Žádné komentáře

  1. Jj, pro tohle bude osazenstvo tohoto serveru jistě stát dlouhé, předlouhé fronty :-)))

  2. “… jenže mladé dámy znalé věcí mezi nebem a zemí jistě nebudou proti.” jistě ne.

  3. Možno je to horor, v ktorom niekto chodí v koži supermodelky.

  4. Jaj tak…Nikki Howardová to znej vyreze tupim nozom.

  5. Tak jsem to přesunul do novinkových titulů SF&F a buď se mi smáli, nebo mě chtěli bít…Nevíte někdo proč? 😛

  6. to DAX
    Řekněme, že jsem to přes prázdniny lehce pozapomněla. 🙂

  7. Rád Tě v našem knihkupectví po prázdninách opět uvidím! 🙂

  8. Možno k vám do kníhkupectva nechodia mladé dámy znalé vecí medzi nebom a zemou.

  9. bloy: …no to by ses divil, kdo k nám chodí…Ale globálně máš pravdu – nejčastěji slyším: “Kde máte Meyerovou?” a stojí před regálem přeplněným jen touto autorkou.. 😀

Zveřejnit odpověď

MLOK 2000

  • Autor:
  • Nakladatelství:
  • Cena: 0 Kč
  • Vyšlo: 1. 1. 1970
  • Žánr:
  • Provedení:
  • Autor obáky:
  • Počet stran:

 - Mlok 2000Dlouhé povídky

Martin Koutný – Alexandrijská knihovna
Povídka si vysloužila Mloka a proto se dá očekávat, že by měla být z této knihy nejlepší a… je to skutečně tak. Ocitnout se na planetě Ida, kam se deportují nepříliš vítané osoby (postižení, nemocní, psychicky labilní), by chtěl asi málokdo. Rozhodně při poměrech, které nám autor vykreslil. Alexandrijská knihovna patří mezi příběhy, které čtenář pouze nepřečte, pokýve hlavou a odloží. Patří mezi příběhy, nad kterými se po dočtení zastaví a popřemýšlí o jejich poselství. Martin Koutný se nikdy neomezoval (alespoň co se publikovaných prací týče) na vyloženě prvoplánové kousky, ale vždy se do nich snaží vložit “něco víc”.  A psychologicky propracovaná Alexandrijská knihovna je toho zářným příkladem. Když se to nakonec skloubí s jeho nepopiratelným vypravěčským talentem, vznikne dobrá povídka, v tomto případě opravdu vynikající.

Jiří Hons – Bastyho Přelud
Stříbrnou příčku obsadil kyberpunkový akční příběh o dvou kšeftařích se zbraněmi a moderními technologiemi. Je tedy nad slunce jasné, že tyto charismatické hrdiny nemá příliš v lásce policie. Ta nedostatečnou kvalitu zbraní nahrazuje kvantitou lidí a oběma hrdinům patřičně znepříjemňuje život. Nyní na ně policie ušila boudu, která je pro ně doslova osudová. Povídka hýří dobrými nápady v oblasti vynálezů i slušnými akčními scénami (jež snesou srovnání s Kulhánkem). Tyto krví a olovem čpící příběhy jsou dnes velmi populární (spousty nadšenců napjatě očekává třetí díl Cesty krve) a proto by bylo i celkem s podivem, kdyby se povídka do sborníku nedostala. Zvláště, když je tak dobrá.

Ivana Kuglerová – Povolání
Stejně jako oba předešlé příběhy, i tento je psaný ich formou. Hlavní hrdina je najat, aby zabil osobu, o které toho zrovna dvakrát mnoho neví. A nabídnou mu za to velice slušný výdělek. Odletí tedy na planetu plnou písku a rázem se začne zaplétat do něčeho, co ho zprvu asi stěží mohlo vůbec napadnout. Rozhodně to není jen prostý akční příběh, spíše je to text zaměřený na vývoj charakteru hlavní postavy (ač k tomu bych měl malinké konkrétní připomínky). Povolání je asi nejúspěšnější Ivanina povídka, s kterou se zúčastnila literární soutěže.

Františka Vrbenská – Lov na křišťálové blesky
I někdo, komu vychází knihy a píše již drahně let, se utrhne a jako nováček se zúčastní Ceny Karla Čapka. Je to Františka Vrbenská, která jako jediná v tomto roce uspěla s čistou fantasy.
Belsther – pán západní marky obětuje bohům svou vlastní hlavu. Jen co o ní přijde, dohoní družinu jeho úhlavní nepřítel Weylla. Belstherova (teď už bývalá) konkubína se snaží zachránit čest svého (bývalého) pána  a uniká s jeho (bývalou :-)) hlavou – rychle ji skryje v lese, ale za chvíli je konkubína dopadena. Weyllovi násilníci se na ni vrhnou, když tu vstupuje na scénu jak se sluší a patří mladý Conan.

Václav Vágenknecht – Služba bez odměny
Zajímavý mix fantasy a sci-fi skvěle doplňuje pestrou mozaiku příběhů MLOKa 2000. Čtenář je neustále udržovánv napětí jak akcí, tak nápady. Při čtení jsem si vzpomenul na vítězné povídky z Trollslayera od Pavla Renčína, i když tato jim klečí u nohou.

Krátké povídky

Bohužel v poněkud krizové kategorii krátkých povídek se neobjevila nic extra. Zaleží daleko více na vkusu čtenáře a proto vám vůbec nepřijde, že by pořadí povídek opravdu mělo něčemu nasvědčovat. Zmíním se tedy o jednotlivých příbězích pouze telegraficky: Matrjošky Pavla Obluka oživují vzpomínku na ruské bábušky – na stejném principu funguje veliký kamenný útvar, který ve své poslední – sedmé – vrstvě skrývá tajemství. Podaří se ho průzkumníkům vypátrat? STOP Tobě Cyrila Broma je jen takový psychologický štěk (nemyslím to vůbec hanlivě). Velice dobré, ale jen pro toho, koho text osloví. STOP V povídce Poslední šance Milan Verner popsal, jak může skvělý nápad (a poslední šance) na přežití lidstva po útoku emzáků ztroskotat na něčem, co je zcela lidské a tolerované, ale v tuto chvíli bohužel nevhodné. STOP Budeme mít děťátko Tomáše Volfa mi jako jediná z krátkých povídek zůstala opravdu dlouhodobě v paměti. Takovouto metodu výběru svých potomků bych opravdu nechtěl. Chcete mít syna nadaného na fotbal? Nebo dceru s nejlepšími vlohami na balet? Bloňďáka nebo černovlásku? Pak přihoďte pár tisíc a genetici to zařídí. Tímto způsobem si vybíráme třeba počítač, ale v budoucnu možná i děti. STOP V paměťové jednotce robota zbyde po Angelině jen stopa. Bude Angelina nalezena? A bude se vůbec moci vrátit? To se dozvíte ve Stopě Ivany Kuglerové.

Román/novela

Jana Rečková – Roztrháno
Tato spisovatelka jednoznačně v Ceně Karla Čapka exceluje a do vytrínky si staví další a další Pulce (za vítězství v kategorii). Prací má v zásobě opravdu velké množství, ale tvrdí, že ji vydavatelé nevydávají. V poměru s počtem povídek a románů v šuplíku možná, ale jen v roce 2000 jí vyšly tři knihy, což není zrovna málo. Proto tak trochu “zneužívá” CKČ a stále soutěž obesílá. A jak je vidět, vyplácí se to. Pokud by snad autorku někdo vinil, že zneužívá malé konkurence v této kategorii (což je samo o sobě hloupost), asi si neuvědomuje, že úspěchy slaví i ve zbylých kategoriích. Zatímco vydavatelé u ní sáhnou raději po nějaké “limonádě” (jak je sama Rečková označuje), složitější věci pak najdeme v MLOCÍCH. Roztrháno je právě komplikovanější text. Rozhodně to není čtení do metra, ale naopak vám vřele doporučuji vyhradit si potřebný čas a přečíst to celé v kuse. Jinak vám uniknou souvislosti a ztratíte se ve víru děje natotata. Jde o mírně akční sf (s akčností Bastyho přeludu se nedá srovnat), kterou ve svém osobním žebříčku tohoto ročníku stavím tak na stejné místo jako Alexandijskou knihovnu, ale domnívám se, že pro mnoho čtenářů bude poněkud méně stravitelná. Rečková neřekne co nemusí, takže je děj dost roztříštěný a čtenář se stále musí držet v pozornosti a domýšlet si. Stručný děj si tentokrát odpustím, myslím, že by byl zcela zbytečný.

Rok 2000 patřil mezi nejlepší ročníky CKČ. MLOKy jsou nejen skvělým čtením, ale vyjadřují i směr, kam se literatura ubírá. Poněkud problematičtější to má v CKČ fantasy. Ta se do MLOKa prodere jen zřídkakdy, ale to už jsem několikrát napsal. Málokdy se podaří některému autorovi, aby se ocitly v MLOKovi dvě jeho práce. Tentokrát se to podařilo Ivaně Kuglerové. K tomu se přidaly úspěchy i jinde (O železnou rukavici lorda Trollslayera) a rázem se začalo mluvit o nové naději české fantastiky. Uvidíme.

Zpracování knihy je na skvělé úrovni. Snad jen překlepy mi vadily (ba přímo štvaly) a jim by šlo jistě zabránit dobrou korekturou. Zřejmě nebyl čas více na tom zpracovat. Jinak si opravdu nelze na nic stěžovat. Obálka se jako vždy k MLOKu nehodí, ale je velice komerčně úspěšná a nemálo prodeji pomohla.

Příště se vrátím opět o rok do minulosti recenzí na MLOKa 1999.
Za recenzní výtisk děkuji Strakám na vrbě.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. V Mloku 2000 osobně považuji za naprosto nejlepší Povolání. Nerad slovo “nejlepší” opakuji hned v následující větě, ale myslím, že tahle povídka Ivaninou dosud nejlepší je. Skvěle psychologicky vystavěná a přitom napínavá a rovněž s přesahem. Hodně mě mrzelo, že se nedostala na první místo a utvrdilo mne to v přesvědčení o nepřílišné kompetentnosti porotců CKČ. Čímž neříkám, že je ten Martin Koutný s jeho Alexandrijskou knihovnou špatný, ale povídka je pro mě trochu moc narychlo nahozená s poměrně předvídatelným závěrem… Zhruba na stejnou úroveň jako Knihovnu bych řadil i Františčin Lov na křišťálové blesky. Ale tady se nedivím, že se nedostal příliš vysoko a skončil až na pátém místě. Conan je poměrně specifické téma je vůbec div, že se umístil. Zřejmě k tomu vedlo to, že je psán značně “neconanovsky” a s notnou dávkou SF prvků. Rozhodně mě tahle povídka ukázala, že má smysl čekat na Františčinu práci, kterou tvořila pro Conana v bludišti zrcadel dost dlouho po termínu… Ten Vágenknecht je takový roztomile naivní a chvílemi až vtipný. Mám pocit, že loni byla jeho autorská “nejskvělejší hodina”, neboť letošní práce se loňským zdaleka nevyrovnaly v žádné ze soutěží, které jsem četl. Snad zde působí i fakt, že je poněkud stranou literárního dění a povídky mu nemá kdo kriticky hodnotit. Bastyho přelud od Jiřího Honse považuji za absolutní odpad. Povídka napsaná na líbivost pro porotce zabrala, ale to jen ukazuje celkovou úroveň soutěže. Půlka textu tvoří jen různé kulhánkoidní výklady a tom, jak velký má hlavní hrdina kvér a jak silně opancéřované auto, na konec je násilně vražená genetika, aby tam byl nějaký silnější SF motiv a “humanistická” katarze… V letošní CKČ už se druhý díl naštěstí neumístil, ale on byl i po akční stránce napsán o dost hůř než ten první… O krátkých povídkách se vážně nemá cenu zmiňovat. Nic převratného, ale není divu, v CKČ jim stanovený počet normostran nedává moc prostoru. Roztrháno od Jany Rečkové osobně za nijak převratné nepovažuji, novela, která jí vyšla o rok později (Mlok 2001) je podle mého názoru mnohem lepší… A to je asi všechno…

