Je psancem na útěku. Jeho cesta nemá žádný cíl – chce jen udržet hlavu na krku, vyhnout se problémům, místům, na kterých visí plakáty s jeho podobiznou a nemalou částkou za jeho dopadení, a lidem, kteří jdou po jeho stopách. To je však mnohem těžší, než by se na první pohled mohlo zdát.
Ještě více Koniáše
Návrat jedné z klasik české fantastiky oblaží duši nejednoho čtenáře. Navíc se nejedná o pouhou reedici starší knihy Miroslava Žambocha – Koniáš: Muž na stezce sice zůstal beze změn, ale pokud se podíváte na obal knihy pozorněji, najdete na něm ještě podtitul & Konec vlka samotáře. Právě tato povídka, která celou knihu uzavírá, původně vyšla v samostatném kolibříku (knize malého formátu) a je bonusem a přidanou hodnotou druhého, rozšířeného vydání.
Jedním dechem však musíme dodat, že když už chtěl Triton čtenářům edice Trifid udělat radost, měl věnovat své práci více péče. Konec vlka samotáře je totiž dost odfláknutý po redakční stránce a straší v něm několik důkazů o změně formátu oproti původní knize; leč laskavý čtenář promine a v konečném důsledku se nejedná o nic, co by mohlo zkazit celkový dojem ze skvělé knihy.
Kromě bonusu obsahuje kniha dvanáct dalších povídek v rozsahu mezi dvaceti až sedmdesáti stranami. Každá z nich je uzavřeným příběhem a je možné je číst víceméně v libovolném pořadí. Jediným doporučením je přečíst všech dvanáct kousků a teprve poté se pustit do závěrečného Konce vlka samotáře.
Muž z oceli i ze skla
Zaměřme se nyní na postavu samotného Koniáše. Ten je ústředním hrdinou všech příběhů – ostatní figury jsou zde víceméně pouhou stafáží, jsou pojaty dost šablonovitě a u každého je předem jasné, na čí straně stojí a co od něj lze očekávat. Jsou však dost prokreslené na to, aby sehrály svoji roli důstojně a bez výhrad.
Velký, vyhublý, šlachovitý chlap, který má do krásy na míle daleko a počet jeho jizev se rozšiřuje každým týdnem – to je Koniáš. Tedy, abych byl přesný, Koniáš je pouhou přezdívkou, protože tento muž pochází ze známého šlechtického rodu a po „drobné nehodě“ je na útěku před otcem (je za tím žena, jak jinak); jeho pravé jméno tak musí zůstat pro jeho vlastní bezpečí utajeno. Přesto, že je to drsný chlapík, není to žádný superhrdina. Ví, že na světě jsou lepší bojovníci, proto pro něj není hanba utéct nebo boj odmítnout. Uvědomuje si, že je jen člověk z masa a kostí, že má své limity, a že zemřít kvůli pýše či nabubřelosti by bylo naprosto zbytečné a bezúčelné. Zná své limity, ale často musí daleko za jejich hranici, protože je zahnán do kouta a není jiného východiska.
Jakožto šlechtic má Koniáš oproti námezdním bijcům několik výhod: umí číst, psát, počítat, a dostalo se mu i dalšího vzdělání, které dokáže mnohdy náležitě využít. Také má zálibu v knihách. Pod hrubým zevnějškem se prostě neschovává žádný primitiv vedený touhou ničit a zabíjet, a tento fakt značně přidává Žambochově postavě na kouzlu.
Ale i přes to všechno – jakmile Koniáš vidí ženu v nesnázích, odhazuje všechny své zásady stranou a často jedná proti zdravému rozumu. V jedné z povídek se dokonce ani nepoučí ze své předchozí chyby. A protože motiv osudové ženy rámuje slušný počet povídek, občas si položí čtenář otázku, kde ten chlapík sakra nechal zdravý rozum?
Dalším námětem k zamyšlení je výdrž tohoto udatného reka. Žamboch sice na mnoha místech uvádí, že jeho hrdina se hojí jako ještěrka, ale přesto občas budete mít pocit, že autor trochu přehání. Navíc mu jeho literární otec dal do vínku i kopu štěstí. Příliš mnoho ran o vlásek mine nebo zasáhne pouze letmo, namísto aby mu způsobila vážné zranění.
Ale i přes drobné nedostatky si Koniáše prostě a jednoduše zamilujete. I když se v jeho dobrodružstvích vyskytuje trocha magie (která je navrch často spíše zmíněna, než aby byla opravdu praktikována), dovolím si tohoto chlapíka přirovnat svým způsobem k Vinnetouovi – čestný a rovný chlapík s pevně nastavenými morálními zásadami stojící na straně dobra, práva a utlačovaných.
Bez oklik k cíli
Charismatický hlavní hrdina je však pouhou polovinou úspěchu Žambochova díla. Druhou polovinu tvoří stavba povídky a styl psaní. Nečekejte žádné složitosti, zvraty nebo šokující pointy – většinou je na hony dopředu jasné, jak celá věc dopadne. Na začátku stojí zápletka, na které je postavena svižná akce zakončená většinou bezvýchodnou situací, ze které se hlavní hrdina s vypětím všech sil vylíže.
Žamboch je však literární ďábel. I přes přímočarou metodu start – rubačka – cíl dokáže psát velice čtivě, hrát si s atmosférou a do toho nepřidat ani slovo navíc, aby čtenáře nerozptyloval nepodstatnými odbočkami. Navíc hrdinovy motivy i vzorce chování působí přesvědčivě, konzistentně a zcela uvěřitelně. Výstavním artiklem páně Žambochovým jsou pak zejména šermířské souboje, jejichž popisy jsou jedny z nejlepších ze všech autorů fantasy žánru!
Navíc je sympatické, že povídky nejsou monotónní a prostředí se mění. Tu se podíváte do tropického pralesa, pak hup do města a nakonec hurá do pouště, abyste skončili v chladných horách…To vše v dobrodružném duchu, nečekejte žádné krváky. Ačkoliv akčních pasáží je skutečně hodně, autor se nevyžívá v líčení gejzírů krve, drží si spíše odstup a snaží se souboje podávat věcně.
Laťka proklatě vysoko
Všech třináct povídek je kvalitativně vyrovnaných, těžko bych hledal nějakou, která výrazně vyčnívá nebo naopak padá pod průměr. Přesto, nebo možná spíše proto, si dovolím upozornit na pouhé dvě povídky z celkových třinácti.
Bonusový Konec vlka samotáře je parádní tečkou na závěr knihy. Shrnuje a odkazuje na mnohá Koniášova dobrodružství obsažená v předchozích povídkách, vyznívá možná lehce nostalgicky, ale rozhodně neztrácí nic z údernosti ostatních děl. Koniáš se opět po letech setkává se svojí femme fatale a opět neodolá pokušení nastavit za ni krk proti beznadějné přesile.
To povídka Fanoušek vypráví o rytířském turnaji a vymyká se tím, že Koniáš se v ní setkává s jiným Žambochovým oblíbeným hrdinou, který se také stal hlavní postavou několika knih. Pokud hádáte, že se jedná o Baklyho, připište si bod! A pokud Baklyho znáte, dovedete si zajisté představit, jakou paseku bok po boku dokáží tito dva chlapíci způsobit.
Přiznávám, že Koniáše: Muže na stezce (včetně Konce vlka samotáře) mám přečtené již minimálně čtyřikrát. Přesto mě nové vydání potěšilo a s téměř ročním odstupem královsky bavilo. Dobré příběhy totiž kvalitu časem neztrácejí; naopak se stávají legendami. A právě tato Žambochova kniha má vše, co z ní legendu může učinit: výraznou hlavní postavu, čtivost, jednoduchost navázanou na účelný spisovatelský styl a především chytlavost, která nenechá čtenáře vydechnout od první do poslední stránky.
Miroslav Žamboch: Koniáš: Muž na stezce & Konec vlka samotáře
Vydal: Triton, 2017
Obálka: Lubomír Kupčík
Počet stran: 608
Cena: 399 Kč
Takže recyklát + 1?