Různorodost textů nové XB-1 je vysoká. Společné téma se hledá poměrně těžko, ale zřejmě by se dalo říci, že většina z nich vypráví o překročení nějaké nebezpečné hranice. Stejně jako v předchozím čísle zde nacházíme čtyři zahraniční povídky. Jeden z domácích příspěvků je natolik dlouhý, že se do červencového vydání dostaly pouze dvě české povídky.
 |
Autor fantasy s velmi biblickým jménem Daniel Abraham se u nás v Česku představil zatím jen několika tituly, ale snaha o svébytnost a zajímavý styl je z nich znát. V povídce Balfour a Meriwether v příběhu kábulského upíra se vrací k hrdinům, jejichž jedno dobrodružství se již na stránkách časopisu objevilo. Titulní hrdinové v kulisách viktoriánského Londýna bojují proti monstru, jež ohrožuje klidný spánek panovnic britského impéria i Ruska. Milovníci našich „historiků“ jako Medka, Bandžucha a jim podobných si přijdou na své, byť povídka není zdaleka opředena tolika detailními historickými referencemi a musí se brát opravdu s velkou dávkou nadsázky. Je to nejspíš nejlepší zahraniční text.
Hluboký ponor od Garyho McMahona vypráví o potápěčské misi k záhadnému nálezu. Stejně jako de facto všechny povídky tohoto čísla se jedná o čtivý příspěvek, který nesází na děj a jeho vysvětlení, ale spíš na atmosféru.
S Johannem Cabalem, nekromantem z pera Jonathana L.Howarda, jsme se mohli seznámit v nedávno vydané knize nesoucí jeho jméno (recenze). Hlavní hrdina povídky Johannes Cabal a vichrný den se musí bránit proti podivným spolubydlícím a přitom zůstává věrný své povaze hajzla. Problémem je, že navzdory autorovu umu by se slušelo trochu lépe představit jak protagonistu, tak jeho podivné čáry. Právě proto, že zdejší prostředí je specifické a magie nezvyklá, člověk se bez kontextu může lehce ztratit.
Co jsem řekl výše, platí dvojnásob o příběhu Stín nad řádem Jaguára, jehož autorkou je Aliette de Bodardová. Jeho největším ozvláštněním je, že se odehrává v moderním světě, ovšem v říši jménem Mexikána, kde je civilizace nikoliv hispánská, ale čerpá z domorodé aztécké kultury. Jaké má toto prostředí vztah k našemu vlastnímu světu jsem nepochopil a patrně ani nebylo autorčiným záměrem příliš to vysvětlovat, spíš jen potřebovala exotickou krajinu, kde mezi sebou krvavě válčí skupiny nazvané vždy podle nějakého zvířete. Příběh hlavní hrdinky Onailin je o to nepřehlednější kvůli náhlým flashbackům, u nichž jsem očekával, že někdo po vzoru Němého Bobše prohlásí: „To bylo tak!“.
Pouliční lezci našeho krajana Ondřeje Nečase jsou opět jedním z nejpovedenějších příspěvků. Na přečtení téhle klády musíte mít trpělivost, ale za odměnu se vám dostane hezké dobrodružství s akčními výstupy, mechanickým hmyzem, paranormálními schopnostmi a dalšími směšnými kýčařinami, které sice budou z jistého pohledu působit krkolomně, ale je naprosto báječné o nich číst.
Diana Majerová se svým dílem Planeta na prodej dostala na 4. místo soutěže Daidalos a upřímně se tomu divím. Je pravda, že přišla se zajímavou zápletkou a pointou, jenže, především na začátku, používá křečovitá stylistická i spaceoperová klišé. Mně se na povídce nejvíce líbila reference na Babylon 5. Přestože se povídka dobře čte, dech se přitom rozhodně netají.
Již zmíněného spisovatele Jonathana L. Howarda je třeba připomenout ještě jednou – stránka časopisu je totiž vyčleněna právě rozhovoru se stvořitelem Johanna Cabala, jehož lapálie jsou zde mimo jiné líčeny. Alespoň z tohoto pohledu se jedná o slušný doplněk k oné povídce a pochopitelně se vždy vyplatí seznámit se s kreativní osobností. V druhém rozhovoru je zpovídán výtvarník Lubomír Kupčík.
Zajímavé otázky nad vědeckofantastickým žánrem podává Aleš Smutný v článku Výprava za ztraceným odkazem klasické sci-fi. Jeho psychologické úvahy se doplňují s textem Jasona Sanforda SF v zajetí příliš lidských mimozemšťanů (ano, řeč bude i o Star Treku). Oba pánové dokáží sci-fi rozebírat tak, jak se o to většina dnešních fandů ani nepokouší.
Obsah
Zahraniční povídky
Daniel Abraham: Balfour a Meriwether v příběhu kábulského upíra
Gary: McMahon: Hluboký ponor
Jonathan L.Howard: Johannes Cabal a vichrný den
Aliette de Bodardová: Stín nad řádem Jaguára
Domácí povídky
Ondřej Nečas: Pouliční lezci
Diana Majerová: Planeta na prodej
Publicistika
Viktor Janiš: rozhovor s Jonathanem L. Howardem
Jason Sanford: SF v zajetí příliš lidských mimozemšťanů
Aleš Smutný: Výprava za ztraceným odkazem klasické sci-fi
Martin Zhouf: Čeští a slovenští výtvarníci sci-fi a fantasy současnosti – Lubomír Kupčík
XB-1 pro vás recenzujeme pravidelně. Přečtěte si i recenze na starší čísla.
Bezchybná obálka (ještě lepší než normální skvělé obálky předchozích čísel) tentokrát bohužel převyšuje literární obsah. Nebýt výtečného Johannese Cabala, bylo by to celkem zbytečné číslo…
Hluboký ponor je výborný.
Pro mě taky Hluboký ponor vrchol čísla, Lovecraft by měl radost. Téma v podstatě odpovídá deifinici “lovecraftovského hororu” (http://cs.wikipedia.org/wiki/Lovecraftovsk%C3%BD_horor) včetně “zaujatosti útrobními strukturami”…
Vynikající Cabal, dobré povídky Bodardové a Nečase, slušné Abrahama a průměrná od Majerové, takže by to bylo celkově dosti nadprůměrné číslo, nebýt Hlubokého ponoru, který půměr znatelně sráží dolů. To, že je to variace na závěr Vesmírné odysey, to bych překousl, ale to, že autor rozepsal povídku a když nevěděl, jak ji dokončit, vydal ji bez závěru, to je opravdu drzost. A pokud mohu komentovat předřečníka, přirovnávat k Lovecraftovi povídku, jejíž děj se dá shrnout větou: “Potápěč plave rourou.”, je urážka Lovecrafta.
to Medák
Povídka závěr má. Různí lidé vnímají stejné věci různě. U “lovecraftovského hororu” na ději až tak nezáleží, důležitá je tísnivá atmosféra a tušení “něčeho” kdesi v pozadí. Doporučuji povídku Šachta číslo 247 od Basila Coopera.
U Hlubokého ponoru jsem už psala na Legii, že jsem prostě mimo cílovku, protože mě absolutně neděsil, což by horror měl. Nápad s multidimenzionální bytostí lovící stylem “světlo v temnotě je strašně přitažlivé” by byl hezký, jenže hlavní postava je tak zoufale nesympatická… a zpracování se táhne, táhne, táhne a nakonec se nikam nedotáhne.
ale Cabal to napravil:)
to Passa
Horor nemusí zrovna děsit. Stačí podivný, nepříjemný pocit neklidu. Mimochodem, proč by měla být hlavní postava sympatická, a proč podle tebe v tomto případě je “zoufale nesympatická”?
promiň, ale na podivný nepříjemný pocit neklidu nepotřebuji číst horrory, od těch čekám něco víc:)
A copak tobě přijde sympatický někdo, kdo než by raději byl na lidi milý, zkusil fungovat v manželství a vůbec se chovat jako člověk, odjede do arktidy nebo kam a vplave tam do ledovce? To je u mě pošuk a ne sympaťák.
to Passa
Můžeš mi prosím napsat, která povídka v tobě tedy kdy vzbudila děs? Co se těch sympatií týče – já tedy při čtení nepotřebuju, aby mi byl hrdina sympatický. Prostě je, jaký je. A “fungovat v manželství” není snad povinnost, ale volba. Pokud chce někdo do Arktidy a tam dělat potápěče, je to jeho věc. Proč by měl být hned pošuk? Jo, a být milý na lidi, to se většinou nevyplácí 🙂
to Passa
Můžeš mi prosím napsat, která povídka v tobě tedy kdy vzbudila děs? Co se těch sympatií týče – já tedy při čtení nepotřebuju, aby mi byl hrdina sympatický. Prostě je, jaký je. A “fungovat v manželství” není snad povinnost, ale volba. Pokud chce někdo do Arktidy a tam dělat potápěče, je to jeho věc. Proč by měl být hned pošuk? Jo, a být milý na lidi, to se většinou nevyplácí 🙂
U Peruna, pan chytrej je zase tady…
to DeX
No, s tím, že od hrdiny SFFH žánru nečekám, že bude ideál do manželství s Kulaginem plně souhlasím 🙂 A sympaťák? To je relativní. Mě přijde třeba takový Sand dan Glokta jako sympatický hrdina, jiným asi nesedne. Jak by na tom byl v manželství, to ovšem těžko říct 🙂
to Kulagin
Podivný nepříjemný pocit neklidu mívám každý den předtím, než se musím odebrat na onu místnost. Ovšem je pravda, že pokud ve chvíli, kdy na tyhle pocity dojde, není k dispozici WC, tak nastává skutečný horor.
to Medák
Tak mi prozraď ty, která povídka tě kdy děsila? A co znamená, že je člověk vyděšený? Že se zhroutí na podlahu a kope nožičkama? Ano, jsou texty nebo filmy, u kterých se člověk trochu bojí, nebo spíš cítí “mrazení v zádech”, ale že by byl vyděšený?