Špinavá práce – Schink Petr

Obsah tvoří šest povídek – dvě (první a poslední) jsou postkatastrofické, zbylé čtyři se odehrávají v době, kdy se ke katastrofě schyluje. Předkatastrofické povídky chronologicky zachycují některé životní osudy Charlieho Parkera, kdysi snad poctivého občana, který se řízením osudu změnil v druhořadého gangstera. Jeho světem je Amerika v období totální surovinové krize, kdy si benzín mohou dovolit jen ti nejbohatší a válka o poslední zdroje s Rudými je za dveřmi.

Hrdinou postkatastrofických povídek je Ellington. 80 let po jaderné válce se toulá tím, co zbylo z Ameriky, a ve společnosti jakési nespecifikovatelné psí obludy se protlouká životem, jak se dá.

Obě postavy, ač zasazeny do různých časů, mají řadu společných vlastností. V zájmu vlastního přežití jsou schopné prakticky čehokoliv, ale přes veškeré pochybnosti a minulé skutky v obou čas od času problesknou jiskřičky cti, což je pravidelně zdrojem jejich potíží. Jejich světy jsou též podobné – v obou vládnou peníze, zbraně a právo silnějšího, jen v civilizaci je to méně viditelné. Patřit k nějakému gangu je jeden z mála způsobů přežití, v civilizovaném světě je navíc nutno znát ty správné vazby a umět jich využívat.

Z hrdinů jiných našich aurorů má k těm Schinkovým nejblíže asi Žambochův Bakly, ač patří do jiného literárního subžánru. Jde ale také hrdinu příběhu typu „drsná škola“ (byť ve fantasy verzi), má tudíž obdobné problémy a názory na jejich řešení, jako hrdinové Špinavé práce.

Základ vyprávění vychází z klasické „drsné školy“, dnes už klasické schéma hrdiny, který je téměř zničen, ale pomocí svých schopností nakonec dokáže splnit svá předsevzetí, je zde dovedeno prakticky k dokonalosti. Po stránce jazyka je text na současnou dobu nebývale kvalitní a výsledek ze všeho nejvíce připomíná Velinského Kontinent neomezených možností (3x Christy Biggs).  Vzhledem k prostředí, v němž se odehrává, je ale Špinavá práce podstatně krvavější a drsnější. Ostatně – od napsání Velinského příběhů se doba i poměry výrazně změnily, styl a kvalita podání jsou ale plně srovnatelné. Postkatastrofické příběhy nezapřou zdroj inspirace v nejrůznější (často béčkové) filmové tvorbě a přejímají od ní některé nedostatky a stereotypy, to jim však neubírá nic na čtivosti.

Z hlediska povrchního pozorovatele může být Schinkova sbírka považována za další módní krvák, ale přes množství mrtvol a notnou porci černého humoru tomu tak není. Osobitý Schinkův styl rozhodně nelze srovnávat s Kulhánkovým, nejde totiž v žádném případě o parodii na všelijaká filmová a literární klišé. Za nějaký čas bude možná Špinavá práce řazena ke klasice svého specifického subžánru.

K celkovému dobrému dojmu přispívá technické provedení knihy. O obálce byla řeč již v úvodu. Vazba, ač lepená, působí dojmem bytelnosti, členění textu není špatné a velikost a typ písma byly proti některým knihám jiných nakladatelů zvoleny optimálně. Zajímavou kuriozitou je animace pistolníka na okraji stránek – necháte-li je proběhnout mezi prsty dost rychle, mihne se vám před očima krátký kreslený filmeček o jednom smutném osudu. Ve Wolf publishing prostě nic nezanedbali.

Jde o po všech stránkách vydařenou knihu, byť pro čtenáře s poněkud otrlejšími vnitřnostmi. Kdo má rád „drsnou školu“, gangsterky a civilizovaný jazyk, přijde si na své. Pro lepší vychutnání obsahu ale doporučuji jako zvukové pozadí při čtení pouštět odpovídající stylovou hudbu.