Nakladatelství Návrat potěšilo příznivce Carterova hrdiny Jandara a
vydalo třetí díl kallisťanského cyklu. “Nebeští piráti z Kallistó” jsou
klasickým dobrodružným příběhem (až příliš) ve stylu E. R. Burroughse.
Předchozí díl cyklu končil vítězstvím nad Černou legií a únosem Darloony nebeskými piráty. Zatím poslední díl začíná přípravami záchranné mise, podařilo se totiž ukořistit poškozený vzdušný koráb pirátů a ten se stal základem chystané akce.
Po skončení oprav a naložení zásob vyráží výprava za svým cílem. Dílem nešťastných náhod a dílem zradou se výprava ocitá v různých nepříjemných situacích. Jandar sám nedobrovolně opouští výpravu a ocitá se nejprve v otroctví Perushtarců a posléze končí jako gladiátor v aréně nebeských pirátů. Vzdušný koráb je pak poškozen zrádcem a zanesen na daleký sever Kallistó. Naši hrdinové ale postupem času a s notnou dávkou štěstí překonají všechny problémy a Jandar se setkává s výpravou ve velkolepém finále, hodném nejlepších tradic akčního filmu.
Příznivci dobrodružství dostávají v této knize vše, co k žánru patří – bitvy, souboje, zradu, intriky, přátelství, exotické prostředí, “nezničitelné” hrdiny, neobvyklou techniku, vše v relativně dokonalém provedení a velmi (občas až p říliš) rychlém tempu.
Příběh je vrcholnou ukázkou profesionálně napsaného oddechového čtiva. Koncepčně se drží svého velkého vzoru – Burroughsova Pána Marsu, přizpůsobuje ho však současným požadavkům a módě. Celá kniha je rozdělena na pět částí, což při celkovém rozsahu knihy 193 stran ve čtenáři budí dojem jakéhosi seriálu či povídkové sbírky. Jednotlivé části jsou psány relativně úspornou formou, jejich rozvinutí a důkladné propracování by s nejvyšší pravděpodobností rozšířilo třetí díl ságy o Jandarovi na rovných pět dílů. Takto se ale třetím dílem uzavírá (stejně jako v pánovi Marsu) úvodní trilogie a kdyby nebyly v knize inzerovány další díly, mohl by být celý cyklus pokládán za uzavřený. Tento dojem umocňuje i přehled postav v prvních třech dílech cyklu, zařazený na konec knihy.
Překlad Jana Kozáka a redakční práce nevybočují ze standardu nakladatelství Návrat, jednou opravdu rušivou výjimkou je nejednotnost překladu u typu zbraně, používané gladiátory – jednou je čtenáři předkládána jako sekera, pod ruhé jako palcát. Podle způsobu použití šlo pravděpodobně o bojovou sekeru, jejíž hlavice byla řešena podobně jako u halapartny. Druhou výjimkou je použití výrazu “strážník” tam, kde by se více hodil výraz “strážný”. Komerční ilustrace na obalu od Kena Kellyho odpovídá sice žánru, nikoliv však obsahu knihy.
Celkově lze toto dílo doporučit čtenářům jako skvělé čtení na dovolenou, hodnotu bude mít ale hlavně pro sběratele.
