Nadchází ráno – Sergej Lukjaněnko

Navzdory povzbuzujícímu závěru minulé knihy nenacházíme zloděje Ilmara obklopeného přáteli. Násilím je odvlečen před hlavu vší církve, a i když se vyhne mučení, není s ním zrovna zacházeno jako se vznešeným hostem. Jenže odhodlaného Ilmara nezastaví žádné vězení o nic víc než je komisař Juves schopen chytit Fantomase. To je jen počátek dalšího úprku před impérii všech vyznání – k Ilmarově smůle je církev až příliš spojena s Říší a zlodějův nový přítel Marcus není považován za nového Vykupitele, nýbrž za antikrista Pokušitele. Ilmar sám se hlavně chce dostat ke svým přátelům a cestou si získá nové společníky. Dokonce se s ním vypraví na pouť i sám Antoine de Saint-Exupéry. Nejednoznačnost Marcusovy mise vzbuzuje v Ilmarovi rozpaky. Zopakuje se dávná historie, kdy Vykupiteli zbyl pouze věrný Jidáš Iškariotský, nebo bude tentokrát všechno jinak?

V druhé polovině svého příběhu Lukjaněnko postupně vysvětlí, kvůli čemu se Ilmarův svět vlastně liší od našeho a na rozdíl od postav v příběhu se čtenář může zamyslet nad otázkou, jaký boží plán byl vlastně ten lepší – jestli Ježíšův pokorný, nebo Vykupitelův dobyvačný. Bohužel, celým dějem se táhne pesimistická myšlenka, že v mnoha ohledech to vlastně bylo jedno.

Pochyby související s duchovnem se vrší jedna na druhou. Jak lze vysvětlit zlo? Lze rozlišit pravé zjevení od falešného? Záleží lidem v náboženství spíše na formě, nebo na obsahu? Čím více Marcus získává sebevědomí, tím více si klade otázek stále skeptičtější čtenář.

V tom je síla knihy a bohužel i kámen úrazu. Během toho, co hlavní hrdinové prchají z místa na místo jako v brakovém špionážním románu, vedou mezi sebou filosofické disputace, až to vypadá, že Lukjaněnko chtěl napsat fantasy verzi Bratrů Karamazových. Ambiciózní záměr podkopávají momenty v obou dílech, kde akce spíše připomínají šestákovou literaturu. Ano, je to asi znak autorova všeobecného stylu a jeho deprese jsou jasně patrné i v Hlídkách, které začaly vycházet v podobném období jako Hledači nebe. V případě Ilmara, Heleny a dalších by však člověk doufal alespoň v relativní uzavření jejich příběhů. Místo toho autor zvolil čistě filosofický závěr, kterým potlačil děj a čtenáři poslal vzkaz: „Vyber si svou stranu. Stejně nakonec prohloupíš.“ Jak si teď uvědomuji, v Hlídkách je poselství opět dost podobné, i když pojaté šikovněji. Odvaha zkombinovat hlubokomyslnost, únikovou zábavu a hodně originální nápady přesto nakonec dělají z Lukjaněnka vypravěče na každý pád podivuhodného. Když už ne ničím jiným, tak alespoň očividnou až obsedantní vůlí uvěřit ve svůj stvořený svět a vylíčit spíš jeho zápory než klady.

Ilmar s mladým Marcusem jsou stále na útěku. Akční úniky a popisy bitek, neuvěřitelná místa v kulisách alternativní Evropy, to vše prokládané úvahami, svéráznou Ilmarovou filozofií a pozvolným Marcusovým dospíváním. Okamžik rozhodnutí se blíží a nikdo si není jist tím, co je správné a co ne. Skupina uprchlíků se rozrůstá, už jich je příliš mnoho a smyčka se stahuje. * Typicky „lukjaněnkovská“ fantastika – úchvatně živá a svíravě hořká. Kniha, která nenechá nikoho lhostejným… (anotace)

• Autor: Sergej Lukjaněnko
• Překlad: Pavel Weigel
• Série: Hledači nebe 2
• Forma: paperback
• Počet stran: 347
• Cena: 298 Kč (v našem e-shopu již za 253 Kč)
• Vydal: Triton, 2012

Přečtěte si i recenzi Josefa Horkého na první díl.

Četli jste tuto knihu? Nezapomeňte ji u nás ohvězdičkovat a napsat k ní komentář.