Chcete znát minulost Justena šedého? Pak čtěte.
Pamatujete se na šedého čaroděje Justena z minulých dílů cyklu Samota? Tentokráte se podíváme blíže na jeho minulost.
Děj se odehrává v době, kdy Justen pracoval ještě jako černý inženýr. Pracuje v kovárnách, kde vyrábí zbraně z černého železa, které se tolik osvědčily proti chaosu obsaženém v Bílých lidech. Bílí ďáblové, jak se jim přezdívá, teď však znovu postupují směrem na území kolem Sarronu a tehdy ještě mladinký hrdina se napůl dobrovolně, napůl přemluven, vydává podpořit uvadající síly Sarronianů. Společně s několika dalšími inženýry a léčiteli cestují do ohrožené oblasti, kde veškerý čas tráví vyráběním dalších a dalších zbraní. Za nějakou dobu se k němu připojí jeho starší bratr Gunnar, silný čaroděj vzduchu, který má podpořit bojové síly Černých. V několika bitvách, kde se proti sobě postaví obrovské síly chaosu a řádu, objeví v sobě Justen nové schopnosti. Dokáže proměnit v sobě obsažený řád v chaos a stane se tak Justenem šedým. Nemá však čas těšit se nad novým zjištěním, protože musí prchat před drtivou silou postupující armády Bílých…
Podobně jako v předešlém díle Smrt Chaosu, i zde nalezneme rozvětvený děj se spoustou odboček a odkazů. K mé upřímné radosti se Modesitt tentokrát zaměřil na příběh sympatického Justena, který cítí, že byl vyvolen aby se staral o rovnováhu chaosu a řádu. Zároveň však nepřestává s popisem složité psychologie postav, která na mne svým rozsahem zapůsobila minule. I ve Válce Řádu je vše vyprávěno s velkou dávkou podrobností a můžete nalézt stohy zdánlivě nedůležitých stran. Někomu tento způsob vyprávění může být nepříjemný.
V tomto pokračování nalezneme větší dávku akce než jindy. Několikrát se staneme svědky větší bitvy, často proběhnou menší potyčky a hlavní hrdina se musí proplížit mezi nepřátelskými vojáky do bezpečí. Tyto menší i větší události však nejsou dopodrobna propracovány jak je zvykem u jiných autorů a svou úsečností mne vcelku zklamaly.
Autor se zároveň snažil ještě více nastínit složitou problematiku chaosu s řádem a jejich variabilitu v knize bohatě využívá. Musím říci, že se mu to docela podařilo a bez přečtení minulých příběhů bych se v zákonitostech magie tohoto světa asi nevyznal.
Co říci na závěr? Modesitt i touto knihou prokázal své spisovatelské schopnosti i když minulý díl se mi líbil přeci jenom více. Tento pocit bude asi dosti subjektivní, to už posuďte sami. Také překlad se relativně zlepšil, Classic učinil změnou překladatele spráný krok. V nejbližší době se můžeme těšit na další díl s názvem Sluneční věže.
Když vynalézá čaroděj, stojí to za to!
Vydavatelství Classic si pospíšilo a vydalo po měsíci třetí díl Modesittovy ságy Samota, řekl jsem si, když jsem v regálu knihkupectví zahlédl další knihu tohoto autora. Leč spletl jsem se.
I když zase ne tak moc. Válka Řádu do světa Samoty skutečně patří, jenže kdo by v příběhu hledal Lerisse, nenašel by ho, ani kdyby si na to vzal lupu či minohledačku.
Válka Řádu totiž předchází příběhu čaroděje-truhláře Lerrise. Ale není třeba zase se příliš bát, protože hlavním hrdinou této knihy je čtenářům Samoty tak dobře známý Justen, Lerrisův strýc. Příběh začíná v době, kdy ještě nebyl šedým čarodějem vlastně ani čarodějem vůbec.
Mladík Justen je jedním z černých inženýrů na ostrově řádu – Samotě. Převážně se věnuje strojům a jejich sestavování. Spolu s ostatními inženýry se podílí na výstavbě obrněných lodí ( mnohem větších a se silnější výzbrojí než čtenářům známá Trojka). Život na Samotě plyne poklidným rytmem.
Naprostým opakem je ale život na Candaru. Zde si bílí čarodějové podrobují jedno území za druhým. Jejich vedení války je kruté a nelidské. Zvyšuje se tak moc chaosu, ale černá rada na Samotě jakoby to ani neviděla. Jen málokdo chce proti bílým něco udělat. Jeden z těch nemnoha je i Justen.
Příležitost se naskýtá, když se rada Samoty konečně odhodlá alespoň k symbolickému gestu. Vysílá do ohroženého Sarronnynu skupinu dobrovolníků. Jedním z jejich členů je i Justen a dalším jeho bratr Gunnar, mladý čaroděj větru. Justen pomáhá vyrábět zbraně, rakety a šípy, a snaží se spolu s bratrem zastavit příval bílých čarodějů. To je ale teprve začátek jeho bolestné cesty, na jejímž konci stojí láska i bolest, Dayala a Fairhaven.
Oproti Lerrisovým knihám je Válka Řádu mnohem otevřenější a méně tajemná. Autor tu s lehkostí rozkrývá pozadí všech akcí a reakcí. Politiku Samoty, zavírající oči před nebezpečím, konfrontuje se spoléháním na sílu chaosu u bílých. To, po čem Lerris musí těžce pátrat a domýšlet se, je tady řečeno přímo a bez obalu. V téhle knize je mnoho o pozadí, na kterém byl znovu zaveden institut nebezpečných vyřazenců, spoustu o Naclosu a Druidech, stejně jako o flotile Samoty a černých čarodějích. A hlavně, čtenář se dozvídá proč a jak byl zničen Fairhaven, a jakou úlohu v tom hrál Justen.
Děj se rozehrává ve dvou dějových liniích. Tou hlavní je osud Justena, jeho těžké dozrávání a spousty zkoušek, jimž je podrbován. To je prokládáno pohledem druhé strany, útržky z postupu bílých čarodějů na Candaru, intrik mezi nimi a bojů o moc. Krvavé scény bitevní vřavy střídají filozofické úvahy o životě. Autor dovedně kombinuje svět docela vyspělé techniky s magií na vědeckém základě, přičemž využívá toho, že lidstvo (jak my tak i ve světě Samoty) je nepoučitelné. Některé nápady, zejména využití spojení magie a strojů, jsou velice neotřelé.
Nechybějí samozřejmě ani úvahy o chaosu a řádu, stejně jako smyslu rovnováhy. S pomocí Války Řádu jsou události v Kouzlu Samoty a Smrti Chaosu mnohem pochopitelnější. Nejsou ani ochuzeni ti, kterým se jako mě líbily popisy práce se dřevem. Jen dřevo je tady nahrazeno železem, ocelí a jinými kovy. Ale zaujetí pro dobře odvedenou práci je stejné. Jen její výsledky jsou v Justenově případě mnohem krvavější.
Když jsem dočetl Smrt Chaosu, nijak zvlášť mě nenadchlo, že se na bojištích najednou objevily rakety a děla. Teď, po přečtení Války Řádu, se mi mnohé objasnilo, a pochopil jsem, že ve světě Samoty a Candaru tyto zbraně už byly, jen se na ně zapomnělo. A po čase se logicky znovu vynořily.
V textu je nepříliš mnoho chyb, což mě opravdu potěšilo. Rovněž obálka je skvělá, jen abych tak řekl, naprosto zavádějící. Patřila by na úplně jinou knihu.
Teď mě ale trápí jediná otázka: Jak to nakonec dopadne s Lerissem v Slunečních věžích? Kdypak se to dozvím?
(Hodnocení 5/10)