Rok se s rokem sešel a před sebou máme díky Knižnímu klubu po Mlhách Avalonu další lahůdku, která nás zavede do doby, kdy byl tento slavný ostrov na vrcholku své slávy.
Svým životním dílem Mlhy Avalonu, které po právu mnoho lidí řadí mezi absolutní vrcholy fantasy, udělala M. Z. Bradleyová díru do světa. Legenda o Artušovi zde byla pojata netradičně, trochu feministicky, a svým zvláštním stylem vyprávění se tato kniha zalíbila tisícům lidí. Na Paní z Avalonu jsem proto byl opravdu zvědavý a hned na úvod přiznávám, že zklamán rozhodně nejsem. Tento o hodně útlejší, na tři části rozdělený román časově Mlhám Avalonu předchází – první část se odehrává v době těsně před stavbou Hadriánova valu, tj. počátkem druhého stol., druhá část ještě o století a půl déle a konečně třetí je situována těsně před děj již zmiňovaných Mlh Avalonu.
Všechny tři části jsou propojeny několika opakujícími se motivy, přičemž hlavním z nich je pokaždé objevení hrdiny (bojovníka, císaře, knížete), který přísahá chránit válkami zmítanou Británii za každou cenu, nejprve proti Římanům a potom, s Římany po boku, proti nebezpečí ještě horšímu: Sasům. Důležitou myšlenkou je reinkarnace, neboť tento bojovník je v průběhu věků vlastně vždy vtělením Gawena, prvního z nich. Této postavě je v každé části po boku jeho femme fatale, kterou je v prvním případě Sianna a v následujících dvou povídkách také její inkarnace. Dalšími myšlenkami, se kterými Bradleyová pracuje, jsou motivy tragické lásky, která pokaždé končí stejně nešťastně, věčné lásky, věčného života a další, stejně atraktivní. Druhým, neméně důležitým bojem Britů, představovaných Avalonem a jeho kněžkami a druidy, je náboženství – zatímco jejich víra v Bohyni je Římany víceméně tolerována, křesťané ji, až na vzácné výjimky, odsuzují a perzekuují. Křesťanští kněží té doby jsou buď příliš zaslepení, nebo církev bezostyšně využívají jako prostředek moci, a těch několik málo tolerantních a „volnomyšlenkářských“ je zbytkem zadupáno do země.
Z knihy na Vás dýchne atmosféra tajemna, nadpřirozena, beznaděje, když vidíte zoufalý boj, předem odsouzený k neúspěchu, ale naopak i naděje, ač se jedná o naději neúplnou, poloviční, takovou, jakou kněžky pociťují při zahalení Avalonu do mlh, smrti hrdiny s příslibem, že přinese Británii dobro nebo po velikém vítězství nad Sasy a následujícím zjištění, že pro sebe získali pět let, než přijde mnohem horší útok…
Paní z Avalonu nebude vyhovovat každému. Nejen pro svůj obsah, ale i pro jeho podání: příběh je vyprávěn zvolna, místy velmi poeticky, místy střízlivěji, vyznavače heroic fantasy však určitě není s to uspokojit. Kdo našel v předchozím počinu Knižního klubu od této autorky zalíbení, nemusí ani chvilku váhat. Komu se líbí dlouhé, emotivní příběhy ze starých časů, tomu se Paní z Avalonu líbit bude. Ostatní nechť si od hodnocení odečtou X bodů a po knize ať raději nesahají. A pro Vás „Avalon pozitivní“ mám na závěr dobrou zprávu: Knižní klub hodlá v této kouzelné sérii pokračovat, doufejme, že se Kněžky z Avalonu dočkáme již brzy.
Jen bych chtěla upozornit příznivce této ságy, že před lety vyšel “první” nebo “nultý”, jak chcete, díl pod názvem Lesy Albionu. Vydalo jej nakladatelství Deus, u roku si nejsem jistá. Odehrává se v Lesním domě a mapuje milostný příběh římského občana a keltské drusady (kněžky).