Mlok 2005

Sbírka Mlok na nás roku 2005 pomrkává slibnou obálkou, ačkoliv tentokrát se žádné výrazné erotiky nebo upírské tematiky nedočkáme. Jedenáct prací ve třech kategoriích přesto působí solidním dojmem obsáhlého průřezu nadějnou tuzemskou tvorbou.

 - Mlok 2005Celá kniha působí sice solidním, ale nijak výrazným dojmem. Nejspíš vás také zarazí naprosto neuvěřitelně vtíravý až bulvárně znějící úvod editora, po jehož přečtení jsem musel publikaci na chvíli odložit. Tak hrozivá byla pachuť, jakou zanechal, a já si s ní nehodlal zprznit dojem z první povídky… Naštěstí Martin Koutný své entré trochu dohání povídkou, ale všeho do času. Pojďme se na obsah podívat blíže.

Krátké povídky: Právě zde se soustředila unylost celé sbírky. První zástupce mezi kraťasy (Satan zařval: „Drž hubu, Kowalski!!!“ od Luboše Brandy) je rádoby-šokující, avšak místy neohrabanou parodií na oblíbený žánr “kulhánkoviny”. Svižný děj bohužel místy ztrácí dech, ale zvolit právě tento kousek do začátku byl chytrý úvodní krok (náhodou způsobený řazením autorů podle abecedy).
Přes citově nabitou, ale příběh postrádající SF (Albert Čuba: člověk Adam), vtipně vypointovanou a zajímavě strukturovanou, v prostředku však až příliš roztáhnutou exkurzí do „života“ nočních můr (Alexandr Kazda: Ohňostroj) a místy až trapně pejorativní kreací o genetických pokusech vedoucích k doslovnému prodloužení mužnosti (Jan Kovanic: Já chci sestřičku!) skončíme u otřepaného tématu plynutí času a neznámé technologie, dovolující si s ním zajímavě pohrát (Roman Splítek: Kolik času máš?)…
Cítíte tu průměrnost? Jedině snad Ohňostroj slaví úspěch přesahem autorova řemesla a ostatní občas zazáří vtipem (já se bavil nejvíce u klidné konverzace dvou ztracenců ve Splítkově dílku… naopak mne nějak nevzalo, že Jan Kovanic chce sestřičku…), případně silnou pointou (opět Ohňostroj, a snad i člověk Adam), ale jinak krátkými povídkami prolétnete bez zastavení či zaváhání, což je škoda. Hodnocení jen této části sbírky samostatně by bylo 4/10. Rozhodně nejslabší část knihy. Ale není třeba zoufat, blýská se na lepší normostrany!
 
Povídky: Odlišnost jednotlivých děl je značná a dočkáme se i několika příjemných překvapení. Tato sekce knihy nese na svých bedrech to nejlepší, co letošní Mlok nabídl.

Miloš Ferko: Mamuti tiahnu
Velké překvapení sbírky. Ačkoliv nerad čtu ve slovenštině, tuto povídku jsem si vychutnal. Netáhne ji ani tak příběh nebo způsob vyprávění, jako hlavní hrdina a prostředí, v němž se jeho eskapáda odvíjí. Trochu průkopnicky laděná, nejspíš alternativní historie vypráví neodolatelným stylem nejen o osudu jednoho muže hledajícího bratra (s nímž sdílí tajemné vize), ale i zvláštního národa Samojedů, žijícího v harmonii s obrovskými pány eurasijských plání… Jeden solidní kus, který nezklame, ačkoliv konec autor hodně uspěchal ve prospěch krásného zpracování mamutího lidu (včetně rozpracování na mamuty aplikovaných populárních legend o slonech – proč se bojí myší i jak moc mají rádi buráky apod.). Tleskám.
recenzent: 6/10
Jireš: 6/10

Martin Gilar: Nedobytná pevnost
Povídka tématem poněkud mimo SF 21. století (rozuměj hodně staromilská), ale napsaná poutavě a s citem pro akční potřeby moderního čtenářstva. Zavzpomínejte na staré časy a obdivujte se schopnosti autora prolínat rámcový příběh s hlavním děním a elegantním zacyklením v pointu ke konci. Nemohu než vynachválit popisy „akčních“ scén, kdy jsem jen čekal, co si na nás zas autor ještě vymyslí. A ani na konci v tomto ohledu nezklamal.
recenzent: 5/10
Jireš: 5/10

