Orci – strážci blesku – První krev – Nicholls Stan

Orci, rasa zrozená k boji. Tvorové, jimž se nepříčí vyřešit každou situaci hladce a elegantně špičkou meče, rozpárat vnitřnosti sekerou, případně rozbít cizí ksicht vlastními pěstmi a ještě si na něj dupnout. Často tvrdohlaví, pevní jako kámen, neoblomní jako politici před volbami. To všechno jsou oni a o téhle sebrance drsných chlapíků pojednává celá kniha, respektive trilogie.

Nicholls Stan - Orci - strážci blesku - První krev

Předem upozorním, že jde o docela energicky psanou knihu, kdy se spisovatel snažil podat vše opravdu reálně. Vím např. o jedné slečně, které se určité situace (především ohledně Jennesty :-)) moc nelíbily a pravděpodobně jemnější povahy (pohlaví) může přílišná drsnost odradit. Ovšem určitě přivábí početnější druhou stranu. Tím chci říct, že nadávky, krvavé rituály, znásilňování, popisování brutálních soubojů, kdy je nepřítel ubit vlastními utrhlými údy apod. se stávají denním chlebem. Buďte na to připraveni.

A o co vůbec může jednotce Rosomáků, okolo které se vše točí, jít? Řekněme, že jsou v postavení elitní jednotky a čarodějka Jennesta je vyšle za zvláštním úkolem. Sehnat tajemný válec a donést jej co nejdříve zpět. Jak někteří z vás jistě už z ukázky ví, válec získají. Ovšem vzápětí jim bude ukraden a oni stojí před těžkým rozhodnutím. Vrátit se zpět a být určitě zabiti za neschopnost, nebo se pokusit ho vystopovat a zlodějům vyrvat? Volba je docela jednoduchá. Toto rozhodnutí uvede do pohybu různorodé věci, které spolu ze začátku příliš nesouvisejí a většinu stejně čtenáři pochopí až v dalších dílech. Ještě snad nadhodím, že i když tento válec získají zpět, což se dalo čekat, nic nebude tak jednoduché a cesta za nejistou šancí ze všeho vytěžit aspoň přežití teprve začíná.

Rosomáci se skládají z několika vůdčích postav, které se budou v různé míře projevovat a působit na děj. Každá z nich má své ambice, problémy, styl boje i chování. Takže prokreslení postav je výborné a lépe s nimi splynete. Kapitán Stryke vše řídí a jeho slovo má největší váhu. Seržant Coila je hezkým zpestřením celé jednotky a její preference v nožích často převáží misku vah pro naše hrdiny. Trpaslík Jup a ork Haskeer jsou dvojicí, která se nenávidí, ale pokud jde o přežití skupiny, musí své pocity odložit stranou. Jejich rozmíšky jsou často důvodem k zasmání, ale někdy se stanou velkými problémy. A takovým posledním důležitým článkem, který vše drží pohromadě, je felčar Alfray. Zbývajících asi 25 pěšáků poznáte postupně jen v menší míře.

Možná si říkáte, že tohle už odněkud znáte. Máte pravdu. Jak už kdosi psal v komentářích u ukázky, tak srovnaní s Černou legií od Glena Cooka je na místě. Svět, ve kterém se obě skupinky pohybují, je nevraživý, temný, zmítaný válkou a nikdo neví, kam to všechno dospěje. Obě jednotky jsou spíše menšího rázu a i členové a jejich povahy se podobají. Nechci tím říct, že by někdo od někoho opisoval, ale vyplývá z toho, že pokud se vám líbí Černá legie, tak se vám budou určitě líbit i Orkové. Což platí i v opačném případě.

Také se musím zmínit o zpracování soubojů. Myslím, že jsem zatím nikde nenarazil na podobný styl, kdy spisovatel neustále popisuje potyčky z pohledu hlavních hrdinů. Že se věnuje třeba půl stránky Coile, pak hned skočí na bránícího se Stryka, nato se brutálně rve Haskeer s dvěma měkkými tvory (lidmi) atd. Máte tak lepší přehled o situaci, a jelikož do boje jen málokdy celkem zasáhne víc než stovka vojáků, je vše snadnější si představit.

První díl skončí v tom nejlepším, takže do vydání druhého budete určitě hodně natěšení. Předem můžu říct, že i další dva v ničem nesleví a styl, jaký poznáte zde, vydrží i nadále. Rosomáci budou až téměř do úplného konce tápat, ale rozřešení bude docela originální a akční. Takže se můžete těšit :-). Nevím, co víc byste chtěli vědět, ale pokud máte rádi takový mix military a heroic fantasy, kdy se jedná o malou skupinku v krutém světě, nevadí vám drsný život orků a máte chuť přečíst si opravdu něco šťavnatého, nemusíte dále hledat.
 

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. Pěkné. Ale už jsem četl cyklus a… noo. Řekněme, že je to zajímavě napsané, ale osou příběhu je tak akorát hledání hvězd. Přece jenom můžu jednotlivá dobrodružství popsat: Stryke a jeho jednotka hledají hvězdu, najdou ji, něco se podělá, musejí bojovat, musejí zdrhat, dozvídají se o další hvězdě. A na konci cyklu vlastně také nacházejí hvězdu a zdrhají. Svět mi tam přijde tak trochu… postrádá kouzlo Conana. Tady doslova čekáte nějaký problém a už nejste tak překvapeni, když se něco podělá, protože se to muselo podělat, jinak by to nebylo ono.

Zanechat odpověď