Česká populace stárne, to je zkrátka fakt. A Leoš Kyša píše (i pod svým alteregem František Kotleta) jako ďas, to je také fakt. Když tyhle dva fakty spojíme, máme tu knihu jménem Nástupci: Zápisky ze světa gerontokracie, ve které Kyša nahlíží do roku 2060 a dotáhl téma stárnutí o pár vizionářských kroků dál.
Pokud jste fanoušky Leoše Kyši, nejspíš už víte, jak to se svojí tvorbou má. Pokud hodlá čtenáře zahltit krví, sexem a hláškami, pak se pod knížku podepíše jako František Kotleta. A když sáhne ke svému civilnímu jménu, pak to znamená: „Pohodlně se usaď, milý čtenáři, Leoš Kyša ti chce něco říct. Něco vážného, hlubokého a nejspíš i zneklidňujícího. Ale neměj strach, bude to také o lásce, jako všechny jeho knihy.“ A to je přesně případ Nástupců.
Vize a krize
Kniha nás zavede do roku 2060. Pokud nežijete posledních pár let v bunkru, tak vám skutečnost, že populace prudce stárne, určitě neunikla; už jen proto, že do vás někdo v obchodě neustále najíždí košíkem či vám v autobuse přejíždí tenisky apartními nákupními taškami na kolečkách. Jo, je to teror. Hups – oslí můstek. Mladí lidé v roce 2060 totiž zažívají od dlouhověkých spoluobčanů úplně jiný druh teroru. Musí se o ně starat, za pár šupů na ně dřít a zajišťovat jim důstojný zbytek jejich životů. Vize neradostná, leč zhruba někam k tomuhle všechno spěje.
Nedílnou součástí budoucnosti je i technologická vyspělost spojená s umělou inteligencí. I tady vidí Kyša velký špatný, byť závislost budoucích generací na technologiích proložil občas i nějakou tou humornou vložkou na odlehčení. Ale poselství i varování je jasné: nepodléhejme téhle příliš snadné cestě, máme hodně co ztratit.
Zatím jsme mluvili o motivech knihy – ale co nosný příběh? V tomhle případě jde o vraždu a její vyšetřování, byť mnohdy děj plyne tak trochu samospádem a využívá odboček napojených právě na zmiňované motivy…
Pojďme se na jednotlivé komponenty příběhu podívat podrobněji.
Pryč se zaběhlými pořádky
Nátupci nás zavedou do řad mladé generace. Ta bez přehánění trpí, je lapená v kleci. Díky lepší zdravotní péči žijí lidé ještě o něco déle, ale to samozřejmě vyžaduje, aby se o ně někdo staral. A to je „úloha“ pro mladé. Populace vymírá, centralizuje se, periferie jsou vybydlené a pečovatelské domy přecpané k prasknutí. Kvalifikovaná práce v podstatě vymizela, všechno za nás zvládá umělá inteligence a stroje. Stáří si umí svoji pozici a pozornost vynutit silou, a na politické scéně, která výrazně pomáhá udržovat status quo, se také nic nemění. Takže pojem gerontokracie je na místě.
Jenže nic netrvá věčně, a tak se zvedne první drobná vlnka odporu. Mladý politik dává mladým alespoň malou naději na změnu. A právě jeho vražda je hnacím motorem příběhu. Ústředním bodem počínajíc rebelie, která má mladým pomoc získat si své místo v tomhle přestárlém světě. A revoluce rodí hrdiny, i když o to vlastně příliš nestojí.
Inspirace přichází z moudrosti věků, protože vše už bylo vymyšleno (a to berte s nadsázkou). A tak poslouží jedna poučná antická hra, která svým poselstvím překonala propast času, jako pomyslná rozbuška.
Starý svět v novém hávu
Další dva motivy spolu souvisí: umělá inteligence a život člověka překlopený do virtuality.
O vývoji AI a její roli už se Leoš Kyša rozepsal ve své knize Syndikát. V Nástupcích ukazuje, že může být dobrý sluha, ale zlý pán. Pomáhá léčit, usnadňuje/krade lidem práci, u které jsou potřeba znalosti a dá se zvládat mechanicky. AI přemýšlí, lidé jen trapně a mnohdy zbytečně dozorují její kroky a „zadávají prompty“.
Jenže posun ke konzumu je přesně to, kam naše společnost kráčí. Lidé se chtějí bavit, a k popisovaným seriálům na klíč vygenerovaným na základě požadavku během pár minut stejně jako k autonomně řízeným automobilům e jen malinkatý krůček. A přesně to je poselství, které Kyša nabízí a křičí ho hodně hlasitě. Zůstaňte sami sebou, neztrácejte svoji kreativitu, osobitost, schopnost si hrát, nevzdávejme se schopnosti samostatně přemýšlet. Tohle poselství přeměnil do několika málo písmenek: mofi tejgom. Heslo, které značí duševní svobodu, nezávislost. O jeho skutečném významu si přečtěte sami, ale je to spíš stav mysli než něco se skutečným významem. A také záleží jak a kdo ho interpretuje. Dobře, Kyša s mofi tejgom mává čtenáři před očima možná až příliš často a intenzivně, ale možná že takovéhle varování potřebujeme.
S tím částečně souvisí i virtuální boj o lajky a pozornost. Fenomén „youtuberství“ totiž nevymizí, a představa staříků a stařenek bojující o pozornost jakýmkoliv, mnohdy i řádně bizarním způsobem, je úsměvná. A znáte Kyšu – rád popichuje, kopne si a udělá si legraci, takže v Nástupcích je boj o sledující spíše karikaturou toho reálného.
A jaké to vlastně je?
Tenhle odstavec měl asi přijít dřív, ale pardon, ta poselství jsou natolik silná, že po přečtení jich bude čtenář (včetně recenzenta) plný a potřebuje je ventilovat.
Takže: z náznaků jste pochopili, že Nástupci jsou vlastně detektivka. Vražda a vyšetřování jsou však jen záminkou, maskováním. Jde spíš o to, co se stane mezi tím, kam se celá situace posune, či spíš zvrhne. Hlavní hrdina je spíš tažen událostmi, až si uvědomí, že je potřeba je vzít do ruky, ale možná už je příliš pozdě.
V první chvíli můžete mít dojem, že tohle měl napsat spíš Kotleta – lehké tóny, svižné tempo, humor…. Kyša upekl příběh, který jede, nezastavuje, Ale i při nejlepší vůli se tahle kniha nedá číst jako svižná jízda plná narážek. Zápletka je sice jednoduchá, ale chytře napsaná. A rozřešení vraždy přijde v momentě, kdy už si nejspíš budete říkat, že na něj autor jaksi pozapomněl… Takže jméno Leoše Kyši na obálce je zcela po právu, tohle fakt není kotletovka (a důvodem není nedostatek krve a sexu).
A pokud Kyša říká, že píše knihy o lásce, pak tady citů a emocí najdete docela dost a v širokém spektru, a často dost svérázně podaných. A taky nějakou tu manipulaci, využívání…
Nástupci: Zápisky ze světa gerontokracie jsou knihou, která je zábavná a umí si ze spousty věcí udělat legraci. Zároveň však nese poselství, hluboké, znepokojující a vlastně i varovné. A kdo ví, třeba to budou mladí lidé vyznávající mofi tejgom, kteří jednou zvrátí tok dějin.
A zajímavost nakonec: Obálka této knihy byla vytvořena pomocí umělé inteligence, ale v tiráži je tento fakt maskován jménem hlavního hrdiny.
Leoš kyša: Nástupci: Zápisky ze světa gerontokracie
Vydal: Dobrovský, s. r. o. v edici Vendeta, 2026
Obálka: Jakub Wagner (AI), Daniel Polcar
Počet stran: 288
