Králové Wyldu: I na stará kolena můžete být hrdiny

Neexistuje mnoho vztahů pevnějších než stará přátelství. Mluvíme o těch opravdu starých přátelstvích až za hrob, kdy jeden druhému několikrát zachrání život v boji. Takže když se objeví u vašich dveří starý dobrý parťák, nic neřešíte a bez mrknutí oka mu slíbíte účast na totální bláznivině, která vás téměř jistě bude stát život.

Kniha Králové Wyldu Nicholase Eamese má ve svém podtitulu nápis: „Sláva nikdy nezestárne.“ Dobře, to sice může být pravda, protože písně o hrdinných skutcích legendární skupiny bojovníků jménem Sága pějí bardové i dlouho po jejich uskutečnění a rozpadu skupiny. Jenže pravda je taková, že členové této party již zdaleka nejsou těmi dokonalými zabijáky z legend a musí se srovnat se stárnutím, vychovat ratolesti tak, aby se NEstaly žoldáky nebo bojovat s nástrahami manželství.

Pár přátel stačí mít…

Když jednoho ne zas tak krásného dne zaklepe na dveře Claye Coopera, jednoho ze členů již neexistující Ságy, jeho věrný přítel Gabriel (mimochodem, další ze členů skupiny), je jasné, že potřebuje pomoc. Naštěstí se jedná o úplnou maličkost – vysvobodit Gabrielovu dceru z města obklíčeného obrovskou armádou monster. Jinými slovy je Clay požádán, aby se nechal společně se svým přítelem rozsekat na miliony malých kousků, a to zcela dobrovolně; a navrch ještě za doprovodu ostatních členů legendární Ságy, kterou cestou musejí dát opět po letech dohromady. Brnkačka, ne?

Příběh o tom, kterak se parta vysloužilých bojovníků zatoužila navrátit k zašlé slávě, tu již byl mnohokrát. Otázka tedy zní, co může Nicholas Eames čtenářům nabídnout? A rovnou dáme stručnou odpověď, kterou následně detailněji rozvineme: svižný krvavý příběh plný humoru, nadsázky a navrch s parádním personálním obsazením!

Sluší se říct, že Králové Wyldu jsou autorovou prvotinou a že z textu knihy je cítit nadšení a radost z psaní, což je jedna ze silných zbraní, která ovšem sama o sobě nemá téměř žádnou váhu. Nečekejte ale žádnou originalitu. Autor naopak využívá však všech myslitelných klišé hrdinské fantasy, jen si je mnohdy trochu poupraví k obrazu svému. Jména jsou všemožné zkomoleniny vzniklé bez většího přemýšlení, ať již jde o města či rovnou celé státy. Eames také prokázal lásku k rockové hudbě, a i když se mnoho vtípků ztratí v překladu (což není špatně!), s trochou přemýšlení najdete v textu několik upravených názvů známých kapel a interpretů.

Snad jediné, co je vcelku původní, je využití opravdu široké škály všemožných monster a potvor, jejichž úplný výčet by vydal na vcelku solidní bestiář. Nad některými překlady se možná budete muset trochu zamyslet (kupříkladu sověd = owlbear), občas je to trochu samoúčelné, ale nakonec je to zábavný a svěží prvek.

Ale zpět k těm slibovaným trumfům knihy. A začněme pěkně od postav. Počet hlavních hrdinů se postupně rozroste na pět. Clay Cooper aka Pomaloručka zásadně nenosí přilby a věří svému štítu vyrobenému ze dřeva zuřivého enta, takže rád přijme první ránu. Gabriel, neboli Zlatý Gabe je rozený vůdce – má, nebo spíše měl na to vzhled i vyřídilku. Mág Moog se stále pohybuje v oblasti elixírů. Při hledání léku na jednu z nejzávažnějších smrtelných nemocí totiž omylem stvořil dokonalý lék na mužskou erekci, který jde na dračku. Matrick Lebkobijce je zvláštní případ – odešel ze Ságy, aby mohl v klidu kralovat jedné malé zemi. Chlastá, přejídá se a navrch si užije spoustu zábavy s manželkou, která mu nasazuje parohy kde se dá (a že se dá skoro všude!), a navrch se pokouší svého chotě sprovodit ze světa. Do pětice všeho nejlepšího je tu Ganelon, zabiják, který byl dlouhé roky proměněný v kámen.

Z předchozího odstavce doufám jasně vyplývá, že hlavní hrdinové nejsou žádné tuctové postavy. Eames se je snaží sice zasazovat spíše do humorného rámce, přichystal v jejich podání mnoho šílených nápadů, krvavých akčních scén, nostalgického vzpomínaní na slavnou minulost i drsňáckých hlášek, které trefují do černého a zaručeně pozvednou vaše koutky úst. Zároveň se však nebál přidat svým hrdinům i emoce a hloubku, protože každý z ústřední pětice si sebou nese nějaký ten stín minulosti, který během jejich společného putování vyplouvá na povrch a se kterým bude třeba se nějak vyrovnat.

Tady nuda nehrozí!

Dále se sluší v duchu toho, co jsme na počátku recenze nakousli, promluvit o humoru. Ale opět si dovolím využít trochu širšího kontextu a spojit toto téma s pár slovy o celkovém pojetí příběhu.

Králové Wyldu jsou od počátku dokonce hodně svižnou knihou. Vyprávění sprintuje vpřed, akční scéna střídá akční scénu, hrdinové hláškují, vrhají se do bitev bez rozmyslu a jejich pud sebezáchovy relaxuje někde hooodně daleko na slunné pláží. Vše je nádherně ironicky zveličené, kniha se bere s nadhledem a (sebe)ironií. Možná si ani nevšimnete, že příběh jako takový je poměrně přímočarý a nekomplikovaný, protože i přesto, že text zabírá více než pět set stran, je to neskutečná jízda, která vám při čtení nedopřeje oddechu.

A korunou všeho je autorův humor. Nekorektní, místy pubertální, jindy naopak nevtíravý situační. Jenže z velké části Eames trefuje svými fórky do černého, a každý si v knize najde ten styl, který ho zaručeně pobaví. Vtipy netlačí na pilu, jsou součástí textu tak nějak přirozeně, což jim dodává kouzlo. Srovnání s Pratchettem na zadní straně obálky je možná trochu silné (podobně jako s G. R. R. Martinem), ale záblesky připomínající tvorbu tohoto velikána tam opravdu místy jsou.

Specifickým druhem zábavy je pak i Sága a její členové sami o sobě. Pupkatý strejda Mattrick, který v sobě stále ještě ukrývá mentalitu zabijáka, postarší chlapíci, kteří už zdaleka nejsou tak tvrdí a drsní jako za starých časů a čaroděj, který sice při boji překvapí, ale nikdy není jisté koho… Autor se vyřádil a nechal své hrdiny zestárnout s notnou dávkou ironie, leč s noblesou.

Nesmíme zapomenout i na některé emotivní scény. Je jich sice pomálu, ale díky tomu jsou o to působivější. Autor se nesnaží čtenáře dojímat nebo rozněžňovat, ale uvědomuje si, že bez toho, aby své hrdiny a některé další postavy polidštil, přidal jim obyčejné lidské starosti a obavy, nebudou fungovat na sto procent.

Marná sláva, když namícháte tyhle ingredience a narvete do toho i ono začátečnické nadšení, pak máte základ pro pořádně zábavnou pecku. Králově Wyldu jsou trochu nevšední fantastika a nakladatelství Host patří pochvala, že se tenhle román odhodlalo předložit českému čtenářstvu!

Pár mušek

Na rovinu: je možné, že si těchhle drobností nevšimnete nebo o nich ve víru dění nebudete ani mít čas přemýšlet. Jenže málokdo dokáže stvořit dokonalou prvotinu, a i Nicholas Eames má ještě prostor pro zlepšování.

Přesto, že kniha obsahuje mapu světa, je to spíš takový nástin, který autor v ději nějak zásadně nevyužívá. Je fajn, že víte, jak se který stát jmenuje a kudy naši hrdinové putují, ale chybí pocit komplexnosti, promyšlené práce.

Velkým nešvarem je skutečnost, že v některých pasážích autor doslova vodí své hrdiny za ruku. O drsné chlapíky ze Ságy nemusíte mít žádný strach, Eames je chová jako v bavlnce. Věci typu šípu zabíjejícího v poslední možné vteřině nepřítele s napřaženým mečem patří v epické fantasy k „dobrému vychování“. Ale když hrdina sletí z obrovského srázu, následně vstane a pochválí si kouzelné brnění, které ho zachránilo, nebo jeden z přátel má u sebe čirou náhodou mast umožňující nechat dorůst useknutou končetinu – to už je přece jen trochu za hranou.

Vidíte sami, že co se výtek týká, jde opravdu o drobnosti. Takže s klidným srdcem mohu prohlásit, že Králově Wyldu jsou parádní lehké čtení, které vás bude navíc díky svému rozsahu bavit dlouhou dobu. Postavy si okamžitě zamilujete, a jejich cestu, během které po pětici postarších chlapíků zbyde jen hromada mrtvol a prázdných lahví, zhltnete jedním dechem.

Nicolas Eames: Králově Wyldu

Vydal: Host, 2019

Překlad: Michaela Šprtová

Obálka: Richard Anderson

Počet stran: 520

Cena: 399 Kč

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď