Praga Caput Regni: Mnoho tváří jediné Prahy

O Praze bylo už napsáno mnohé. Mnoho autorů i autorek se vyznalo ze své lásky i nenávisti k tomuto městu, mnoho tklivých veršů spatřilo světlo světa… Ale Stověžatá stojí dál a stále je zdrojem inspirace i fascinace. A nyní se stala středobodem povídkové sbírky Praga Caput Regni editora Michaela Bronce – a vy, čtenáři, se přesvědčíte, že o Praze ještě zdaleka nebylo napsáno vše. A nejspíš budete zírat jaká by Praha mohla vlastně být!

Ze všeho nejdříve: oprostěte se, prosím, od jakýchkoliv předsudků. Účelem této sbírky není opěvovat dokonalost Prahy nebo ukázat mimopražákům kdo je tady centrem republiky. Žádná z obsažených povídek se do podobných bojů nepouští a autoři rozhodně neměli tyhle ambice ani zadání. Nechtějte sami sebe díky vlastní malichernosti okrást o několik skvělých ukázek autorské invence a ryze české fantastiky!!

Praha – mé město

Povídkové antologie, i ty s přívlastkem mamutí, mají v nakladatelství Straky na vrbě dlouhou tradici. Praga Caput Regni se řadí do cyklu Legendy a je důstojným nástupcem Draků, Prokletých knihoven nebo třeba steampunkového Excelsior, gentleman!i. Ostatně, tohle a také něco málo o myšlence vzniku knihy, kterou editor Michael Bronec nosil v hlavě již dlouhou dobu, se dočtete v předmluvě. Dozvíte se také, že téma Prahy táhne autory natolik, že původní antologii bylo díky přetlaku povídek třeba rozdělit na dvě knihy, takže nás v blízké budoucnosti čeká ještě Praga Mater Urbium.

Na první pohled zaujme nádherná obálka – tohle zkrátka Straky umí a Tomáš Kučerovský opět zaslouží pochvalu.

Ale dost už plkání a vaty okolo. Praga Caput Regni obsahuje celkem čtrnáct textů. V každém z nich je nějaká vazba k Praze, tu zřetelnější, tu spíše okrajová. Ale tentokrát kniha lehce trpí rozkolísanou zábavností jednotlivých textů. Ne, nehovořím o kvalitě, v kvalitě „řemesla“ problém opravdu nevidím; jde spíš o pocitovou chytlavost jednotlivých kousků.

Potěšující je fakt, že autoři obsažení v antologii povětšinou patří do stáje Strak na vrbě, a tak jsou některé povídky fragmenty ze známých světů doplňující již vydaná díla; zejména shledání s Frantou Frantou ze série Dobrodruh je zdařilou záležitostí, ale potěší i návrat k pátrání Detektivní kanceláře Sirius (byť je tato kniha již časem dost zažloutlá) nebo pohled do světa Tří kapitánů. Zde přiznávám bez mučení: není v mých silách přečíst vše, co v rámci Strak vyšlo, a tak pokud mi unikne vazba některé z povídek na již vydanou sérii, prosím za prominutí.

Pokud budeme hovořit o konkrétních jménech autorů, nabízí antologie například samotného editora Michaela Bronce, Františku Vrbenskou, Vladimíra Zajíce, Mílu Lince, Vláda Ríšu či Leonarda Medka, z „novějších“ objevů literární scény pak třeba Daniela Tučku, Věru Mertlíkovou či Jarmilu Kašparovou.

Vidím město veliké

A aby se ti opomenutí necítili dotčeně, podíváme se alespoň po očku na všechny obsažené povídky.

Otvírací povídka Libušin hněv Jana Dobiáše je naprosto ideálním začátkem. Krátká, svižná a s humornou pointou, zkrátka přesně to, co nastartuje vaši chuť do dalšího čtení. Vrací se, jak název napovídá, až k samotnému vzniku Prahy – a  kdo ví jak to vlastně s tou Libušinou věštbou tenkrát bylo?

To Jan Pohunek odkazuje ke trochu jinému pražskému fenoménu. Jeho text je poctou knihám Jaroslava Foglara, a zároveň ukazuje, že některá zákoutí a průchody mohou stále ještě vést do neprobádaných míst, které jsou a nejsou Prahou. Kombinace tajemna a lehké nadsázky funguje na výbornou, Druhá strana je zábavná a čtivá povídka nesoucí se v dobrodružném duchu.

Lucie Lukačovičová nám nabídne fragment ze světa její knihy Detektivní kancelář Sirius. Plačící golem je komorní detektivkou prodchnutou duchem starých pražských pověstí. V kontrastu s předchozím Pohunkovým textem působí dost usedle a možná až zbytečně utahaně, ačkoliv se nijak zásadně nesoustředí na budování atmosféry (což by mohlo být pro pomalejší vývoj děje dobrým důvodem). Nápad není špatný, zejména hrátky s duchem mrtvého literáta jsou vcelku úsměvným motivem, ale z provedení se dalo vytěžit ještě o trochu víc.

Tak co s tebou, kluku?, ptá se v názvu své povídky Leonard Medek. Dlužno říct, že Medkův text patří k vrcholům celé antologie a zároveň má velmi silného staropražského ducha. Seznámíte se v něm s mladým Františkem Frantou coby študákem, tedy chvíli před tím, než se stal indianajonesovským Dobrodruhem. Text je živý a působí dobově díky použitému jazyku i Medkově skvělé znalosti Prahy – protáhne vás všemožnými hospodami plnými podivných existencí a na konci nechybí poklad a trocha toho tajemna.

Jarmila Kašparová nám představí Aluzionistu, literárního hrdinu, který se rozhodl (v kulisách Prahy) dohnat svého autora až k souboji „na život a na smrt“. Opět oceníte zejména zajímavý nápad – a padne zde i ona známá překladatelská legrácka: Praga Caput Regni – Praha deštěm zničená.

Jan Dobiáš rozjíždí pátrání, jehož cílem je Lev z nádraží Vyšehrad. Pokud vám jen tak odkráčí těžká kamenná socha, rozhodně je třeba tomu věnovat pozornost. Dobiáš v povídce baví sebe i čtenáře, rošťácky pomrkává při humorných narážkách a dialozích; a přesto, že by hlavní hrdina asi jako detektiv v reálu neobstál, má tenhle text své nepopiratelné kouzlo.

Pavel Fritz vás vezme na záhrobní výlet. Poslední štace je příběhem o tom, kterak se i po smrti můžete pokusit napravit některé věci, které jste za svého života nestihli. Zadumaný text s nádechem beznaděje, jehož tempo je velmi pomalé, přesně jak se na podobné téma sluší.

Vůně sněhu je v současné Praze poměrně vzácným jevem. Vladimír Zajíc si s chutí trochu zavzpomínal na doby, kdy o sníh nebyla nouze a zasadil svoji povídku do nedávné minulosti – nebo možná do mnohem hlubší, než by se mohlo na první pohled zdát? Povídka je přemýšlivá, tajemná a na jejím konci vás čeká zajímavé rozuzlení.

Ryšavý kocour, černý pes – povídka Františky Vrbenské. Tento text je vrcholem antologie co se týká kvality řemeslného zpracování. Děj připomíná historický román z období Pražského povstání, je suchý, faktografický, líčí obecně a uvěřitelně poměry v daných neradostných časech a fantastika je do něj přidána jen jaksi mimochodem. Vrbenská má nádhernou češtinu, se kterou umí pracovat na výbornou, ale troufnu si říct, že tento text rozhodně není pro každého a nejspíš nedojde u běžného čtenáře patřičného ocenění.

Pruflasis a já Vlada Ríši je oproti několika předchozím pomaleji plynoucím textům vítaným oživením. Autor nabízí akční příběh plný démonů a intrik, jehož ambicí je čtenáře především pobavit.

Čtenář versus kritik

Nyní je místo vhodné na drobnou vsuvku. Právě po dočtení Ríšova textu totiž čtenář nejspíš začne přemýšlet. Jak již bylo řečeno, kvalita textů je bez výjimky dobrá, ale povídku dělá především nápad a její čtivost. A právě to je kamenem úrazu této antologie – část povídek je komorní, přemýšlivá; to v praxi znamená jistou utahanost, unylost. Oproti tomu obsahuje Praga Caput Regni i povídky dobrodružné, mající spád, humorné, zemité. A tyto dva druhy textů se (ne)pravidelně střídají…

V roli čtenáře jsou tyto kontrasty místy poměrně zřetelné, a je jen na každém z milovníků knih kterak se se střídám těchto dvou typů textů popere. Na druhou stranu – tuto vsuvku můžete vnímat i jako konstatování, že v téhle antologii si zaručeně každý najde to svoje, že to není jen povrchní akční juchání plné legrácek.

A nyní v naší povídkové miniexkurzi jedeme dál.

Vnitřní smutek, nebo spíš melancholii, má ve své povídce Do poslední kapky Míla Linc. Hlavní hrdina dostane za úkol zachránit život mladého muže, který se přes všemožné larpy zapletl s vidinou lákavé odměny do šermířských soubojů na život na smrt. Odhodlá se i přes alkoholový opar a břímě minulosti udělat správnou věc? Ano, Linc je zkušený autor, a tak nejde do vyloženě depresivních poloh, spíše zasadil smutného hrdinu do zábavného příběhu, čímž vzniká poměrně zajímavý kontrast.

A do třetice jeden z vrcholů Pragy Caput Regni. Že má Daniel Tučka skvělé nápady ukázal ve své trilogii Pelyněk, a v povídce PRG END IF rozhodně nezůstává pozadu. Nakouknete do „Prahy matrixové“, ve které je možné úplně všechno. Žijí tu vedle sebe hackeři a golem, jen ztracenou ženu je velmi těžké najít. Tato povídka nabízí asi nejvíc tváří Prahy, byť často ve futuristickém duchu; pracuje s pověstmi, vizemi budoucnosti, známými postavami pražské historie…

Michael Bronec sehraje se čtenáři Gamořin gambit. Popravdě, tento text může být pro mnohé problematický. Je totiž poměrně úzce navázán na autorovy Tři kapitány a bez jejich znalosti můžete být zmateni. Kromě toho je, jak je autorovým zlozvykem, poměrně rozsáhlý a upovídaný. Na druhou stranu nabízí svým laděním v rámci antologie opět něco nového. Počátek připomíná klasickou military sci-fi, zbytek k ní má blízko.

A na samý závěr ještě společně s Věrou Mertlíkovou uděláme Každý něco pro vlast. Příběh je barvitý a úsměvný, zasazený do minulosti. Významnou roli v něm sehraje bezhlavý rytíř, divadelní soubor v nesnázích a také autorčina láska ke koním; ro vše dohromady tvoří příjemnou a laskavě napsanou povídku.

Pár slov závěrem

Na samý závěr knihy ještě následují medailonky autorů okořeněné o jejich vyznání ohledně vztahu k Praze. I tady se důvody různí; doporučuji nechat čtení až na samý závěr, kdyby se náhodou někdo cítil být pohoršen, napaden, uražen či psychicky ujmut.

A ještě jednu věc tu musím zmínit, ač to není obvyklé. Je to reklama ve znění: Kupte si Tři kapitány, uděláte mi tím radost. Viděl jsem ji ž mnohokrát a vždy mě pobaví. Ne, to není vyžádaná reklama, jen mě zkrátka dostal ten nápad.

Praga Caput Regni je různorodá antologie povídek. Možná až příliš moc různorodá, což může působit nesurodě,i když pojítko v podobě Prahy tam neoddiskutovatelně je. V knize vedle sebe skvěle funguje autorská první liga i pár relativně nových jmen – je zřejmé, že Michael Bronec je zkušený editor dokázal skloubit kvalitu a kvantitu. Potěšující je i fakt, že u námětů v podstatě vůbec nedošlo na klasiky typu Karlův most, císař Rudolf a podobná oberklišé, naopak – autoři vyrukovali na čtenáře se svěžími a mnohdy neočekávanými nápady, které nabízí Prahu neobvyklou optikou.

Takže pokud si budete chtít přečíst o městě velikém, jehož sláva hvězd se dotýká, Praga Caput Regni vám otevírá své brány dokořán.

Michael Bronec (editor): Praga Caput Regni

Vydaly: Straky na vrbě, 2019

Obálka: Tomáš Kučerovský

Počet stran: 656

Cena: 450 Kč

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď