Mrakulin grimoár – Veselá Hanina

Koncem prázdnin se na trhu objevila další útlá brožurka z Edice Pevnost. Tradičně strašnou obálkou Grigoryho Vyatkina se tentokrát snaží odpudit čtenáře „Mrakulin grimoár“ od Haniny Veselé. Dvanáct trampot nedoučené, leč velmi schopné čarodějky Mrakuly, a pět příběhů formálně určených pro její morče jménem Kobližka vnáší zajímavé oživení do tuzemské humorné fantasy.

Veselá Hanina - Mrakulin grimoárMrakula je čarodějkou na volné noze a přitahuje nejrůznější maléry a pohromy. Jak jinak, s alergií na práci (tvořenou převážně vylupováním hrobů) a zombíky, zálibou ve spánku, dobrém jídle a houbičkách (podivkách fialových) a s neukojitelnou touhou po zlatě. Trocha zlodějin, o něco víc čarování, užitečné známosti a flexibilní výklad práva umožňují nepříliš pohledné čarodějce a jejímu druhovi Isteranovi (upírovi) vcelku spokojenou existenci na okraji vesnice Světavy. Dílem pro svůj nepříliš běžný způsob obživy a občas i čirou náhodou (případně jako trest za dobrý skutek) prožívá tahle kuriózní dvojka řadu neuvěřitelných příhod a dobrodružství.

Mrakuliny příběhy jsou svým stylem v našich končinách dosti neobvyklé. Po stránce jazyka velmi dobře zvládnuté vyprávění obsahuje větší než malou porci humoru (nezřídka černého) a sem tam i kus notně pokřivené současnosti. To by u nás nebylo až tak výlučné, více či méně zdařilých parodií na cokoliv se u nás najde dost. Zde jsou ale zesměšněna a často zcela obrácena naruby klasická fantasy klišé. Zmíněná skutečnost vynikne zejména ve chvílích, kdy do textu prosáknou prvky reality – například „daňové zalhání“, poměry v čarodějném výchovném ústavu nebo problémy místní správy. Hodnotným prvkem jsou i nečekané a někdy svým vyzněním překvapivě reálné pointy.

Bohužel, lehký styl a občas poněkud jednodušší humor jdou na úkor důkladnějšího zpracování nahozených témat, takže jednotlivé příběhy zhusta působí prvoplánově, případně budí dojem jakési skici pro pozdější zpracování (v lepším), nebo pouhého rozvedeného vtipu (v horším případě).

Celkově tedy „Mrakulin grimoár“ vypadá, jako by šlo o bezprostřední, leč poměrně slušný produkt nějaké conové diskuse nad sklenicí chutného pitiva.

Kniha se čte překvapivě příjemně, ale ideálně se svým obsahem, pojetím a praktickým formátem hodí hlavně na nepříliš dlouhé cesty. Bude též vítaným zpestřením pro sběratele a nepříliš náročné čtenáře, které nezapudí výše zmíněná, opravdu vybraně odpudivá obálka.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zveřejnit odpověď