  2. Hm, tak tohle mě jen utvrdilo v přesvědčení o nepřílišné kompetentnosti nakladatelů české SF 😉 Třeba Kuglerové Povolání mi přijde moc narychlo nahozené s předvídatelným koncem, který je tam vražený jen kvůli “humanistické katarzi”. Etc. etc., už jsem to sepsal na http://ikarie.cz/interkom/2001/20010462.htm
    Je tam taky odkaz na recenzi Honzy Macháčka, a i když se s ním v mnohém neshodnu, pořád ho dokážu pochopit mnohem spíš než Michala. BTW, “stanovený počet normostran” – vždyť jsi ho stanovoval ty, tak proč si teď stěžuješ? (A proč je omezený Trollslayer, i když o trochu výš?)

  3. Povolani
    Povolani bylo fajn a rozhodne melo byt pred Honsem, to je bez debat, ale Ivana ten psychologicky “premet” v hlave hlavniho hrdiny podala vcelku neverohodne. Tot muj nazor.

  4. Upřímně řečeno, Juniore, jsem rád, že se mi jak Tvoje, tak Honzova recenze vyhnula, a hodlám v blahé nevědomosti setrvat. A ty odkazy na Interkom si nech od cesty, vím kde je a rozhodně si ho nemíním načítat. Rozsah CKČ jsem nestanovil, nýbrž převzal. Martin Koutný si ho nyní upravil podle svého, nicméně v minulosti bylo skrz Poradu téměř nemožné prosadit jakoukoli změnu, tak jsem to ani nezkoušel… Ale to, že mou reakci kritizuješ, mne utvrzuje v tom, že kráčím alespoň zhruba po správné cestě… 🙂

  5. No byl jsem na Porade a nesmirne me to obohatilo :o) No ale o tom jsem mluvit nechtel. Fandom ted nastesti nechal Martinu Koutnemu ohledne CKC volnou ruku. Martin ted zejme muze vymyslet cokoliv, a pokud to nebude opravdu hloupe, rada na to bude jenom kyvat. Coz je podle meho nazoru dobre. Necht pod rakama Martina CKC vzkveta. Nevim, v jake situaci byl Michael, ale asi takove moznosti nemel. Nebo to bylo jen o chuti/nechuti neco zavedeneho menit?

  6. A mně se, Michale, ani nesnilo o tom, že bych tě přesvědčil, aby sis ji načetl; uvádím adresu pro dobro třetích čtenářů, aby měli srovnání, místo toho, abych všechny své názory cpal do komentáře.

  7. Je třeba říci, že mým největším kritikem byl vždycky právě Martin Koutný (spolu s Jarkem Mosteckým), takže pokud jsou oni dva pacifikováni, lze v CKČ asi dělat rozličné změny…

  8. Tak tahle věta je stejně zmatená jako recenze, již jsi tuhle kritizoval. Martin Koutný je administrátorem CKČ, takže ty změny bude dělat on; jaké tedy zpacifikování?

  9. Zpacifikovani takove, ze kdyby se rozhodl Martin koutny pro neco spatneho, Rada by to asi plavat nenechala. Uz to chapes nebo to potrebujes vyhlaskovat?

  10. Tak tohle opravdu potřebuju vyhláskovat. Jak, “plavat”? A v čem se situace změnila?

Zveřejnit odpověď