Proklatý: Z průšvihu do průšvihu aneb čarodějnice a ti další, co mi jdou po krku

Výňatek z policejního protokolu: Přísahám vám, strážníku – slyšel sem nějakej hluk, vykouknu z vokna a na trávníku u souseda přes ulici, jo, u toho zrzavýho, se řeže vobrovskej brouk s nějakým přerostlým kaktusem či co to bylo. Vážně, já to viděl. Drogy? Ne, nic takovýho…

Proklatý je druhou knihou ze série Kroniky železného druida. Jen pro připomenutí: o tom prvním s názvem Prohnaný jsme psali tady.

Druhý díl na svého předchůdce navazuje, byť relativně volně, a zároveň ho v mnohém překonává. Kevin Hearne servíruje čtenářům skvělou adrenalinovou jízdu, ve které není nouze o nadpřirozené bytosti, čarodějnice a bohy; těm sekundují upíří právník, irský vlkodav, všetečný soused i parta opravdu otravných policistů.

Kroniky železného druida 2 - Proklatý
Kroniky železného druida 2 – Proklatý

My tě vidíme, zabijáku bohů!

Na konci předešlého dílu sejmul irský druid Attikus O´Sullivan boha. Řekněme si na rovinu – to je věc, kterou už vám jen tak někdo neodpáře a získáte díky ní v určitých kruzích renomé a spoustu pozornosti. Attikovi zbývá dořešit ještě pár pozůstatků tohoto souboje, což v praxi znamená pobít zbytek démonů, kteří byli během bitvy druida a boha vypuštěni a nyní se volně potulují v okolí. Jeden z takových soubojů najdete hned na počátku knihy a Hearne vám jeho prostřednictvím rovnou ukáže o čem tahle kniha bude. Ostatně, popis této bitky z pohledu druidova otravného souseda jsem si „vypůjčil“ do perexu. Ano, přesně tak, obří kaktus, elementál místní oblasti pomáhající O´Sullivanovi, se utká s obřím démonickým hmyzákem; a je to pěknámela!

Než se vrhneme do nepřetržité řady průšvihů, které jsou poznávacím znamením života hlavního hrdiny, povíme si něco o druidovi samotném. Attikus je jedním z posledních žijících druidů a je řádně starý. Přesto, že vypadá na jedenadvacet let, je mu ve skutečnosti jedenadvacet století. Vládne mocnou magií a za svůj dlouhý život se naučil, že být paranoidní není na škodu, takže disponuje i všemožnými (nejen) ochrannými amulety. Umřít se dá jen jednou, s trochou štěstí dvakrát, tak proč dávat nepříteli šanci, že?

Svoji moc čerpá prastarý druid ze země, v mnohém mu pomáhají i jeho tetování. Na pomoc má také magický meč (o který se porval právě s oním zesnulým bohem) nutící oběť mluvit pravdu a irského vlkodava Oberona. Oberon je veselá psí kopa. Se svým pánem dokáže telepaticky komunikovat, miluje televizní filmy a rád se stylizuje do role slavných historických osobností – v minulém díle to byl Čingischán, v Proklatém je v tomto směru poněkud nevyhraněný. A abychom nezapomněli: Attikus má také učednici. O té můžeme říct, že je chytrá, poslušná, učenlivá… a proklatě sexy, což se druid snaží za každou cenu ignorovat.

Tolik asi k hlavní postavě a nejdůležitějším kulisám příběhu. A rovnou se jedním dechem sluší dodat, že Proklatý je ve své podstatě nepřetržitá akční jízda, takže na nějaké hluboké rozbory postav rozhodně není čas!

Už se poprali?

Attikus má pořádně napilno. Poté, co dorazí démona, na něj někdo sešle silnou kletbu s cílem ho zabít. Jenže během pátrání s pomocí polského čarodějného konventu sídlícího v sousedství si musí irský pořez odskočit sejmout démona požírajícího školáky, vypořádat se s bakchantkami terorizující své okolí nezřízeným množstvím alkoholu a orgiemi, zavřít ústa všudypřítomné policii i s pomocí svého upířího právníka, přátelsky si pohovořit s Pannou Marií a o něco méně přátelsky s dalšími bohyněmi, čarodějnicemi a vlezlými náboženskými fanatiky. A samozřejmě – nakonec dojde i na ty potvory, které se snažili na druida seslat kletbu (odtud i název celé knihy Proklatý).

