Rečková Jana – Pečeti Černé pevniny

Volné pokračování románu Mezi slovem a mečem se může směle zařadit mezi ty opravdu lepší fantasy.

Pečeti Černé pevniny Je to několik dní, co se na pultech všemožných knihkupectvích objevila nová kniha od české spisovatelky Jany Rečkové s názvem Pečeti Černé pevniny. Jedná se o knihu, která volně navazuje na výbornou fantasy Mezi slovem a mečem. Opět se zde setkáme s rytířem a čarodějem Chastem, jeho synem Mawem, který se stal mistrem magie a na Černé pevnině zastupuje post Zemského mága, stejně tak jako jeho otec na Bílé pevnině.

V knize se mimo jiné setkáme i s novými potomky, které Chast zplodil při dobrodružstvích s předešlé knihy. Ano, v Mezi slovem a mečem, byl Chast opravdu nevěrný své manželce Zince a zplodil hned několik synů, u kterých se začali projevovat magické schopnosti zděděné po otci. A proto se setkáme s mágy Letim a ZiCiorem, kteří se teprve učí tajům a záhadám magie avšak v průběhu knihy se z nich stanou mistři.

Celá kniha se točí kolem zlých mágů a démonů ,kteří se snaží zlomit pečeti zabraňující užívání temných kouzel na území měst, ale také o bytostech porušujících smlouvu se Zemským čarodějem. Dotyčná smlouva je omezuje v páchání škod a úkolem Zemského mága je udržovat pořádek, krotit a nebo likvidovat vzpurné démony a uzavírat s nimi smlouvy omezující jejich činnost.

Kniha je opět rozdělena do volně navazujících povídek, které jsou tentokrát čtyři, přičemž jejich délka je od cca 55-222 stránek.

  1. Žena pro prince, žena pro čaroděje
    V prvním příběhu se Chastův syn Mawe seznámí s princeznou Achet, které pomůže při zlomení kletby na jedno malé království, které je plné jedovatých nástrah a na, které si nárokuje král moře. S těmi se musí Mawe utkat a napomoct princezně ke zlomení kletby.
  1. Netvor beze smlouvy
    Na bílé pevnině se setkáme s Chastovým synem Letim, který zachrání dceru radního. Dozví se, že ve městě je zakázaná čtvrť, z které mizejí poutníci, proto se rozhodne přijít záhadě na kloub. O tom všem se dozví jeho otec Chast a vydá se mu na pomoc v objasnění záhady. Jaké je jejich překvapení, když zjistí, že zlo páchá netvor beze smlouvy, který má hrůzného sluhu.
  1. Pečeti černé pevniny
    Tento rozsáhlý příběh nás seznámí s dědicem malého císařství ZiCiorem, který teprve hledá své magické schopnosti a při útěku z napadeného císařství je zajat. Nikdo však netuší, že on je hledaným synem císařovny a je považován za výborného šermíře, který se stane učněm u mistra meče a rytíře Ledry, ten sám je považován za druhého nejlepšího šermíře světa. Jenže o Ciora má zájem i temný mág Kalt, protože chlapcův magický talent je nepřehlédnutelný.
  1. Garrawora, ostrov nesmrtelných
    Chast, který učinil zemským mágem svého syna Letiho, se vydává na neprozkoumaný nový ostrov, kde nefunguje magie. Již při příjezdu jsou napadeni piráty a magickými ohnivými koulemi, proto si Chast určil za svůj cíl, přijít na záhadu Garrawory.

úryvek (strana 166)
ZiCior si všiml mladého černovlasého rytíře, jenž se vytrvale, beze spěchu probíjel k veliteli Kumricovi. Šípy se mu vyhýbaly, nepotřeboval štít ani helmu, byl nesmírně rychlý a oči měl i zřejmě i vzadu, nic mu neuniklo. ZiCior křikl na Ledru: Podívej! Támhle! Ledra na okamžik upřel zrak na toho obratného rytíře, přitom jakoby mimochodem odrazil dvě tři rány svého soupeře, zavrtěl hlavou. To není Xot. ZiCior pobídl koně a jal se prodírat vřavou a tlačenicí k cizímu bojovníkovi. Námaha se vyplatila. Viděl, jak černovlasý rytíř zdánlivě bez velkého úsilí rozhrnul muže kolem Kumrice, uchopil svůj meč do obou rukou, ťal, a strašná síla jeho úderu oddělila veliteli Ohrogomborova vojska hlavu od těla.

 Pečeti Černé pevniny jsou neméně skvělým pokračováním jako již zmíněný předešlý díl. Celou knihu jsem doslova zhltnul během několika dní a proto i Vám radím, běžte si jí koupit.
Celých 434 stránek se budete bavit u výborně napsaných dobrodružství, kde nechybějí kouzla a třesk mečů. Já jen přeji Janě Rečkové, aby vytrvala a dál psala, tak skvěle čtivé romány, u kterých se budete zaručeně bavit.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. ….A zahřeje i na duši.
    V relativně velmi krátké době vychází Janě Rečkové další, už pátá kniha. Vždy ta nová byla lepší než předchozí, proto jsem se na Pečeti Černé pevniny velmi těšil. A rozhodně jsem nebyl zklamán.
    Pro ty, kdo již knihy paní Rečkové četli, už sám název naznačuje, o čem kniha pojednává. Autorka se vrátila ke svému oblíbenci Chastovi a ve čtyřech novelkách se znovu potkáváme s tímto rytířem-kovářem-čarodějem a jeho syny i vnuky. Děj se odehrává jak na Bílé tak i Černé pevnině a v poslední, té nejdelší, novele i na ostrově Garrawora. Všude tam klan Chastů bojuje proti zlu a temnotě. A stále se najde dost těch, kteří chtějí jen škodit a proti nimž je třeba se postavit, ať silou kouzel nebo svalů a meče.
    V prvním příběhu pomáhá Mawe, zemský čaroděj Černé pevniny, králi Lortinovi vrátit zpátky trůn, uchvácený jeho dcerou. Přitom zlomí moc mořského vládce a získá pro sebe ženu, po jaké vždy toužil.
    V Netvoru beze smlouvy procitá prastarý démon, kterému se Chast a jeho syn Leti postaví.
    Třetí, Pečeti Černé pevniny, je příběhem dalšího Chastova syna ZiCiora, jehož matkou je císařovna ZeFeik. Ten se musí spolu s Mawem a později i Chastem postavit úkladům démonů i Temným, kteří se pokoušejí zlomit pečeti bránící provozování zlých kouzel na Černé pevnině.
    Poslední novela se cele věnuje Chastovi. Ten se vypraví na ostrov Garrawora, aby se tam postavil čarodějům, kteří ukrádají lidem životy.
    Každý příběh má v sobě tu neopakovatelnou poetiku paní Rečkové. Něco, co vás pohladí v nitru a nutí držet Chastovi i ostatním hrdinům palce. Ostatně skoro nikdo, ať už lidé či démoni, není úplně černý nebo bílý. Mnozí démoni jsou dokonce svým způsobem sympatičtí. Chast chápe, že jeho svět patří nejen lidem, ale i těmto stvořením. Proto s nimi uzavírá smlouvy, jenž umožňují jakousi koexistenci mezi lidmi a netvory. Neznamená to ale, že nezasahuje proti zlu, když ho objeví.
    Autorka vytvořila kouzelný svět, ve kterém zápasí dobro a zlo. V mnohém je podobný světu našich pohádek a bájí. I tady má láska velké slovo a zlo bývá poraženo. Uchopila jednotlivé náměty do svých rukou a přetvořila si je k obrazu svému, stejně tak jako to dělá Sapkowski. Viz mořské víly, jenž jsou tady kupodivu ošklivé babice. Nebo nehezká princezna, jenž si nakonec nevezme prince, kterého vysvobodila, ale někoho úplně jiného.
    Chast je samozřejmě na straně dobra a snaží se seč může, aby pomohl nejen lidem, ale i tvorům-netvorům. Je takovým skoro superhrdinou, ale na rozdíl od nich nevidí svět jen černobíle. Taky není nezranitelný, jeho vítězství ho mnohdy stojí velice mnoho, občas i více než kolik hodlá dát. Je ale zřejmé, že je oblíbencem autorky. Ta se s vím mazlí na každé stránce, na niž ho pošle.
    Oproti předchozí knize Slovem a mečem jsem ale zpozoroval posun k tvrdším a syrovějším scénám i příběhům. Chastovi ani jeho synům se nedaří vše. Mnohdy jsou nešťastní, jejich milované osoby umírají. Nejhůř je na tom chudák ZiCior, ztratil každou, do které se zamiloval. Také hrdinové musejí mnohem více zabíjet a čarovat. Zatímco dříve mnohdy stačila domluva či výprask, nyní má smrt hody. A zla v jejich světě jakoby přibývalo. Přesto příběhy vyznívají optimisticky a končí nadějí.
    Také bych očekával, že v Chastových osudech bude hrát větší roli jeho žena Zinka. Vždyť tak dlouho trvalo, než mohli být spolu. Ale ne, Chast se toulá světem a Zinku vidí jen občas, protože zůstala s dcerou a jejím manželem myarem. Přitom mu padá do náruče tolik žen. (Takže zanedlouho bude zase více bílých čarodějů.) Mimochodem i část jeho synů je v tomto po něm. Že jim to jejich ženy trpí!
    Co je možno říci o dobré knize. Text je čtivý, příběh chytlavý, takže ani se nenadáte a jste na Bílé či Černé pevnině. A do všedního života se vracíte za dlouhou dobu a pěkně mrzutí.
    Obálka i vnitřní ilustrace paní Bouškové jsou skvělé. Svou atmosférou poetiku příběhu ještě umocňují. Mimoto vizuálně ilustrace předjímají podobu jednotlivých postav, takže se mi nakonec postavy i děje asociovaly s kresbami. To je ale intelektuální věta, fuj. (Chtěl jsem říct, že jsem si Chasta a ostatní představoval podle kreseb paní

Zanechat odpověď