Zpěv kovových velryb: Tak se píše česká urban fantasy

Vydavatelství Konektor XB-1 vydalo po steampunkovém Mrtvém v parovodu svou druhou, taktéž tematickou antologii Zpěv kovových velryb. Tajemná, prastará města nebo naopak moderní megapole narvané nejvytříbenější technologií, to jsou vděčná místa k odehrávání se velkých příběhů. A jak se z děl obsažených v tomto svazku zdá, kulička urban fantasy se dá při správném postupu uhníst do všelijakých podob…

ant.: Zpěv kovových velryb

Severská krimi táhne, o tom nemá cenu debatovat. Ale co když napíše česká autorka severskou krimipovídku říznutou moderními technologiemi? Jak se zdá, u Zpěvu kovových velryb, tedy titulní povídky nového sborníku Vláda Ríši, tato syntéza funguje náramně. Čtenář možná bude mít tendenci obracet stránky v palčácích, protože tak skvěle se Lucii Lukačovičové podařilo načrtnout smrtící chlad severské zimy.

Víte, jak dospívají andělé? Pěkně těžce, jako ostatně i lidští puberťáci. Cestu do hlubin duše andělského teenagera nám v slušně odsýpající, i když takřka nedějové povídce Puberťák představí Anna Šochová. Vtipný puberťácký režim střídá v závěru povídky morální dilema, na které je možná i nadpozemská bytost krátká.

Julie Nováková nás při návštěvě Šerého města už od začátku varuje, že se nejedná o žádné romantické místo k životu. Mimozemská metropole je v pořádném průšvihu a to, co se nejprve tváří jako obyčejný kriminální případ, nakonec dospěje do mnohem větších rozměrů. Autorka nechává čtenáře prožívat situace skrz vícero postav a nebojí se skočit z jedné na druhou i během jediné scény, aniž by ztratila balanc.

Knihovna v Novém Ninive by sice názvem i obsahem pasovala do úplně jiného sborníku, ale pal to čert, protože se jedná o nejzábavnější kousek v celém svazku. Vezměte úředního šimla, zvětšete ho do ne mezigalaktických, ale transdimenzio­nálních rozměrů a nechte ho se proběhnout v nejmodernějším knihovnickém komplexu v životě, vesmíru a vůbec. Františka Vrbenská zaplavila Nové Ninive střelenými mimozemšťany, ještě střelenějšími knihovníky, a aby se neřeklo, tak i jedním nebezpečím. Jedná se o výborný vypravěčský kumšt říznutý skvělými popkulturními odkazy a podepíraný nadějí, že i v daleké, předaleké galaxii bude pořád neukojitelný hlad po vědomostech.

To, že je Jan Kotouč lídrem české military sci-fi, nedokáže nikdo popřít. Povídka Válečné hry představuje znepokojivou vizi, v níž je člověk jen automaticky ovládaným pimprletem pro vyšší cíle, neschopným se vzepřít. Autor na bitevní pole posílá sympatické postavy z obou stran barikády a na závěr naservíruje velmi vtipné rozuzlení celé bitvy.

Nejlepší povídku celé sbírky obstaral bezesporu Jaroslav MosteckýPrázdným místem u stolu. Zatížen traumatem z dětství, vrací se hlavní hrdina povídky Martin po několika desetiletích zpátky domů. Nevyjasněné zmizení kamaráda z dávných dob a noví pohřešovaní jsou popudem pro Martina a jeho kamarády konečně zjistit, co se vlastně ve sklepě starých, děsivých činžáků děje. Linie příběhu z minulosti a současnosti se krásně provážou, fantaskní prvek je využit velmi střídmě a fanoušci foglarovek uroní na závěr nostalgickou slzu. Což je naprosto v pořádku.

Další povídky antologie Zpěv kovových velryb

  • Vlado Ríša: Čajovna
  • Jana Rečková: Na spadnutí

Tak jako u všech antologií, i ve Zpěvu kovových velryb se najdou slabší kousky a ano, schválně nebyly zmíněny povídky všechny, aby na čtenáře v antologii zbylo ještě nějaké překvapení. Podtrženo sečteno, Zpěv kovových velryb je tak rozmanitý a zajímavý, jako jsou rozmanité architektonické styly v jednom jediném městě. Pokud budou mít i další antologie Vlada Ríši tak dobrou kvalitu, jako Zpěv kovových velryb, budou vřele vítány.

70 %
  • Zpěv kovových velryb
  • Konektor XB-1, 2014
  • obálka: Petr Kopl
  • 336 stran, 320 Kč

Knihu lze zakoupit již za 272 Kč na FantasyShop.cz!

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

2 komentáře

  1. malá poznámka k větě: “Jan Kotouč lídrem české military fantasy”. Zaprvé – Honza Kotouč nepíše fantasy, ale sci-fi. Takže už spíš military sci-fi. A tím se dostávám ke druhému bodu – o tom lídrovi bych se hádal. Za lídra můžeme spíš považovat Roberta Fabiana.

  2. “Za lídra můžeme spíš považovat Roberta Fabiana.” – Za to dám ruku do ohně!!!

Zanechat odpověď