Devátá planeta, někdy též PlanetaX (X jako “neznámá”, nikoliv jako číslovka 10), hypotetická planeta, zatím neviditelná, se má údajně nacházet v oblasti Kuiperova pásu až někde za planetou Neptun, v temném kosmickém stínu. K mystice tušeného vesmírného tělesa se hlásí celá řada fanouškových uskupení. Jedno takové patří k nakladatelským benjamínkům, ale roste jako z vody. Už přes dva roky se pouští do vydávání jak klasické, tak i moderní sci-fi literatury.
Těžko ji přehlédnete, jelikož její tituly jsou jeden těžší kalibr než druhý, a navíc jsou opatřené atraktivními obálkami. Monumentální vesmírné ságy, v nichž se do konfliktů dostávají tisíce různých světů, lidstvu hrozí nedozírné katastrofy, ne-li přímo vyhlazení, ale i poměrně komorní pátrání po podstatě života a poznání vlastní duše. Planeta9 se nevyhýbá ani žánru military či dílům šmrcnutým hororem. Občas se na své oběžné dráze střetne i s hranicemi špionážního románu či tolik diskutovaného transhumanismu. A nejedná se zdaleka o nějaké bohapusté střílečky ani nudné eseje plné technických detailů. Díky preciznímu výběru autorů i konkrétních knih se k českému čtenáři dostávají díla solidní, která mají vždy hlavu a patu, a přitom nepostrádají napětí, akci, špetku humoru, novátorské myšlenky i neokoukané hrdiny a tolik nezbytný esprit tajemna.
Na prvním místě se jistě patří zmínit Iaina M. Bankse, považovaného za nejvýznamnějšího autora sci-fi současnosti, a v tomto ohledu byl nesporně sázkou na jistotu. Díky Planetě9 jsme mohli poznat jeho cyklus Kultura, v němž autor řeší odvěký konflikt lidstva s jinými civilizacemi a hodnotami, konkrétní úvodní román série Pomysli na Fléba (2018) a Hráč (2019), který byl zvolen knihou roku 2019 magazínu Sarden, a časem se dočkáme i dalšího kousku K čemu jsou zbraně (právě se řeší překlad). Když už jsme u těch oceňovaných autorů, dalším je bestsellerista Peter F. Hamilton, jenž čtenáře oslovil prostřednictvím Planety9 jednak dvojságou Pandořina hvězda/Jidáš zbavený pout (2018-2020), jednak nabídl neuvěřitelný výlet časem i lidskou myslí v novele Okno do času (2017). Na milovníky tohoto britského autora, který se rád pouští do vizí futuristické společnosti s ekologickým, politickým i sociálním podtextem, čeká také milý dárek v podobě samostatné povídky ze světa Společenství s trochu provokativním názvem Hlasování nohama, který si každý může zdarma stáhnout jako e-book z webových stránek nakladatelství. U známých jmen ještě chvíli zůstaneme. AdrianTchaikovsky na sebe sice upozornil spíše „zvířecími“ space operami Děti času (Triton, 2018) a Děti zmaru (Triton, 2019), v Planetě9 mu však vyšly knihy Ocelová šlechta (2019) a Psí vojáci (2020) kde se pustil na pole genetických mutací pro válečné účely. Horkou novinkou je vydání románu Klec duší (2020), v němž genetické transformace probíhají v touze po nesmrtelnosti. Nelze vynechat ani K. S. Robinsona, jenž u nás není sice tolik znám, ale patří k současné světové špičce, a může se pochlubit cenou Nebula, Hugo i World Fantasy Award. Možná si vzpomenete na Icehenge (Laser-books 2015), v němž se autorova fantazie poprvé vypravila na Mars (k němuž se později vrátil i v dalších knihách), nebo na alternativní historii Roky rýže a soli (Laser-books, 2016). Příznivci Planety9 se mohou těšit na chuťovku Šaman, odehrávající se v době ledové a odkazující ke kultuře jeskynních lidí, kteří po sobě zanechali zachovalé figurální malby na vápencovém útesu v nedávno objeveném nalezišti poblíž francouzského Vallon-Pont-d’Arc (plánováno na podzim 2021).
Nakladatelství se však nebojí sáhnout ani po autorovi méně známém, či úplném nováčkovi, u nichž ale vycítí velký potenciál. Zajímavým objevem se tak stal T. Sweterlitsch, původně knihovník a později filmař, jehož mrazivý román Terminus (2019) vyvolal (kromě husí kůže) mnoho kladných ohlasů. Podobnou volbou je i kontroverzní autor James L. Cambias, známý nejen svým nezbytným motýlkem, ale i názory na startreckovskou Základní směrnici. Kniha Jejich moře, která vyšla loni na jaře, nás zavedla na podmořskou stanici, kde vědci zkoumají podivuhodné formy života i prastarou místní kulturu. Pokud jde o ediční plány do budoucna, není už žádným tajemstvím, že nakladatelství chystá zrevidované vydání legendární Malazské knihy padlých, o čemž jsme už na FantasyPlanet.cz informovali v samostatném článku. Na jaro byl ohlášen je i skotský spisovatel A. Rennie, jehož specialitou je beletrie hrůzy a temná ambientní hudba. Aktuálně vydaný Chmurný válečník je vůbec prvním románem tohoto autora, zatím psal hlavně povídky, o to víc jsme zvědaví…
Co vše stojí za úspěchem mladého nakladatelství? Na to jsem se zeptala Veroniky Marhounové.
Nakladatelství Planeta9 jste nazvala jako takový “garážový projekt”. Proč?
Tvoří ho totiž jen dva lidé – Martin Královec a já. Martin překládá a stará se o peníze (naštěstí!), já plánuju, jak bude kniha vypadat, kdo ji přeloží, hledám výtvarníky, redaktory a další spolupracovníky a tiskárny, mám na starosti komunikaci a sociální sítě a v poslední době i sazbu. A hlídám harmonogram. Kromě toho ale máme oba pořád regulérní zaměstnání, takže je toho na nás dost, ale Planeta9 je čistá radost. Vydáváme knihy, které se nám líbí a které máme rádi.
Co vás osobně přivedlo k fantastice?
Martin si v devíti letech vynutil na rodičích Setkání s Rámou, ta kniha ho zasáhla natolik, že už ze sci-fi nikdy nevyrostl. Asi ve stejném věku jsem četla Marťanskou kroniku, se stejným dopadem na můj život. Další kniha, která se mi doslova vpálila do hlavy, byl Neuromancer. A Stahovač.
Proč jste se rozhodli založit vlastní nakladatelství?
Připadalo nám tehdy, že nevychází žádné pořádné sci-fi. Nebo takové, které bychom chtěli číst. Martin chtěl hlavně vydat Hamiltona. U mě zase rozhodla obsesivní touha vydat česky knihy Iaina M. Bankse, k němuž mě nasměroval můj psychiatr, což hodně vypovídá o celém projektu Planeta9. Jenom doufáme, že se podobně naladěných nadšenců, kteří by rádi četli „naše“ knihy, najde dost. Na druhou stranu, každou chybu, kterou uděláme, něco neuhlídáme, zanedbáme, prožíváme strašně těžce. Hlavně kvůli našim autorům, kteří si zaslouží jenom to nejlepší, a my to nezvládneme na 100 %.
Kdo z vás dvou přišel na název Planeta9? A jaký je váš názor: jedná se skutečně o planetu, nebo třeba černou díru, nebo něco úplně jiného?
Název vznikl z vířící mlhoviny nápadů. Martin tvrdí, že to byl jeho nápad, tak ho necháme při tom.
Červí díra to nebude, tak obrovské gravitační působení gravitaci bychom nemohli neznamenat, a miniaturní červí díry jsou velmi hypotetické. Takže divná malá planeta. 😊 Představa dosud neobjeveného tělesa ve Sluneční soustavě je pořád vzrušující. Nový svět se zcela jiným prostředím, které je možné zkoumat. A který by se jen nečekaně nezjevil a nezmizel jako mezihvězdný cestovatel Oumuamua.
Nakolik můžete ve svém „garážovém“ projektu využít nějaké profesní dovednosti (zaměstnání) – nebo jste se všechno museli učit od nuly?
Martin je sice vzděláním knihkupec a pracuje pro distribuci specializovanou na komiksy, sci-fi a fantasy, a i tak jsme měli jen matné povědomí o tom, co znamená vydat knihu. Takže ano, učili jsme se všechno od nuly, nezištně nám však pomohla řada skvělých lidí. Jestli můžu jmenovat, tak Tomáš Němec z nakladatelství Mystery Press, bez kterého bychom se nikdy neodhodlali začít, překladatel Petr Kotrle, který nám zásadně a nejvíc pomohl, když se ujal překladu obřího Hamiltonova opusu, a pak Richard Podaný, pro nás obrovská autorita, který přeložil Pomysli na Fléba, a byl na nás neuvěřitelně milý! Teď bych chtěla zmínit další výtvarníky a překladatele, bez kterých by se Planeta9 nepohnula … A první knihu jsme vydali v koedici s nakladatelstvím Epocha.
Jak si vybíráte “své” autory? Čím vás oslovují?
Autory vybíráme společně s Martinem, buď se na některém titulu shodneme okamžitě, nebo máme své favority a pak si je navzájem chválíme a kritizujeme. Vpustíme je do arény s čekáme, jak si náš borec povede, jestli zaboduje nebo propadne. Je to takové první síto. Metodu máme stejnou, jsme čtenáři. Asi necháváme knihy, ať nás překvapí, nemáme žádná kritéria, konkrétní téma, určitý typ hrdiny. Co nás spolehlivě přitáhne, to jsou cizí světy. Proto nás tak zaujal James L. Cambias a jeho svět pod ledem měsíce Ilmatar. Každé poznávání neznámého, vesmír i lidská mysl, to je to, co hledáme.
Jednou jste se přiznala, že z tvorby K. S. Robinsona si nejvíce ceníte trilogie o Marsu. V čem spatřujete jeho unikátnost?
Navzdory tomu, že poznatky o Marsu z doby vzniku knihy jsou dnes již částečně překonané, formuluje otázky jak se postavit k osidlování nových planet přesně a jde do hloubky, ptá se, zda jen pozorovat, zkoumat a nezasahovat, nebo zohlednit ekonomická hlediska, bez kterých by se žádné cesty na jiné planety nekonaly, a využívat naplno bohatství nového světa. Myslím si, že je to stále aktuální, vlastně víc než tomu bylo dříve.
Když už jste na začátku rozhovoru zmínila svého „osudového“ Bankse, máte v úmyslu vydat i další romány z cyklu Kultura?
V úmyslu to máme, ale v této době je obzvlášť těžké něco plánovat, natož pak slibovat. Stále se pracuje na třetí knize z cyklu Kultura „K čemu jsou zbraně“. Máme již domluvený překlad čtvrtého dílu, Excession, česky pravděpodobně „Extrém“, a pak ještě jedné další knihy. Podle ďábelského plánu překládá každou knihu jiný překladatel. Romány Banksova cyklu se od sebe výrazně liší, používá jiné úhly pohledu, jiné metody, doufám, že se to podaří vystihnout i tím, že se každé knihy po svém zhostí jiný překladatel.
Neodpustím si ještě dotaz na váš nejnovější „objev“, kterým je Čchen Čchui-fan, stoupající hvězda čínské fantastiky. U nás od něj zatím nic nevyšlo. Není to trochu risk?
Neřekla bych. Jeho kniha Silikonový ostrov je úžasná. Dalece přesahuje zdánlivě nekonečné hranice Číny, ač se odehrává na jednom ostrůvku. Je pro nás aktuální verzí původního kyberpunku. Ocitáme se na ostrově, kam se valí elektronický odpad celého světa, obývaném komunitou vyloučených, vyvrženců. Vládnou mu rodinné klany a jejich moc je nezlomná. Aspoň to tak bylo po několik generací, ale všechno se mění a mezi supy ovládanými hamižností stačí málo, aby začaly rvačky o kořist a válka gangů. K tomu si připočtěte kyberimplantáty, virtuální drogy, temný příliv. Sběrači odpadu udržují na technologické rovině i své tradiční rituály – obětování o svátcích a speciální bankovní účty, aby příbuzní ve světě mrtvých netrpěli nedostatkem.
Než se rozloučíme, co čtenářům představit nějakou horkou novinku?
Kniha, která vyšla letos v březnu, je zatím největší experiment Planety9. Chmurný Válečník je nejspíš fantasy, a těžko ho zařadit, protože je na prosto šílený. Jak fantaskním tématem, tak zpracováním na hraně hororu i slovní ekvilibristikou autora. Sama postava Chmurného Válečníka je podle mě imaginárním autorovým alter egem. V něm se zhmotňují jeho nejhorší noční můry, obavy i odhodlání vidět svět pravdivě a čistě. Realita Chmurného Válečníka je pro ostatní lidi neuchopitelná, doslova jakoby svět viděl deformovaný skrz pokřivené čočky (které postava skutečně má a nesejme si je, nikdy). Patří mezi mystické metaválečníky, každý z nich má nějaké vylepšení. Jejich vzájemné boje jsou pochopitelné jen jim, ale většina válek je při pohledu zvenku nesmyslná a marná, při pohledu zevnitř se naopak jeví jako nezbytnost, jako jediná možnost, jak přežít. Ano, jsem si vědoma právě vysloveného protikladu. 😊 Kouzlo Chmurného Válečníka stojí právě na kontrastech.
A poslední dotaz. Jak si představujete Planetu9 za 10 let?
Jako svět, který je pořád dobrodružné objevovat.
Děkuji za rozhovor.
