Vosí továrna – Banks Iain

Vosí továrna není čtení pro jemné povahy. A pokud se náhodou takoví lidé k této knize dostanou, může je silně poznamenat. Iain Banks se vyloženě snažil, aby jeho příběh byl co nejodpornější. Oby ukazoval na to nejhorší, čeho je lidská bytost i celá společnost schopna. Necelých dvě stě stránek dlouhou novelu vypráví chlapec Frank, který bydlí se svým otcem v domě na skotském pobřeží Severního moře. Už od začátku je nám jasné, že oba nejsou tak zcela v pořádku. Vzhledem k tomu, že vypravěč je taktéž psychicky vyšinutý, chvílemi nám jednání jeho otce nepřipadne ani moc „divné.“ Ale přesto se stále a stále musíme divit, čeho že je tato neúplná rodina schopna.

Banks se neřídil klasickým románovým schématem a odvyprávěl Vosí továrnu nechronologicky. Do popředí spisovatelova zájmu se tak dostává nikoliv příběh, ale jednoznačně atmosféra. Docílil toho právě tak, že události ve Frankově životě seřadil od „nejjemějších“ po „nejtvrdší,“ nikoliv podle toho, kdy se odehrály. Zatímco z prvních scén příliš netušíme, o co se vlastně jedná, s každou další kapitolou nás spisovatel čím dál více ubíjí psychicky brutálním dějem; jenom tím, že občas kromě následků odhalí i původ daného problému.

Ale Frank a jeho otec nejsou jedinými postavami – Frankovi stále telefonuje jeho bratr Erik, který utekl z domova. Je taktéž silně psychicky nevyrovnaný – nejoblíbenějším sportem je pro něho zapalování psů. Ale to je jen hloupost vůči tomu, co provádí Frank – nevyhnul se ani rafinovaným vraždám, a to je ještě dítě.

Vosí továrnu bych mohl doporučit zvláště všem psychologům – takovou sbírku vyšinutých „občanů“ ze dna společnosti jen tak v nějaké knize nenajdete. Ač se Frank snaží být sebelaskavější, stejně nás svým životem drásá jako rezavým hřebíkem. A důležité je, že se dozvídáme nejenom následky, ale postupně odhalujeme i psychické původce jednání všech antihrdinů. Sami můžeme dopátrat, co pravděpodobně způsobilo to, co dělají a čím se baví.

Po tom, co jsem napsal výše, sami lehce nahlédnete, že tahle kniha rozhodně není pro každého. Je sice velice čtivá, nikdy neztrácí dech a stále má čím překvapovat, ale rozhodně neočekávejte nějaké dobrodružné čtení, jako je naprostá většina fantasy a sci-fi literatury. Je to sonda do podivného života, sonda vytrhnutá ze všech kolejí času a prostoru – je v zásadě jedno, kdo, kde a kdy Vosí továrnu prožívá. Je v zásadě jedno, co se stalo teď a co se stane potom. Nejdůležitější je čtenářovo poznání cizí mysli, cizích mentálních pochodů, které nutí k zamyšlení nad jakýmisi etickými standardy a zvyky naší společnosti. Že celá naše etika, cíl našeho směřování, sociologické zákonitosti… že stojí na jakémsi lidském „průměru,“ který je nepříznivý všem extrémům. Extrémům, jakým je Frank a jeho rodina. A přitom jejich subspolečnost funguje stejně dobře a se stejnými problémy, jako to většinová, jíž jsme my podřízeni. Ale to byl jen příklad toho, co vám Vosí továrna přinese. A nemyslím jen to, že vám přinese noci nočních můr.

Viktor Janiš byl výtečný překladatel už před pěti lety – s radostí jsem sledoval, jak se skvěle popral s čtivými dialogy a černým humorem. Krutým humorem. A kokršpanělskými ptáčky. Navíc je kniha vázaná, hezky upravená a za dnes již obstojnou cenu. Doporučit ji mohu všem, ale jak už jsem naznačil výše, její styl by vás mohl znechutit. Ale to by byl od vás ten správný přístup. Tahle kniha má opravdu znechutit, aby v nás vyvolala patřičné myšlenkové pochody. A nevím, jestli mi budete věřit, ale přes to všechno je to „příjemné“ čtení. Právě proto, že je to tak inteligentně napsané a zatraceně neprvoplánové. Protože napsat knihu o klukovi, co dělá nechutné vylomeniny, dovede každý. Ne každý však napíše čtivou psychologicko-sociologickou novelu kořeněnou šíleným humorem.