Shadow Master: Šalba a klam, co světlo dá nám

Shadow Master je na trhu už nějakou dobu, ale přesto jej řada lidí ještě nezná. A protože kdo jej pozná, oblíbí si ho (alespoň podle našich zkušeností), pojďme se trochu vrátit v čase, do šalebné hry světla a stínů.

Kdo si nikdy „nehrál“ se světelnými efekty, s tím, jak se mění stín na stěně podle toho, jak natáčíte osvětlený předmět, kdo nikdy nepředváděl divadlo se stínovými zvířátky z prstů, nebo kdo alespoň neviděl Grand restaurant pana Septima a báječnou hitlerovskou kreaci Louise de Funese, toho je nám líto a ten bude v této hře poněkud znevýhodněn – ale už jste si asi zvykli, že v téhle rubrice mají hračičkové navrch.

Rychle, ale taky správně

Princip hry spočívá v jednoduchém rozpoznávání složité kompozice stínů. V každém kole je na stole menší karta s černým (ú)tvarem aka stínem, který by vrhala kupa na sobě navršených předmětů. Instrukce navede hráče k větší kartě s devíti obrázky a k informaci, kolik z těchto devíti věcí leží kdesi v pomyslné hromadě. A pak už je jen na každém, jak rychle objeví, které to jsou, a označí je na své tipovací kartičce.

Pokud máte hotovo, měli byste si vzít žeton s bonusovými body za rychlost, který ale platí, jen pokud jste správně uhodli všechny předměty. Když mají dotipováno všichni, odkryjí se zástěny, které chrání před okostičkováním (podle vzoru „opisování“ – tipuje se stylovými černými kostkami), odhalí se správný výsledek a rozdají body. Co správný předmět, to postup k cíli o jedno pole, plus pohyb za rychlost s výše uvedenou podmínkou. Končí se, když dojdou karty nebo někdo dojde na konec postupové spirály.

Chtě nechtě musíme podtrhnout jednoduchý a neoriginální, ale přesto vysoce funkční trik, kdy se body za rychlost hádání počítají jen těm, kteří dají všechny předměty. Natipovat si něco nazdařbůh a hrábnout po nejhodnotnějším rychložetonu je tak k ničemu a mnohdy jsou ti pomalejší těmi úspěšnějšími. Důsledkem je, že ten nejlepší hadač může pelotonu snadno utéct, ale při pár neúspěších jej další relativně snadno dohoní.

Včera večer po šťourání

Šťouralové tělem i duší budou mít námitky vůči tomu, že klavír je v této stínohře velikostí roven jabku, ale ty lze snadno usadit prohlášením, že klavír je prostě od zdroje světla dál (nebo na ně shodit pianissimo). Šťouralové pragmatici poukáží na fakt, že po pár hrách si zapamatujete některé typicky atypické detaily stínů a tu a tam budete mít některý tip „zadarmo“, ale to je jednak holt daň za to, že máte před sebou hotové obrázky a nemusíte si vršit barikády krámů před stolní lampičku, a druhak to zase není tak často.

Čímž jsme konkrétní námitky proti Pánu stínů vyčerpali.

Ne, Shadow Master není hra, kterou byste se zabavili celý večer, je poněkud monotónní a po třetí, čtvrté partii vám možná začnou z koukání do stínů před očima lítat mžitky, ale ono se tu nic netváří, že by chtělo soupeřit s mnohahodinovými deskovkami. Když jej budete brát jako možnost občasného výletu do hájemství stínů, zjistíte, že si našel velmi příjemnou mezeru v hádacích hrách, mezi Dixity na jedné a Krycími a jinými jmény na druhé straně.

A tak je tahle hra na tom podobně jako hrátky se stejnými inciálami: SM. Bušit do toho (do ní, do něj…) od večera do rána se nedá, ale občasná třičtvrtěhodinka je velmi příjemným originálním rozptýlením.

Shadow Master