Monstrózní průnik jitřního světla

Je to jako když otevřete Pandořinu skříňku – udělejte to a přijde na lidi neštěstí. Přibližte se k Pandořině hvězdě a přiletí mimozemšťani. A pěkně agresivní a vynalézaví. Toť se ví, že nemají s lidstvem dobré úmysly. Mír v kosmu totiž nastane až mu bude vládnout jediná bytost

V prvním dílu série s názvem Bariéra rozehrál Peter F. Hamilton velkou hru, když vykreslil futuristické Společenství jako soustavu čtyř set planet obydlenou lidmi a tu a tam neškodnými mimozemšťany, jako jsou éteričtí Silfeni či zástupci zoomorfických ras, jejichž původ ani není znám. Technologicky pokročilou civilizaci využívající služeb všudypřítomné kybersféry, osobní e-správce a další vymoženosti, ovládané snadno prostřednictvím ootetování na zápěstích, vytrhne z letargie jenom záhadný vesmírný fenomén.

Když totiž nevysvětlitelně zmizí jedna z hvězd, objeví se podezření na existenci ochranné metastruktury zvané Dysonova sféra, již je schopná vybudovat jedině ještě mnohem technicky vyspělejší civilizace. Jakmile je vyslána do kosmu pilotovaná vesmírná loď Druhá šance, aby jev prozkoumala, bariéra zmizí.

Společenstvím se mezitím šíří obavy z jakéhosi mimozemského tvora, nazývaného Hvězdoplavec, jenž údajně přežil havárii svého kosmického plavidla a žije někde mezi nimi. Odhalit ho má tajná organizace Strážců, která se už dlouhé roky připravuje na jeho zničení. K ní se přidá i mladý Kazimir, který dosud žil jako spokojený horal v klanově uspořádané společnosti na zaostalé planetě Vzdálená.

Nepřítel před červími děrami

Nyní tu máme pokračování ságy s názvem Invaze. Zdá se, že pozornost všech se zatím soustředila špatným směrem a pravé nebezpečí nedřímá za bariérou. Kapitán Druhé šance navíc přiveze veškeré lidské poznání nepříteli až pod nos a předhodí mu dva členy své posádky, které obětuje, aby dopravil zjištěná data na Zem. Ano, milí fandové, zapomeňte na Star Trek, tady nevelí Janeweyová či Picard, ale někdo, kdo se řídí bezpečnostními protokoly do puntíku. Nač se obávat o členy posádky, když se dají bez problémů klonovat, a to se všemi vzpomínkami, mají-li funkční paměťový čip? Zatímco astronautka Emma Verbeková takové štěstí neměla, její kolega Dudley Bose se jednoho dne vzbudil znovu s myšlenkou, zda v rukou mimozemšťanů skutečně zemřel, nebo teď žije tady i tam.

Lidé o nebezpečí tedy vědí dopředu, a přesto nečinně diskutují a politikaří. Do celosvětového dění chtějí kecat všichni – magnáti, politici, bojovníci za lidská práva, radikálové i vědci. Lidstvo, ukolébané blahobytem, omlazovacími kůrami a vylepšené implantáty, není na skutečné nebezpečí vůbec připravené, a dlouho se jeví jako neakceschopné. O tom, co se děje, však nemá ani potuchy naše malá skupinka poutníků po silfenských stezkách, která mezitím došla z místa věčného ledu do teplých a přívětivějších krajin. Jenže proudy je strhávají dál, až za okraj světa, aniž tomu dokáže někdo z nich zabránit. To pašerácký Strážce Kazimir má větší štěstí a po letech odloučení se opět shledá se svou dávnou láskou. Brzy je však povolán do akce, z níž není návratu. Nejen pro pravdu o Hvězdoplavci se v tomto světě umírá zbytečně.

Se znalostí lidské technologie je invaze blesková a zdrcující. Červí díry se otevírají a nepřátelé se z nich chrlí ven. Konečně lidstvo poznává svého protivníka, a se zděšením zjišťuje, že invazivní armádu řídí v podstatě jeden jedinec. Říká si Hora jitřního světla a má tak silně vyvinutou touhu přežít, že se nakonec stane tím, kdo ovládá všechny své druhy, ať už patří k sortě „hybů“ nebo „nehybů“. Strategicky je propojuje, až vytvoří jakýsi živý systém, kdy všichni jsou jedno a všichni jsou Hora. S nedůvěrou pohlíží na vyslance nových cizoDokonalých, kteří se přiblížili k jeho domovu.

Scéna, kdy Hora zkoumá dva neznámé „hyby“ a mučí při tom oba kosmonauty, aniž by chápal, že je tím ohrožuje na životě, patří asi k tomu nejlepšímu v knize. Ne, že bych se vyžívala v zobrazování násilí, ale konečně někdo vylíčil mimozemšťany, kteří nepřemýšlí stejně jako lidé, nemají nachlup stejné emoce ani nejsou svázáni naší „humanitní“ etikou a jinými kulturními nánosy ovlivňujícími naše chování. V tom vidím u celé řady dobrých spisovatelů slabé místo, kdy nedokážou bytostem z jiných světů vdechnout i nějaké odlišnosti a z multistellárního konfliktu je pak víceméně kostýmní fraška v maskách.

Velký cynik opět na scéně

Peter F. Hamilton patří k již ostříleným autorům a rozhodně mu nechybí nadhled. V minulém díle stál za textem jako veliký cynik, který si pohrává s postavami jako žonglér s míčky, nejinak je tomu i v Invazi. O lidské kultuře si zjevně myslí své, když s velkou ironií predikuje její budoucí podobu – podívejte se třeba do seznamu postav v úvodu knihy, kde je vedle astronautů, inženýrů a politiků také několik pracovníků médií a třeba u Justine Burnelliové je uvedeno „celebrita ze Země“.

Autor navíc vrátí do hry legendární vyšetřovatelku Paulu Mayo, která nemá po posledním ztraceném případu žádné důstojné angažmá. Když jí velká ryba stále uniká, nakonec si tato pozoruhodná žena, která se málokdy mýlí, vybere cíl skutečně mimořádný – samotného Hvězdoplavce, o němž stále panují dohady, zda vůbec existuje a není to jenom chiméra. Čtenář už dostal celou řadu indicií, jak to s ním je a jak moc mu osud lidstva leží na srdci, teď už jen, aby to došlo taky těm mocným v příběhu…

Nově zvolená vicepremiérka Společenství Elaine Doi to vůbec nebude mít jednoduché. Pro média jsou záběry ničení po vstupu invazivních vojsk jenom skvělou šou, na kterou mohou diváci konsternovaně zírat, nebo nevěřícně kroutit hlavami a dál přepínat programy, jako by se nic nedělo. Až když je 23 planet Společenství ztraceno, začne vláda i bohaté elity horečně podnikat nějaká protiopatření. V dramatické bitvě o Anshum dostanou všichni příležitost ukázat, co v nich je a někde na dně duše objevit aspoň ždibky lidskosti a solidarity.

Space opera jako řemen

V Invazi pokračuje Hamilton v nastaveném stylu vyprávění, jen tempo je o něco pomalejší. S velkým počtem postav jsem měla pořád stejný problém a vyznat se ve všech těch pletichách a oprávněných zájmech nejrůznějších stran, sekcí, bohatých rodin, vlivných osobností i obyčejných kariéristů nebylo vůbec jednoduché. Je to space opera se vším všudy, vedle rozšafných vesmírných bitev se najde místo i pro trochu romantiky a bláznovství. Žánrově mi připadal druhý díl mnohem usazenější a četl se mnohem lépe. Koktejl z akčních scén a konverzačních pasáží je namíchaný tak, aby uspokojil jak čtenáře toužící po dechberoucích scenériích, tak i ty, co mají rádi propracovaný svět a zvědavě nahlížejí do pozadí událostí a rozplétají jednotlivé motivy v gordických uzlech dějin.

Příběh se ovšem neuzavírá, končí pouze druhá část prvního dílu; pokračování najdete v další knize o dvou částech, která nese název Jidáš zbavený pout. Chcete-li vědět, jak to se všemi hrdiny dopadne, musíte si (stejně jako já) počkat. Invaze tak představuje jakýsi spojovník mezi Bariérou coby poměrně rozsáhlou expozicí a rozuzlením, které (doufejme) přijde. Logicky trpí určitou neukončeností, přesto z řádků cítíte, že autor ví, kam chce příběh dovést a proč čtenáře zatím napínal několika paralelními dějovými liniemi. Proč sledujeme eskapády zdánlivě bezvýznamných lidičků, kteří se původně vydali na úplně jinou pouť, nebo dopodrobna poznáváme úmysly jednotlivých obyvatel honosné Tulipánové vily. Ale nechme teď další vývoj stranou a dovolme, aby Hora jitřního světla předvedl svou mysl geniálního stratéga. Invaze právě začíná…

Procentuální hodnocení: 70%

Peter F. Hamilton: Invaze (Pandořina hvězda II.)

Vydala: Planeta9, 2019

Obálka: Larry Rostant

Překlad: Petr Kotrle

Počet stran: 592

Cena: 499 Kč

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď