky, teď nám zase ukazuje své upíry a dočkáme se i několika střípků o ostatních nadpřirozených bytostech, jako jsou démoni nebo z celého univerza zatím nejzáhadnější a nejzajímavější Fae. Pravda, kromě několika mála drobností nic nového pod noční oblohou.
A spolu s nimi lze pozorovat i určitý nárůst emocionálních rozporů v duši hlavní hrdinky – zatím vede Adam, ale mezi Mercyiny nápadníky se dostává i Stefan a vypadá to, že i Samuel nabírá druhý dech, potom, co jí vysvětlí, proč tak usiluje po dětech, které mají jinak jen minimální šanci na přežití. Dále tady máme konflikt touhy po pomstě se svědomím a snahu vyrovnat se s hrůznými zážitky. Jakoby upíři měli zvláštní moc nad ženskými spisovatelkami a nutili jejich hrdinky zbavovat se nejrůznějších světobolů. Nemusíte mít ale strach (nebo radost, záleží na úhlu pohledu), jde jenom o krátké odbočky předtím, než se dostane ke slovu detektivní a posléze akční část příběhu.

Už v perexu jsem avizoval, že nám příběh potemněl, a tak nám Briggsová servíruje větší množství krve a naturalistických scén. Přitom některé z nich by se neztratily ani v hororu, ale bohužel se autorka neodhodlala okořenit atmosféru smrtí některé z postav, které by dodaly její snaze na důvěryhodnosti. Hrdiny sice pořádně zřídí fyzicky i psychicky, ale smrt je vyhrazena jen pro bezejmenné obyčejné lidi, jejichž skon nemrzí čtenáře víc, než když omylem zašlápnou brouka.
Vzhledem k tomu, že se na scéně objevilo několik nových postav, příběh začal ztrácet na dynamice a mnohé z nich začínají být přebytečnými – zatím díky jednoduché hlavní zápletce jen nepatrně, ale pokud bude tento trend pokračovat i v dalších dílech, začnou se objevovat hluchá místa. Na druhou stranu by byla škoda některé nováčky nevyužít, osobně bych se přimlouval za mága krve Wulfeho.

Celý díl pokračuje v intencích svého předchůdce, má uzavřenou dějovou linii, rozšiřuje čtenářovo chápání autorčina světa a posunuje po miniaturních krůčcích vztahy mezi hrdiny. Pravda, ten posun je na rozsah románů opravdu malý, ale od druhého dílu oddechové série bychom jen těžko mohli čekat něco víc. Zachoval si špetku humoru v dialozích a slušnou gradaci napětí. Suma sumárum to není kdovíjak hodně, ale na několik hodin slušné zábavy to stačí. Pokud toužíte po něčem náročnějším nebo vás už upíři štvou, budete se muset poohlédnout někde jinde.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. z tohoto dílu jsem unešená,už se těším na další:o)

  2. Je to trochu lepší než stmívání, ale taky mám obavu, že se z toho vyvrbí slátanina. že už není co psát. Dobrý čtení pro teenagery.

  3. Bavil jsem se stejně dobře jako u prvního dílu, ze všech drsných hrdinek (Anita, Tina, atd.) je mi Mercy nejsympatičtější. Sem s dalším dílem!

  4. Dvojka podle mě není vůbec špatná, ale nemůžu se ubránit pocitu, že první díl byl lepší. Doufám že je to jenom tím, že mám radši vlkodlaky než upíry.

  5. Já mám taky radši jedničku kvůli vlkodlakům, na druhou stranu si myslím, že dvojka je dějově nabitější než jednička.To Jana: jenom trochu? To se snad ani nedá srovnat, ne? Myslím, že Stmívání za tímhle těžce pokulhává.Osobně si myslím, že Briggsová píše líp jak Hamiltonová, a to mám Anitu opravdu ráda.

  6. na Anitu mi nesahejte!!!!cheche 😀 Ne, jen mám osobně dojem že je to spádovější čtení, ikdyž faktem je že první díly převyšujou ty poslední obvzlášť smrtící tanec mě trošičku rozčaroval tou přilišnou tlačenkou na romantickou notu, ale pořád je to dobré čtení, nechme Briggsovou dopracovat se k šesti knihám a pak snad budeme schopni objektivneji hodnotit,porovnám-li první dva dily od H s B má pro mě Anita vetší sílu

  7. pro predchozi komentar
    Cha, tak to se mas na co tesit v dalsich dilech. Z Anity se stava devka co spi se skoro kazdym, pac je posedla Rainou (ve zkratce) 😀 a samozrejme cim vic dilu, tim hur … :DJinak k Mercedes, sakra uz jak dlouho se chystam na tenhle dil 😀

  8. právě jsem dojela Mrtvou čarodějku od Kim Harrison, hodně podobná záležitost jako storky o Anitě a Mercedes, zkuste to, není to zlý. s tou Rainou jsi nepotěšila, doufala jsem že tam nebude mít zas tak výraznou roli, mno nic nechám se překvapit

  9. Už se tešim na další díly… Podle mě je o hodně lepší tahle, protože aoutorka vytváří ještě realištější scény.Více krve více drastičnosti, to není jak Stmívání to teda fakt ne.

Zanechat odpověď