Oproti prvnímu dílu je vidět výrazné zlepšení v dynamice příběhu. Hearne již nemusí nic vysvětlovat, pravidla a mantinely příběhu jsou nastavené, a tak čtenáři dostanou plynulejší děj a více akce. Pravda, dějová linie je pořád především slepencem na sebe navazujících bojových scén…

Co se děje týká, začal autor plánovat více do budoucna. Nechává některé dějové liniie otevřené a příběh díky tomu působí mnohem přímočařeji než tomu bylo v první knize cyklu. V Proklatém zbylo několik „volných konců“, uzavřena je vlastně jen nosná linie o kletbě seslané na druida, což dává čtenáři šanci těšit se na další dobrodružství (a motivuje ho koupit si další knihu).

Žádné velké zvraty ani složitosti na stránkách Proklatého nenajdete, což je možná trochu škoda. Co je však zajímavé jsou různé služby a protislužby: když druid na něco nestačí, musí vyhledat pomoc, a ta často nebývá zadarmo. Mnohdy se tedy stane, že při řešení jednoho problému si Attikus rovnou zadělá na druhý, mnohdy ještě horší (za všechny jmenujme neuvážený slib, že se pokusí zabít Thora!).

Ještě se sluší říct, že co se akčních scén týká, je to občas slušná divočina, která si brutalitou nezadá s výtvory české akční školy (Kulhánek, Kopřiva, Kotleta nebo Fuchs). O´Sullivan není žádná baletka a má jediné štěstí, že většinu zranění zvládne zregenerovat díky svému spojení se silami země a své magii.

Nejen akcí je druid živ

Proklatý však není jen čistě akční kniha. Hearne pochopil, že pokud se má čtenář opravdu bavit, musí mu přihodit nějaký důvod k úsměvu. Jasně, hlášky se nabízí přímo samy; v knize jich je dost a v naprosté většině pozvednou vaše koutky. Úsměvné jsou i rozhovory a slovní přestřelky – Oberon vidí svět „na psí způsob“, mnohé vedlejší postavy jsou stvořeny k tomu, aby druidovi přihrávaly na verbální smeče, a kromě toho je v textu poschovávaná i kopa popkulturních odkazů. Úsměvný ráz dodává i nadsázka a lehkost, se kterou je vyprávění podáno. Hearne sice bere vážně pravidla příběhu, kulisy a vše ostatní je vystavěno tak, aby se čtenář královsky bavil. Oproti prvnímu dílu je humor údernější a méně korektní, což není nikterak na škodu.

Hearne se nebojí ani práce s postavami, přičemž však nemže být řeč o nějakém překotném vývoji. Především u druida, který je tahounem celého příběhu, je jasná jeho motivace, nahlédnete mu do myšlenek a díky tomu pochopíte, proč se některé věci udály…  Prostě o trochu víc než nezbytné minimum, na podobnou literaturu více než dostačující a uspokojivé.

Kniha není jen „tupá mlátička“, má svoji přidanou hodnotu. Neurazí žádného čtenáře, který má rád mix akce a zábavy. Attikus dokonce cituje Shakespeara, takže s trochou nadsázky lze říci, že Proklatý uspokojí i intelektuální čtenáře, ale popravdě: do těchto oblastí ambice Kronik železného druida rozhodně nesahají.

Pokud máte rádi svižnou urban fantasy plnou akce a hlášek, rozhodně do světa Kronik železného druida nakoukněte. Lehké čtení, které má hlavu a patu vás může velmi příjemně překvapit!

Kevin Hearne: Proklatý

Vydal: Laser, 2019 (2. Vydání)

Překlad: Roman Tilcer

Obálka: Gene Mollica

Počet stran: 288

Cena: 299 Kč

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď