“Vyhráli jsem. Lidé už nebudou nepatrnými parazity, nebudou zničeni jako červi náhodnými otřesy nestvůry”. Tak nějak se psalo v té nejlepší době scifi, v USA před 2.svět.válkou. Příběhy plné odvážných hrdinů, zrádných asiatů, slizkých vetřelců a milujících žen. Už starší sbírka scifi pro opravdové milovníky science fiction.
Příběhy z této sbírky vybrané slavným a často nazývaným “největším fanem science fiction” Forrestem J. Ackermanem, jsou průřezem jeho oblíbených povídek z let 1931-1935. Kdo se trochu zajímá o dějiny scifi, tak možná ví, že to byla doba těsně před slavným Zlatým věkem, jak to definoval velmistr Isaac Asimov.
Byla to doba, kdy literární kvalita byla zatlačena do pozadí fascinujícím, akčním a přetechnizovaným příběhem. Jaké byly hlavní rysy science fiction těchto let. Těmto příběhům se říkalo (a dodnes se to používá) tzv. SPACE OPERA. Šlo o technickou science fiction – dnes znalci často nazývaná verneovská sci-fi.
Hlavním rysem byla fascinace technikou a jejím dalším vývojem. Autoři opravdu řádně pouštěli své technické fantazii uzdu. Dneska se už tomu můžeme jen smát, ty skvělé stroje pro meziplanetární lety s ručičkovými ciferníky rychlosti a paliva, záhadné gravitační zařízení, půl kilometru dlouhé rakety startující z normálních letišť budoucnosti, superprotoplazmatickoatomové ruční zbraně na tužkové baterie pro zabíjení krvelačných mimozemšťanů atd. I volba mimozemských bytostí byla v drtivé většině stále stejná. Odporné slizké zelené bestie z Venuše, degenerovaní potomci Marťanů, či šedivý velkohlavý požírači lidí. A chcete-li popis hlavního hrdiny, můžete se vsadit, že bude většinou vypadat asi takto – vysoký svalnatý muž, s ostře řezanými rysy obličeje, vždy běloch (černoši a zvláště asiaté byli vždy odpornými padouchy a zrádci – slovo rasismus tehdy ještě nebylo tak aktuální), s milující kráskou, jejíž řeč překypovala výrazy: “Ó, Bože!”, “Nééééé“, “Ach Jime, jak jsem ráda že jsi tady se mnou!”, “Johne, podařilo se ti zachránit celé lidstvo“, “Jsi úžasný” a “Miluji tě, Miku“. Není nutné asi připomínat, že šlo většinou o Američany (kdo taky tehdy psal sci-fi, že?).
A samotný příběh se tomu musel podřídit. Buď se zachraňovalo lidstvo před zabijáckými vetřelci, nebo se rozšiřovala pozemská (americká) demokracie mezi primitivními, či degenerovanými vesmírnými civilizacemi, nebo šlo o utopistické a antiutopistické vize lidstva. A nesmíme zapomenout na příběhy báječných vynálezů na přesun v čase, nebo do jiných dimenzí.
Nechci tím tehdejší tvorbu zesměšňovat, je pro nás současníky prostě naivní. Myslím, že to byla opravdových nadšenců scifi, kteří se považovali za členy záhadné a fascinující sekty. Chtěl bych to prožít, muselo to být nádherné (jestli si to Asimov ve svých memoárech nevymýšlel). Bůhví, jak se budou za sto a více let koukat na dnešní Niveny, Kulhánky, Pournelly, Coley a jiné hvězdy dnešního scifi nebe.
A teď k samotným příběhům v knize. Jsou zde povídky od R.Wilsona, J.Williamsona, E.Hamiltona, S.P.Meeka, R.Z. Galluna, A.Longové, slavné osobnosti scifi Johna Campbella a samotného F.J.Ackermana. Příběh R.Wilsona “U vzdáleného Rigelu” je vyprávěním o bratrském přátelství dvou mužů, které rozdělí láska k dívce. To vše na cestě na Rigel raketě 3000x rychlejší než světlo. Povídka “Děti slunce” od j.Williamsona je klasickým příběhem o zkáze světa, kde hraje důležitou roli čínský despotický vůdce kultu Velkého vejce L ao Kuo. Jde o skvělý nápad, k čemu vlastně je Sluneční soustava. “Věčný koloběh” od Hamiltona je na téma stroj času v rukou maniakálního žárlivce. Zde se setkáte s klasickým ztvárněním ženy-barbinky. S.Meek napsal povídku o děsivém vynálezu stroje na předvídaní budoucnosti, tak že “Vše je marnost”. V příběhu R.Galluna “Starý věrný” se setkáme s marťanem 774 a jeho neuvěřitelném přátelstvím s pozemšťany a jeho cestě na kometě na Zemi. Slavná povídka neméně slavného J.Campbella “Soumrak” je těžkou antiutopií lidstva za 5 miliónu let, kterou popisuje cestovatel v čase. Jiný styl cestování v čase díky bláznivému vědci vám předvede ve své povídce “Omega” od A. Longové. Jediná povídka, která se vyčnít nad standard, je “Víla z temnot” od F.Ackermana. Ale ta jediná mi připadala nezajímavá a nepřehledná.
Jediným záporem této výborné antologie je neskutečné množství tiskařských chyb. Na každé stránce 1 až 2 jsou pomalu vždy.
