Světlo hořících stínů – Chris Evans

S majorem Konowou Rychlým drakem se čtenáři mohli seznámit zásluhou nakladatelství Fantom Print, které se rozhodlo jít do rizika a uvést na domácí trh dosud neznámého autora Chrise Evanse a jeho cyklus Železní elfové. Po Temnotě kované v ohni přišel zhruba po roce díl druhý, nazvaný Světlo hořících stínů. A temnota, do níž se čtenáři mohli ponořit v příběhu prvním, rozhodně nepolevuje ani na podruhé…

Světlo hořících stínů

Ti, kteří Temnotu kovanou v ohni četli, už vědí, že není elf jako elf. Tatíček Tolkien by se asi při čtení Evansova textu divil. Tedy… ne že by se v jeho knize elfíci podobní Galadriel nebo Legolasovi neobjevili. Samozřejmě se objevují. Jenže hrají tak nějak druhé housle. Samotný Konowa jako hlavní postava je ale z úplně jiného těsta. Stromy a les z osobních důvodů přímo nesnáší, a nejen proto je pro elfskou společnost outsider. Pravda, nejen pro ni. Pro čtenáře je tato Konowova odlišnost – na rozdíl od něho samého – solidní výchozí pozice, jak ukázal díl první.

Světla hořících stínů na Temnotu kovanou v ohni úzce navazují. Železní elfové a Kalarijské impérium totiž vyhráli ve střetu se Stínovou vládkyní bitvu, válka ale pokračuje. A to doslova. Po odškrtnutí jednoho questu tak ihned přichází na řadu quest druhý. Čeká se totiž návrat další hvězdy, a tak pokračuje závod o to, kdo u ní bude dřív. Zda Stínová vládkyně, nebo princ Tykin a Železní elfové. Železné elfy proto čeká nelehká cesta přes moře a následně nástrahy pouště. Chris Evans vůbec neztrácí čas a háže čtenáře i svoje postavy rovnou do centra dění, kdy Železní elfové během cesty na místo určení likvidují jednotlivé opěrné body Stínové vládkyně.

Své vyprávění splétá Chris Evans způsobem známým už z předchozí knihy. I nyní se tedy jedná o putování z bodu A do bodu B, doprovázené zdoláváním dílčích překážek, zakončené rozhodující bitvou a ziskem žádaného artefaktu. Zpestřující motiv představuje osobní cíl prince Tykina, spočívající v nalezení tajemné knihovny proslulého čaroděje Kaman Rála, jež symbolizuje veškeré vědění světa a pro vědátora v čele pluku se tak jedná o velké lákadlo.

Bohužel, tento autorský stereotyp Evansovu druhou knihu poněkud shazuje. Pokud Temnota kovaná v ohni představovala určité osvěžující novum svým zaměřením na minoritní (v našich poměrech) subžánr military fantasy, světem inspirovaným nikoliv otřepaným středověkem, ale 18. stoletím, i neobvyklým pojetím elfů, pak Světlo hořících stínů v první řadě potvrzuje rčení, že opakovaný vtip přestává být vtipem. Navíc, když nezmizely slabiny, konstatované už v Temnotě… Oproti prvnímu dílu Evansovi zřetelněji kulhá dynamika vyprávění. Koncept ve stylu „pochoduj, nebo zemři“ se tak leckdy v očích čtenáře proměňuje v únavný boj se sebou samým, zda otočit další stránku – nebo knihu odložit. Dialogy leckdy skřípou, zvláště díky používání moderního jazyka, který s atmosférou příliš neladí. Stínová vládkyně zůstává nadále jen stínem v pozadí, o kterém se toho mnoho neví – což mimo jiné způsobuje, že ji čtenář nevnímá jako skutečné nebezpečí. Oživení sice nabízí objevení se dalšího hráče na mocenském poli, ale jeho angažmá je takové, že výsledek ani tohle nevytrhne.

A stejně jako Stínová vládkyně zůstávají podrobněji neprokresleny i ostatní postavy. V centru pozornosti už není Konowa Rychlý drak, ale spíše vojín Alvin Renwar, potažmo seržant Yimt, kteří jako postavy čtenáře zaujmou nejvíce. Takže proti prvnímu dílu opět žádný posun. Právě Alvinův boj s důsledky složené přísahy tvoří asi nejzajímavější pasáž děje. Příjemným překvapením je sice určitý náznak vývoje v psychologii prince Tykina, jenže v kontextu celé knihy jde o ojedinělé vlaštovky. Sice lze chápat, že Evans přivedl na scénu poměrně hodně postav, a je tedy složité se všem důkladně věnovat, to je ale opět problém autora. Spisovatelé jako J. R. R. Tolkien, G. R. R. Martin, Robert Jordan nebo žánrově bližší Robert M. Wegner a Glen Cook ostatně ukázali, že to jde, když se chce.

Stejně tak se Chris Evans neposunul ve vývoji příběhu a především popisu svého světa. Příběh jede podle už známého mustru, jen džungli Elfkyny nahradilo moře a posléze poušť. Čtenář je odkázán na vlastní imaginaci, aniž by mu s tím autor nějak pomohl. Světlo hořících stínů potvrzuje obavy, že se zázemím příběhu si Evans nedělá velké starosti. Samozřejmě by bylo naivní čekat od Železných elfů něco ve stylu Malazu nebo Kola času, ale nevyužitý potenciál zamrzí. Příhodnou ukázku toho, jak hodně lze pro atmosféru vytěžit ze změny geografického prostředí, přitom ukazuje v poslední době např. už jednou zmíněný Wegner.

Ovšem jsou zde i plusy. A výrazné. Obecně platí, že nejsilnější je Chris Evans v líčení bojových pasáží. Jeho znalost vojenských dějin a historických reálií tak představuje hlavní silnou stránku trilogie o Železných elfech. První díl, který se více soustředil na boj, resp. život vojenské jednotky, lépe skrýval slabiny Evanse jako autora. Druhý díl ovšem aspiruje na přiblížení se klasické epické fantasy. Což se úplnbě nedaří. Pokud se zdálo, že Temnotou kovanou v ohn*i útočí Železný elfové na pozice lehkého nadprůměru v rámci fantasy žánru, druhý díl o stupínek slevuje k průměru. Železní elfové napodruhé jsou tak knihou, která nenadchne, ani neurazí. Bohužel, i pro Chrise Evanse (stejně jako např. Jamese Barclayho) ale platí, že přiblížit se vzoru, který představuje Glen Cook se svou *Černou legií, bude ještě pořádná fuška.

Největší chválu tak v nad půlkou trilogie získává obálka Romana Kýbuse, znázorňující Stínovou vládkyni. Po nepříliš zdařilé obálce předchozího dílu, které nabízela zavádějící představu o obsahu knihy, je tomu nyní přesně naopak. Nádherná, pozornost poutající obálka Světla hořících stínů je lákadlem první jakosti. Doufejme, že v třetím díle se přidá výrazněji i textová složka.

ANOTACE

Železní elfové se proslavili dovednostmi na bojišti jako elitní součást vojsk Kalarijské imperiální armády. Ale když jejich velící důstojník, Konowa Rychlý drak, zavraždil místodržitele Elfkyny, byl poslán do vyhnanství a stateční elfové byli odveleni na odlehlou pouštní základnu, odsouzeni k záhubě a se ctí rozcupovanou na kusy. Když pak Konowu povolali zpět do služby, sestavil pluk z nejhorších vojáků imperiální armády. S nimi pak překazil plány Stínové vládkyně v bitvě o Lúgut Jor – a postaral se o to, aby pověstná Rudá hvězda, zdroj obrovské přírodní energie, nepadla do jejích rukou. Nyní se musí Konowa přeplavit přes bouřemi zmítaná moře a najít ztracené elfy a další Hvězdu. Ta se má podle pověstí objevit v poušti, kterou prostupuje tajemná moc a ďábelská magie a kde legendy ožívají novými a strašlivými způsoby. A osud všeho živého spočívá na bedrech malé jednotky otrhaných, zoufalých vojáků, jejichž věrnost impériu, kterému přísahali sloužit, už není zcela jistá. Ve chvíli, kdy smrt je jen dočasný stav, vyvstává děsivá otázka: kdo je opravdový spojenec, a kdo děsivý nepřítel v sílícím konfliktu, který ohrožuje úplně všechny?

  • Název: Světlo hořících stínů
  • Překlad: Kateřina Niklová
  • Série: Železní elfové 2
  • Forma: hardback
  • Počet stran: 251
  • Cena: 249 Kč
  • Vydal: Fantom Print, 2012

Přečtěte si i recenzi na první díl, Temnotu kovanou v ohni.

Četli jste tuto knihu? Podělte se o názor! Světlo hořících stínů si můžete zakoupit v našem e-shopu s 15% slevou.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď