Milosrdné přízraky: Tak trochu jiný moderní epos

Znáte takové ty knihy, u kterých si říkáte „Teď! Teď něco přijde.“, a ono nic, ale přesto to té knize nemůžete mít vyloženě za zlé, protože byla přeci jen trochu jiná mezi tou spoustou ostatních knih, jež jsou psány podobným stylem? No, Milosrdné přízraky jsou jednou z nich.
Pokud vám jméno April Genevieve Tucholkeová nic neříká, nemusíte se bát, protože mně také ne. Milosrdné přízraky jsou rozhodně první knihou, která u nás autorce vyšla, ale není její prvotinou, neboť v zahraničí má vydaných titulů hned několik a první se datuje do roku 2013 a nese název Between the Devil and the Deep Blue Sea.

V hlavní roli silné ženy
Frey je nepsanou vůdkyní skupiny dívek potulující se mrazivou a nehostinnou vorskou krajinou, aby za úplatu tiše zabíjely ty, kteří si to přejí. Jsou vyvrhelkami společnosti a pokud je člověk opravdu zoufale nepotřebuje, dívá se na ně skrze prsty. Po nocích si dívky vyprávějí hrdinské příběhy a představují si, jaké by to mohlo být, kdyby se jednou ocitly na místě těch, o kterých se vypráví. Příležitost se jim naskytne, když se k nim donesou zvěsti, že na území jarla Rotha řádí bestie. Dobrovolníci i vyslaní jarlovi muži se vydali na pouť, z níž není návratu. Proto se Frey se svojí skupinou vydává na cestu za neznámou bestií; přecejen se jim neříká Milosrdné přízraky pro nic za nic.

Ploché postavy spěchající do cíle děje
Často se stává, že ploché postavy se objevují především u začínajících autorů. Proto je pořádná darda mezi oči, když si o autorovi něco zjistíte a najednou bam!. Dozvíte se, že tohle není jeho prvotina. Strašně moc mě mrzelo, když jsem se tenhle fakt dozvěděla, a to jediné, co jsem si z knihy o postavách odnesla (a dovolím si říct, že většina čtenářů asi bude souhlasit) je, že Trigve je silný chlap a ztratil rodinu, Runa je samá ruka, samá noha, Ovie je tichá, ale když otevře pusu, stojí to za to, Juniper má divnou barvu vlasů a hlavní hrdinka Frey je unavená putováním a touží po slávě a nějakém uznání. Víc se nikdo nedozví – a to je problém, protože jsem získala dojem, že se autorka s Milosrdnými přízraky snažila vzdát hold starověkým mýtům a legendám přičemž i styl psaní připomíná tohle všechno a je zatracená škoda, že takhle je to jen další kniha s nevyužitým potenciálem.
Vzhledem k počtu stránek, kdy se autorka rozhodla několik listů za sebou psát každou větu na jeden řádek, si čtenář dokáže představit, o kolik by mohla být kniha ve skutečnosti kratší, ale i tak se toho v ní děje nepřiměřeně hodně. Osobně bych ji rozdělila na dvě části – na návštěvu čarodějnické královny s tváří dítěte a na putování za bestií. Skupina vražedkyň cestou potkává velkou spoustu vedlejších postav, kterým z nějakého nevyřčeného důvodu buď věří nebo nevěří (což osobně považuji za nelogické, zvlášť když ani jeden případ není čtenáři nijak odůvodněn), putují na úplně zbytečná místa, která pro jejich hlavní úkol nejsou nijak důležitá, jen proto, aby zase potkali někoho, na koho ve zbytku knihy už nenarazí, nebo aby je právě jedna z těchto postav donutila si něco uvědomit či je popostrčila tím ‘správným směrem’.
Opravdu je neuvěřitelná škoda, že si autorka s postavami nevyhrála o trochu více a neposkytla o nich čtenáři nějaké informace, kromě té jedné, dvou věcí, protože takhle s nimi čtenář nesoucítí, jejich veškerý osud mu je relativně šumák a nějaký vývoj je marné zmiňovat. A ne, ani jejich úžasné srdceryvné přísahy a hlubokomyslné proslovy to nezachrání. Nebýt tohoto, Milosrdné přízraky by byl velmi dobrý moderní epos. Takhle spíše připomínají uspěchaný young adult román, kde se plno věcí vyřešilo neuspokojivě a moc rychle.

Za mínus navíc považuji, že autorka v knize zmiňuje ledové obryně a jakous takous magii, ale nijak ji nerozvíjí a nevysvětluje. To samé platí o Vorsku, jež popisuje pouze jako krutou a ledovou krajinu, kde není místo pro křehké duše.
Milosrdné přízraky rozhodně nejsou knihou pro každého. Pokud se čtenáři líbí klasické bájné příběhy a snaží se najít něco, co vybočuje z řady, tento Freyin příběh o partě žen hledajících své místo ve světě, kde na vrcholu jsou muži, je docela fajn čtení – jen nesmí zacházet do detailů a začít pokládat otázky.

A. G. Tucholkeová: Milosrdné přízraky
Vydal:
Host, 2019
Překlad: Adéla Bartlová
Počet stran: 327
Cena: 339 Kč

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď