Terry Goodkind – Chrám větrů 2

Osmá kniha cyklu Meč pravdy s názvem PROROCTVÍ CÍSAŘE JAGANGA.

DĚJ POKRAČUJE
        Černá smrt kosí řady Richardových přátel. Podle proroctví musí hledat pomoc ve větru. Stálé pátrání po smyslu této věty mu nakonec odhalí pravý význam. Richard musí vstoupit do Chrámu větrů, odkud sestra temnoty Amélie vzala kouzelnou knihu, kterou společně s Marlinem rozsela mor. Co je však Chrám větrů, kde leží, jak se do něj dostat? To je úkol zdánlivě nad Richardovy síly. Jakoby nestačily problémy s Jagangovým vojskem. Drefan, který doposud vypadal jako “svatoušek” a vždy ochotný pomoci, se začíná v Richardově nepřítomnosti měnit. Jeho úmysly už nejsou tak čisté a jeho chování tak vytříbené. I třetí a poslední žijící Rahl – Nathan – se nezdá být tak ochotný pomoci “dobré věci”, jak se zdál dříve. Všichni tři totiž chtějí vládnout! Zatímco Richard sází na svou mladickou dravost a (v neposlední řadě) vlivné přátele, Drefan spoléhá na svou přirozenou inteligenci a prozíravost a Nathan na svou moudrost a čarodějné umění, které získal za stovky let pobytu v Paláci Proroků. Který z Rahlů bude nejlepší Lord Rahl?

NEGATIVA
        Trochu mě zklamalo (ono snad nelze mluvit ani o zklamání), že se tak málo setkáváme s mým oblíbeným Zeddem. Zedd se s Ann oběvují jen na pár stránkách a jenom se tak potácejí a lezou z bláta do louže. V podstatě nedělají vůbec nic!

        Na Meči pravdy byly vždy zajímavé nové nápady. To zde tentokrát kromě samotného Chrámu větrů chybí, ale Goodkind naštěstí tuto absenci kompenzuje “vysvětlováním starých záhad”. Dozvíme se například co (vlastně kdo) je Slif. Zatím jsme ji znali jen jako dopravní prostředek, ale i ona má svou minulost a svůj charakter.

        Trochu mě také mrzí, že Čtvrté čarodějovo pravidlo, jehož odhalení se dalo očekávat, je podáno tak nejasně a navíc jen na několika řádcích. Na všech předešlých Pravidlech většinou stálo něco víc, ale Čtvrté mi připadá, že mělo pouze splnit úlohu “aby bylo”. Podobné překvapení, které se nám dostalo při zjištění, že První čarodějovo pravidlo zní “lidé jsou hloupí”, se tentokrát nekoná. (Jestli jste neznali První čarodějovo pravidlo a já vám ho teď prozradil, pak nechápu, proč čtete osmou recenzi ze ságy, kterou jste jestě nezačli číst :o)).

VŠECHNO OSTATNÍ
        … jsou pozitiva. Příběh na sobě nedává vůbec znát, že měl před sebou více než 3000 stránek a je stále svižný a nenechává se svazovovat předešlými událostmi. Do minulosti se vracíme jen když je potřeba objasnit nějakou starou záhadu a nezdržujeme se (jak nám to dělá např. Feist) s rekapitulací předchozího děje. Kdo nesnáší násilí, tak ten už dávno Meč pravdy nečte, takže teď už nemám důvod na to upozorňovat. (Snad přeci jenom řeknu, že některé pasáže jsou fakt nechutné.) Goodkind jako vždy prodchnul příběh hlubokou emocionální rovinou, která se tvrdě podepíše na čtenáři (já propukám pouze v smích či zuřivost, slabé povahy i pláčou). Už vám stěží mohu prozradit víc, snad jen…

KONEC
        Trochu netradičně prozradím závěr knihy. Nejdříve odpovím na otázku, který Rahl bude nejlepší. Samozřejmě Richard. A pak ještě prozradím to hlavní. Jagang nezahyne, ale na další díl si musí nachystat nové plány, jak se zmocnit Nového světa. Tentokrát mu to nevyšlo.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. grrrr
    že První čarodějovo pravidlo zní “lidé jsou hloupí”, se tentokrát nekoná. (Jestli jste neznali První čarodějovo pravidlo a já vám ho teď prozradil, pak nechápu, proč čtete osmou recenzi ze ságy, kterou jste jestě nezačli číst :o)). hajzle:-D… ja to ted zacal cist a mam po prekvapeni:-grr

Zanechat odpověď