Jana Jůzlová: Obojek
Rozhodně z mého pohledu zlatý hřeb knihy. Jako jediné dílko sbírky nabízí silný vnitřní příběh s uvěřitelným jednáním postav, velmi moderním slohem a nadmíru zajímavým světem, přičemž soulad všeho vás určitě osloví. I když jsem čekal trochu více nabitý děj (a trochu více využití fantasy reálií), mé nadšení z dlouhých povídek v knize díky tomuto kousku stále trvalo. Pokud jméno Jany Jůzlové uvidím kdekoliv jinde, neváhám a hltám tu záplavu emocí!
recenzent: 7/10
Jireš: 9/10

Martin Koutný: Carpe diem
Slibně se rozjíždějící SF ve které se díky vynálezu trochu psychotického vědce Finnegana daří jistému městu přežívat válečnou katastrofu v jednodenní časové smyčce. Zajímavý nápad, jehož skutečná síla se začne projevovat až v polovině textu. Až na několik zbytečně bombastických kreací, které mohl autor v zájmu temného příběhu a napjaté atmosféry vynechat, jde o příjemné čtení s občasným mrazením v zádech. Znalce SF nebo náročnější čtenáře však určitě nepřekvapí… snad jen šokující syrovou poetičností konce.
recenzent: 4/10
Jireš: 6/10

Konstantin Šindelář: Černý led
Ač jsem se této povídky zprvu obával, nakonec mne mile překvapila. Jde o oddechovku neomylně kráčející v Howardových šlépějích. I přes (z mého pohledu) jasně daný vzor i charakter světa se však autorovi podařilo překonat klišé žánru a kdyby se vyvaroval umělých pokusů o hororovost nebo rozporuplných, mírně dětinských scén, nebylo by co vytknout. A žánr, ptáte se? Dark epická fantasy z pravěku! Už jen kvůli tomu stojí za to Mloka 05 na straně 182 otevřít a začít číst…
recenzent: 6/10
Jireš: 6/10

Románem je tentokrát poněkud roztáhlá Legenda o Garonně Jiřího Mazurka. Přistupoval jsem k němu s despektem (za což se autorovi omlouvám), protože uzmul právo na publikaci delší práci Jany Jůzlové, jejíž Obojek mi tak přirostl k srdci (naštěstí ne doslova). Nicméně po pár stránkách jsem se do jedinečného Mazurkova stylu začetl a kdyby byl příběh svižnější, dočetl bych román za jeden večer. Takto jsem s příběhem o patnácté bytosti z nadlidské rasy, dívce Garonně, a souboji dávných rodů o budoucnost světa, zápasil mnoho večerů a po malých kusech.
Román se táhne jak cthulhoid měchačkou a navíc jsem si těžce zvykal na jeho prostředí a svět (prapodivný střet asi-renesanční Evropy s fantasy Asií včetně mé logice unikajících a dosti nestylových smísení jinak specifických kulturních prvků). Pokud máte stejně jako já rádi buď silný příběh s emocemi nebo naopak rychlou akci se svižným dějem, budete v Legendě o Garonně trochu tápat. Využívá všechny zajímavé aspekty fantasy, nechybí nic ze základních atributů žánru… jen prostě chybí jiskra, která by všemu dala punc uvěřitelné epičnosti nebo naopak hrubé, „kulervoucí“ fantasknosti.
Jedna jiskra by byla, ve výsledku ale jde spíše o berličku v podobě krásné a sympatické hlavní hrdinky, mnoha poutavých postav a již zmíněného vybrysaného stylu (podpořeného i různým slohem mluvy jednotlivých osob a měnící se rytmikou bojových scén). Takže s klidným svědomím následujte nadlidskou hrdinku zrcadlem a na klikaté cestě jejího osudu, i přes občasná zaškobrtnutí to stojí za to! Shrnuto a podtrženo, román povedený a čtivý, místy však neúnosně pomalý či komplikovaný.

Sbírka tedy zpočátku nevýrazná, vprostřed již slibnější a na konci… na konci je v minulém odstavci nastíněný román. Doslov Alexandry Pavelkové dodává sílu a elán případným novým talentům a potěší vás stejně jako mne. A to samé se dá s přimhouřeným okem říci i o celé sbírce.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. Proč se autor recenze bál zrovna MÉ povídky? 🙂 Jinak byl letošek skutečně ve znamení Jany Jůzlové – nezbývá než smeknout. Stydím se to přiznat, ale Obojku jsem absolutně nemohl konkurovat já a ani žádný jiný autor ve sbírce. Zcela oprávněně získal víc bodů, než dvě povídky za ním, dohromady… Jinak fajn článek. Ještě by mě zajímalo, proč se letos nezúčastnil sám recenzent. Ten Darkerworld nebyl zlý.

  2. Jak to tak pozoruji, tak mám pocit, že už počtvrté v řadě vyhrál podobný román – tedy zajímavý, ale šíleně zdlouhavý a nečitelný román.To se opravdu po čtyři roky neobjevila v Mlokovi komerčně obstojná práce?, nebo jen složení poroty trpí stejnou úchylkou? (nazval bych ji literární masochizmus)

  3. Romany
    Problem je, ze dneska je docela slusna moznost slusny roman udat rovnou samostatne k vydani, coz je urcite pro autora lepsi nez se rok pachtit s necim tak dlouhym a slozitym a pak byt zasity v “nakym” sborniku, proto jsou celkem logicky romany v CKC becka. Pochybuju, ze se tam kdy objevi nejaky opravdu super roman, ale na druhou stranu si CKC stale drzi dobrou uroven, a to je pozitivni 🙂

  4. Ale no tak, děcka, dyť minule ten román (A. Šochová) docela šel. A 2002 (K. Francová) mě docela nadchnul. Co se krátkých příspěvků týče, rozhodně to bylo o hodně, hodně lepší než loni. (To se vážně nedalo.)

  5. to Zipík
    No jo Francová mě taky nadchla (ale četl jsem jí čtyři měsíce) a pravda po Záskoku jsem na další Výskoky a Obskoky odvahu neměl. Každopádně když si vzpomenu na takovou Narku, poztesknu si. Chtělo by to zase jednou něco pořádnýho.

  6. francová
    Hehe, já 4 dny:)Se Záskokem zkušenosti nemám.

  7. tak jsem se konecne dokopal precist ten Obojek a musim rict Jano, pokud to tady ctes, ze povidka je hodne dobra :)) jen tak dal :))

  8. Díky Romisone, od Tebe mě to těší obzvlášť. I když zároveň nepřekvapuje, už jsem si všimla, že máme podobný literární vkus :-))Díky za poklonu i Kosťovi.JJ

  9. a kdyz vsichni rikaj, ze je to to nejlepsi co tam je, tak ostatni ani cist nebudu :))

  10. Re: Černý led
    Zdravím K.! Povídky Černý led jako takové jsem se bál (kombinace epické fantasy a pravěku zněla hodně šíleně), ale strach brzy opadl. Bavil jsem se u ní výborně a Hrub si zaslouží vlastní ságu!:-)… jen mě trochu zklamal ten medvěd na konci, ale chápu že něčím se ta epičnost dohnat musí!Díky za pochvalu Darkerworldu, ale já jakožto autor už asi vyhasl. Na počítači se mi válí desítky nedopsaných povídek, ale v konkurenci Obojku a dalších to fakt nemá smysl. Asi ze mně bude zapšklý a kyselý rádoby-kritik a neplacený recenzent do konce mých zoufalých dnů:-)…

  11. Re: Obojek
    Přidávám další poklonu a biji při jejím vyseknutí hlavou o zem:-)… neměla bys prosím chuť sdělit nám něco ze svých budoucích plánů? Třeba jak naložíš s onou tajemnou delší prací, co se do Mloka 05 nedostala??? Byl bych moc rád a společně s dalšími v utvářejícím se zástupu fanoušků zaplesám nad sebemenší zmínkou o případné další várce tvé tvorby!

  12. Ta delsi prace vyjde, ale vsadim se, ze je to jeste tajne. Proto odpovidam radsi za Janu, aby se neprokecla 🙂 (To ti, Jano, hodne verim, co? 🙂

  13. Sebastiane Ch., prst jsem si málem ukousla, když jsem si uvědomila, že recenzentovi jsem nepoděkovala. Díky! Ta delší práce se jmenuje Monolit, opravdu vyjde, řekněme možná v únoru, a myslím, že ho případný fanoušek snad nepřehlédne.JanaJ

  14. Je to hrůza shodovat se absolutně se všemi
    od diskutérů na FP po neofanynky v porotě CKČ, ale co naplat, jednou za deset let k takové politováníhodné události dojít muselo a čest a úcta velí nemlčet: Obojek je nejlepší česká povídka vůbec za bůhvíjak dlouho – už jsem úplně přestal čekat, že by se mohl objevit někdo, kdo _umí_ psát. Klaním se.A zároveň želím toho, že Obojek vyjde jako příbalová brožura Pevnosti místo toho, aby se mu dostalo redaktora hodného toho jména, který by autorce vysvětlil, proč s ním vyhrát nemohla, a zkusil ji dovést k něčemu hodnému příslibu, který vzbudila. Ale uznávám, že čtenářům to bude šumafuk; a pro vidoucího v údolí slepců je takovýto konec přece jen jaksi humánnější než ten Wellsův (natožpak Toolův etc.).

  15. Předpokládám, že JVjr. se ve třetím odstavci uklepl a místo Obojek chtěl napsat Monolit… a pak tu má Ondra mluvit něco o tajnostech.Monolit v kategorii novela/román vyhrát zcela prostě nemohl proto, že se jedná o povídku, která se v románové kategorii ocitla kvůli administrativě. Byl psaný jako povídka, do soutěže posílaný jako povídka a je to prostě povídka. Co ještě vysvětlovat? Až budu chtít psát román, napíšu si román a napíšu ho jinak. Jana

  16. Koutny a dalsi
    Abychom tady nemluvili jenom o Jane (i kdyz si to sakramentsky zaslouzi), pozastavim se nad druhym v kategorii dlouhych povidek – martinem Koutnym. Jeho styl mam rad, nekdy se mu podari napsat opravdu vyborna povidka, ale treba loni jsem byl pomerne zklaman. Letos to ze zacatku vypadalo nadejne, ale pak se povidka zacala utapet v naprostych logickych nedostatcich a ja musel zavrit obe oci a vsechny telesne otvory, abych mu to prominul. Skoda, material to byl dobry, nektere pasaze jsou vyborne, ale celkove je to nedotazene a nedomyslene. Skoda. Po Obojku pro me byl druhou nejlepsi povidkou kratky Kazduv Ohnostroj. To je po Obojku podle me jedina povidka v letosnim Mlokovi, kterou psal zkuseny profik (o to vic prekvapi Alexuv vek). Ostatni povidky nejsou uplne spatne, ale kazde neco malo/hodne chybi.

  17. Hrůza shodovat se II
    Jasně, ve třetím odstavci mělo být “Monolit”, čím jsem starší, tím jsem senilnější. (Byl jsem přesvědčený, že o vydání jsem četl v Pevnosti, ale neměl jsem kdy to ověřovat a je mi divné, že by to nikdo jiný nevěděl. Každopádně Ondřej ani p. Vlček nemají ve zvyku svěřovat se mi se svými tajemstvími 😉 a na žádném z míst, kde by to mohli uvést veřejně – čímž bych byl z obliga – jsem to nedohledal. Jestli jsem prokecl, co jsem se akorát doslechl ve fandomové drbárně – ale zase, obvykle takové věci mám jako poslední -, omlouvám se.) Nevím, jestli je to povídka, ale prostě nefunguje – pokud se mají s Obojkem porovnávat vnitroformátově, vynikne to tím víc.A Carpe diem jsem myslím měl na druhém místě. Ke konci trochu zakopne, ale jinak je přesvědčivé a dokáže se vyhýbat těm strašným sentimentalitám, které na střídačku posílá do CKČ Martinovo zlé dvojče. Alexandrijská knihovna se mi asi líbila víc, ale i tohle překvapilo příjemně.Ohňostroj byla v té hrůze krátkých povídek vítaná úleva na chvíli, ale nic památného. K profíkům bych počítal i Šindeláře, ovšem ta loňská o přeskakování mezi světy byla zábavnější; tohle bylo jako sledovat dobře provedenou povinnou sestavu v gymnastickém oboru, který mě nezajímá.Ano, ostatním povídkám schází – většinou prakticky cokoli. Proboha, já souhlasím s šéfredaktorem FP? Konec světa musí být nablízku!

  18. Aby tu nezneli na Janinu adresu len samé chvály, mala by som jednu poznámku: Obojok je kompozične skvele vypracovaný príbeh s atraktívnou gradáciou a výbornou pointou. Pre mňa bol vrcholom Mloka 2005 a jednou z mála pôvodných českých poviedok, ktorá ma za posledné roky skutočne zaujala. Zarazila ma však takmer bezhraničná krutosť, s akou sa autorka správala k postave istého čarodeja. Až to desí.Kedysi sme debatovali s Ďurom Červenákom na tému, prečo vlastne píšeme také veci. Ďuro povedal: “Pretože môžme.”Mal pravdu a je očividné, že aj Jana zistila, že MÔŽE.A ja s nádejou čakám, že jedného dňa zistí, že síce môže, ale NEMUSÍ.

  19. Já bych sem ty abstraktní kategorie může či nemusí ani moc netahala. Píšu jak umím a jak mi to z logiky věci vyplyne. Že bych si předem naplánovala nějaké ty kruťárny pro větší efekt, to ani náhodou. Mohu-li, snažím se jim spíš vyhnout, když se nelze vyhnout, nějak to už s těmi hrdiny protrpím. JJ

  20. ad Saš
    dobrá poznámka od někoho, kdo napsal Paví pero nebo Jantarovou kapku, taky mě to při čtení napadlo…

  21. tož taky přihodím svoje polínko do mlýna… ze sborníku se mi nejvíce líbilo Carpe diem, za ním v těsném závěsu Obojek.ad. Jaguuu – každý píše jak umí, jak ho baví… já do Kowalskiho nasekal “kruťáren”, krve a mlácení až moc, a to všechno jenom proto, že mě to při pasní děsně bavilo… 🙂

  22. 4 Jaguuu – uff, tak to jsem si oddychle, já jen, že mi to spousta lidí skoro vyčítala a přitom je to samá romantika 🙂

Zanechat odpověď

Mlok 2005

Je zde opět sklizeň z polí české sci-fi a fantastiky za rok 2005. Biblický Adam hledá cestu zpět, Kowalski v pekle mezi levely počítačové hry, absurdní logika genetického vzorce na sourozence, past na……

Je zde opět sklizeň z polí české sci-fi a fantastiky za rok 2005. Biblický Adam hledá cestu zpět, Kowalski v pekle mezi levely počítačové hry, absurdní logika genetického vzorce na sourozence, past na noční můry a relativita délky lidského bytí… takové jsou náměty krátkých povídek. Ty delší jsou o využívání geneticky modifikovaných živočichů, vražedných bestiích na dalekém severu, smyslu života v časové smyčce, německých kolonizátorech mezi mamuty či povstání čarodějů. Jako bonus tentokrát fantasy román o exotické dívce Garonně, která vládne mečem i magií. To všechno a ještě mnohem víc na vás čeká v téhle knize, v podání autorů, kteří už jsou, nebo se možná brzy stanou, legendami. Cena Karla Čapka – to je nejprestižnější česká a slovenská literární soutěž žánru sci-fi. Prostřednictvím této sbírky se Vám dostávají do rukou nejlepší krátké povídky, povídky a román, které byly nominovány na místa nejvyšší.

Krátké povídky:

  • Luboš Branda: Satan zařval – „Drž hubu, Kowalski!!!”
  • Albert Čuba: člověk Adam
  • Alexandr Kazda: Ohňostroj
  • Jan Kovanic: Já chci sestřičku!
  • Roman Splítek: Kolik času máš?

Povídky:

  • Miloš Ferko: Mamuty tiahnu
  • Martin Gilar: Nedobytná pevnost
  • Jana Jůzlová: Obojek
  • Martin Koutný: Carpe diem
  • Konstantin Šindelář: Černý led

Román:

  • Jiří Mazurek: Legenda o Garonně

Doslov: Alexandra Pavelková

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď